Článek
Dům Karla Hubáčka dnes spravuje Severočeské muzeum. Aby z něj udělalo jednu ze svých expozic, od architektových potomků ho před pár lety koupilo bez jakéhokoliv humbuku.
„O prodeji domu s velkým pozemkem jsme s rodinou Karla Hubáčka jednali tak trochu v utajení,“ vzpomíná ředitel muzea Jiří Křížek. „Domluvili jsme se na příznivé ceně dvanáct milionů korun a báli jsme se, aby nás nepřeplatil nějaký developer, dům nezboural a nepostavil na jeho místě činžák.“
Stavbu v Alšově ulici, starou 65 let, si lze od loňska prohlédnout i z interiéru. Návštěvníci se dozvědí mnoho ze zákulisí slavného architekta ověnčeného Perretovou cenou za projekt vysílače a horského hotelu na Ještědu. Kromě jiného se podívají i do jeho kuchyně – nikoli autorské, ale opravdové. S plynovým sporákem, dřezem, rychlovarnou konvicí a odsavačem par.
Dům vyplul z komunistických škatulek
Karel Hubáček (1924–2011) vytvořil jednopatrový domek na přání funkcionářů Městského národního výboru v Liberci jako ukázku levného rodinného bydlení. Experimentální budova vyrostla na úpatí Jizerských hor a Hubáček ji poprvé představil v roce 1961 při legendárních Libereckých výstavních trzích.
S Karlem Hubáčkem spolupracovali jeho kolegové Vlastimil Šedo, Josef Patrman a Václav Bůžek. „Experimentální rodinný dům vzali jako hozenou rukavici, aby vypluli z architektonických škatulek doby. Komunističtí funkcionáři totiž chtěli, aby skoro pořád kreslili nějaké činžáky nebo továrny,“ upozorňuje Luděk Lukuvka, kurátor Severočeského muzea. „Takže vyprojektovali montovaný prefabrikovaný dům rodinného typu, takovou nadčasovou skládačku.“
Snímky z rodinného archivu Hubáčkových
Domek se stavěl kousek od liberecké zoologické zahrady na volném pozemku, který původně patřil jedné ze sousedních vil po odsunutých sudetských Němcích. Jako většina Hubáčkových nápadů sklidil úspěch, ale z jeho výroby sešlo ze dvou důvodů. Cena prototypu se vyšplhala z původně požadovaných 70 tisíc korun na zhruba čtyřnásobek. A komunistický režim již tehdy upřednostňoval kolektivní bydlení v panelových domech.
Zvýšení ceny nicméně nesouviselo s Hubáčkovým špatným odhadem. „Říkal dopředu, že se do sedmdesáti tisíc nevejde. Dům se dělal z dutých panelů vyplněných břidlicí, což tehdy stavební podniky moc neuměly. Nešlo jim to, a tak náklady vysoko stouply,“ říká Lukuvka.
Rodinný dům odporoval sovětským notičkám
Karel Hubáček experimentální dům obhajoval. Funkcionářům vysvětloval, že vývoj něčeho nového stojí vždy hodně peněz, sériová výroba však stlačí cenu dolů.
„Ale soudruzi neměli na experimentální domy notičky ze Sovětského svazu, na rozdíl od masivní výstavby velkých sídlišť. Hubáčkův projekt se míjel s jejich ideologickými požadavky,“ vysvětluje Lukuvka. „Chvíli se s nimi hádal, až mu nakonec rozzlobeně řekli: ‚Tak si v tom domě, soudruhu architekte, bydlete sám, když si myslíte, že na vás nespadne.‘“
Karel Hubáček

Karel Hubáček v roce 2006.
Narodil se v roce 1924 v Praze. Po druhé světové válce vystudoval architekturu na ČVUT, roku 1951 odešel do Liberce. Za návrh vysílače a horského hotelu na Ještědu, který má tvar rotačního hyperboloidu, obdržel v roce 1969 Perretovu cenu od Mezinárodní unie architektů. Žádný jiný Čech ji nezískal předtím ani potom.
V Liberci vyprojektoval s Miroslavem Masákem v 70. letech minulého století Obchodní dům Ještěd, v Praze vodárenskou vyrovnávací věž a meteorologickou věž. V Teplicích se jako architekt podepsal pod kulturní dům s koncertní síní a v jemenském Adenu pod vysílač. Zemřel před 15 lety, na podzim 2011.
Pochybovali i o statice budovy položené na dvanácti ocelových sloupcích. „Karel Hubáček samozřejmě souhlasil a do experimentálního domku se nastěhoval i se svou mladou rodinou. Nejdřív za něj platil nájem, později si ho koupil,“ doplňuje kurátor.
Hubáček si dům vylepšil. Fasádu zjemnil stříkanou omítkou, dům na některých místech opláštil dřevem, okna natřel namodro a na bílo. Rovnou střechu mírně zešikmil, aby jí nezatékalo.
Uvažovali o přestěhování domu
V Alšově ulici bydlel architekt Hubáček téměř až do svého skonu v roce 2011, kdy se už na experimentálním domě projevovalo, že vznikl před 50 lety.
„Potomci Karla Hubáčka si s ním nevěděli moc rady. Rodinu jsem blíž poznal v roce 2023, kdy jsme pořádali výstavu k padesátému výročí otevření horského hotelu a vysílače na Ještědu,“ podotýká Křížek.
„Shodli jsme se, že by byla škoda, kdyby experimentální dům museli nechat zbourat. Navrhl jsem jim, že bychom ho rozebrali a přesunuli jinam. Ve světě totiž neexistují jen skanzeny lidové architektury, ale přemisťují se také vzácné budovy z nedávné doby.“
Dům v současnosti
Peníze z rozpočtu Severočeského muzea by ale na záchranu Hubáčkova domu nestačily. Vedení se proto obrátilo na Liberecký kraj, pod který spadá.
„S Hubáčkovými jsme se sešli u pana hejtmana Martina Půty (Starostové pro Liberecký kraj, pozn. red.). Zeptal se přímo, kolik peněz by chtěli za domek a za velký pozemek na krásném místě. Řekli cenu a měli jsme velké štěstí, že ji měl Liberecký kraj zrovna z čeho zaplatit,“ popisuje Křížek.
„Šlo vlastně jen o cenu za parcelu, dům v ní nebyl zakalkulovaný. Navíc jsme ho dostali i se vzácnou sbírkou moderního umění a všemi oceněními, která Karel Hubáček za svůj život nasbíral – včetně originálu Perretovy ceny.“
Byl zakonzervovaný v čase
V prosinci 2023 převzal Křížek klíče od domu a následující rok se v něm konaly oslavy 100. výročí narození Karla Hubáčka. Severočeské muzeum dům také trojrozměrně naskenovalo.
Od června 2024 začali Křížek s Lukuvkou pracovat na zpřístupnění domu veřejnosti. „Také jsme ho zabezpečili, aby ho někdo nevykradl. Rodina z něj sama udělala trochu muzeum. Moc tam toho neměnila a zakonzervovala dům v čase,“ prozrazuje Křížek.
Komentované prohlídky s průvodcem odstartovaly loni a vyvolaly velký ohlas. Rodinný domek ale není zámek, navíc stále probíhají jeho úpravy, a tak tam smí najednou vstoupit nejvýše 20 lidí. Návštěvy se objednávají předem.
Dům Karla Hubáčka
Projekt experimentálního rodinného domu vytvořil Karel Hubáček v roce 1959 a lidé ho viděli poprvé v roce 1961 na Libereckých výstavních trzích. Byla to vzorová funkcionalistická stavba, jejíž cena měla odpovídat bytu 3+1 v paneláku.
Architekt Hubáček se svými kolegy navrhl dům v několika variantách a kombinoval různá řešení, nevyjímaje dvojdomy. Představitelé komunistického režimu se však nakonec rozhodli, že sériovou výrobu nespustí.
Do jediného prototypu se v roce 1962 nastěhoval Karel Hubáček s rodinou. Dům patří nyní Severočeskému muzeu v Liberci a od roku 2025 se tam pořádají komentované prohlídky.
„Zapojili jsme ho také do Dnů evropského kulturního dědictví. Nechceme z něj zatím dělat kulturní památku, Hubáčkův dům vedeme jako sbírkový předmět. Musíme v něm skloubit řemeslníky s návštěvníky,“ uvádí Křížek.
„Od doby, kdy nám dům připadl, provádíme citlivou údržbu. Rekonstrukce původního starého plotu kolem pozemku vyšla na zhruba tři čtvrtě milionu korun. Opravili jsme také okna, byla v hrozném stavu a profukovalo jimi.“ Na řadě je výměna radiátorů.
Rozkládací model ukazuje strukturu stavby
Před začátkem letošní návštěvnické sezony dokončili restaurátoři Milena Nečásková a Martin Fric obnovu atypické výzdoby stropů. V průběhu roku se v domě čistí tapety.
Ještě v dubnu dům místy připomínal skladiště. Na stole stál připravený model budovy, na zemi ležely krabice s bytovými dekoracemi a užitnými předměty. Na zařazení do expozice čekaly váza, karafa, talíře, pepřenka, slánka, umělé květiny, zvonek či keramická příšerka. Od května už je vše na svém místě.
„Model experimentálního domu je krásný, pohyblivý a rozkládací. Dělali ho pro nás dva mladí architekti z libereckého studia Ateliér vedle, aby lidé při prohlídkách viděli strukturu stavby,“ říká Lukuvka.
Expozice v interiérech domu
V Severočeském muzeu založili nové oddělení, Dokumentační centrum architektury. Právě pod něj spadá i dům Karla Hubáčka. Cílem centra je popularizovat architekturu v Liberci a v celém kraji, vznikla i nová sbírka architektury.
Hlava štiky připomíná Hubáčka jako rybáře
Podle Lukuvky by nebyl Hubáčkův dům tak zajímavý, kdyby v něm rodina nezanechala původní výtvarná díla. Zdobí především stěny kolem schodiště z přízemí do prvního patra. Tento prostor považuje kurátor za nejzajímavější v celém domě.
„Karel Hubáček získal obrazy hlavně od známých umělců, jejichž význam přesáhl hranice Libereckého kraje. Často se jednalo o jeho přátele a známé,“ konstatuje. „V domě jsou obrazy Jiřího Nepasického, Václava Bendy, ale i pražského malíře Jiřího Sopka, který kdysi vystavoval v libereckém ateliéru SIAL. Návštěvníci mohou vidět také krásné grafiky Marie Blabolilové.“
Kurátor považuje za krásné i některé kusy nábytku jako třeba dnes již historická křesílka z výrobního družstva Dřevotvar Ústí nad Orlicí. „Karel Hubáček stíhal kromě architektury jednoho velkého koníčka. Miloval rybaření, a tak máme v domě preparovanou hlavu štiky,“ prozrazuje Lukuvka. „Dá se říci, že se tady mísí velmi dobré umění a pěkný nábytek s různými legráckami a bizarnostmi, což vytváří dohromady příjemnou domáckou atmosféru.“
Některé exponáty přidalo muzeum ze svých sbírek, například jídelní a nápojový servis ve skle a keramice, vytvořený v 70. letech minulého století návrhářem Karlem Wünschem. Pochází z horského hotelu na Ještědu. Servis po Karlu Hubáčkovi si totiž rodina odvezla na památku. Vystavená je tu i kopie původního modelu Ještědu.
Na stěně upoutá záhadná výmalba
Muzeum v domě provedlo i menší změny. Odstranilo třeba zdevastovanou příčku v bývalé ložnici, díky čemuž vznikla velká místnost s expozicí.
K vidění jsou tu plány domu, rýsovací prkna nebo velkoplošný snímek Karla Hubáčka z vernisáže výstavy Fenomén Ještěd se skupinou výtvarníků a herců, kteří si oblékli na hlavy kulichy ve tvaru známého vysílače. Záhadně působí původní výmalba stěny, jež připomíná schéma elektrického obvodu. Na zdi visí zarámované státní vyznamenání Za zásluhy II. stupně, udělené Karlu Hubáčkovi v roce 2001 prezidentem Václavem Havlem.
V domě najdou návštěvníci i architektovu knihovnu. „Není tam moc odborných knih o architektuře,“ uvádí Lukuvka. Lidé si však mohou udělat o slavném architektovi představu podle úsloví: Řekni mi, co čteš, a já ti řeknu, jakým jsi člověkem.“
Prohlídky budou nadále komorní
K domu přiléhá velká zahrada se skalkami a jezírkem. „Karel Hubáček o ni pečoval a přemýšlel tam o architektuře. Teď je trochu zpustlá, ale máme zahradnici, která ji dává do pořádku,“ poznamenává Lukuvka.
Pracovníci muzea by rádi na pozemku nechali postavit menší stavbu, v níž by se daly pořádat přednášky, workshopy, diskuze o architektuře nebo výstavy. „Rozhodně bychom ale nechtěli Dům Karla Hubáčka ‚zabít‘ nějakým nesmyslným přílepkem,“ ujišťuje kurátor. Na výsledném řešení muzeum spolupracuje s Fakultou umění a architektury Technické univerzity Liberec a chce se obrátit i na další architekty.
Prohlídky zůstanou zachovány jako komorní, termíny bývají zveřejněny na stránkách muzea. Dům bývá přístupný i v půlce září na Dny evropského dědictví.



























