Kam na výlet bez davů turistů. Opomíjené skvosty napříč republikou

Světnička na špičce kostelní věže, vzácná knihovna skrytá v podzemí radnice, nejsevernější rozhledna celých Čech nebo vila slavného cestovatele plná předmětů z cest a originálního designu. Zatímco některá zajímavá místa v Česku přes léto praskají ve švech pod náporem turistů, lze najít i taková, kde téměř nikoho nepotkáte.

Jáchymov se rozvinul ve spojitosti se stříbrnou horečkou v 16. století, která dala světu i známé tolary. Měšťané tehdy založili i takzvanou latinskou školu, která měla z dnešního pohledu středoškolský charakter a připravovala žáky ke studiu na univerzitách.

Cenná renesanční knihovna této školy s rukopisy a starými tisky je nyní vystavena pod klenbami renesančních prostor suterénu radnice. Expozice, která má i multimediální a interaktivní část, je přístupná zdarma jako součást Informačního a kulturního centra.

Hamr neboli kovárna poháněná vodním kolem fungoval na místě u řeky Sázavy na Vysočině od středověku, kdy ve zdejší oblasti zakládali hospodářské provozy cisterciáci ze žďárského kláštera. Hamr zanikl v 17. století a nahradil ho obilní mlýn, funkční až do druhé světové války.

Technické muzeum v Brně tu provozuje expozici hamernictví, dřevařství a bydlení za posledních majitelů – rodiny Brdičků. Jejím základem je funkční hamerské zařízení, získané z nářaďového hamru v Podhůří u Nepomuku. Při prohlídkách je k vidění činnost vodního kola, při speciálních akcích na hamru i pracují kováři.

Cestovatelé Miroslav Zikmund a Jiří Hanzelka se usadili ve Zlíně v roce 1950 při stříhání svého prvního filmu. Domy na sousedních parcelách jim navrhl architekt Zdeněk Plesník, který navázal na baťovský styl, ale byl ovlivněn i Frankem Lloydem Wrightem, Adolfem Loosem a klasicismem.

Pro Zikmunda architekt přestavěl funkcionalistický dům hejtmana zlínského okresu Josefa Januštíka, který Zikmundovi prodal Januštíkův nevlastní syn, režisér Elmar Klos. Klosova matka jako skautská náčelnice milovala přírodu, zahrada má proto podobu lesoparku.

Interiér je po cestovateli pietně zachován v původním stavu, s mnoha předměty dovezenými z cest, velkou knihovnou, pracovnou, filmovou laboratoří a originálním nábytkem od designéra Miroslava Navrátila. Prohlídky se konají pro maximálně šest lidí a nutná je rezervace předem.

Malá obec nad řekou Střelou na severním Plzeňsku je známá hlavně starým kamenným mostem. Najít tu však lze i dvě hradní zříceniny, klášter a barokně upravený renesanční zámek. Nechali ho postavit Šlikové, později dlouho patřil rodu Lažanských, než byl na základě Benešových dekretů zestátněn.

Zámek na skále nad meandrem řeky v druhé půlce 20. století chátral. Před zničením ho zachránila správa agentury ČTK, která tu vybudovala školicí středisko a velké sály přestavěla na pokoje k ubytování novinářů. Nynější majitelé zámek postupně opravují, většinu prostor uvedli do původního stavu. V parku je i konírna a kočárovna.

Kolem česko-polské hranice na Těšínsku prochází tematická trasa Po stopách dřeva, železa a lidí. Poznat tu lze dřevěnou architekturu, život vislanských horalů, lesní hospodářství v Beskydech, hutnictví v Třinci a na Těšínsku i bydlení a změny životních podmínek pracovníků Třineckých železáren. Součástí trasy jsou i Dřevěnky na Borku v Třinci – dvě zachované roubenky z 19. století se čtyřmi totožnými byty, dva mají krytou verandu.

V Boskovicích bývaly tři synagogy, zachovala se jen ta hlavní, barokní. V roce 1639 ji postavil architekt Sylvestr Fiota a patří k nejhodnotnějším na Moravě. V 17. století ji židé rozšířili, později přibyla empírová tribuna pro ženy a nakonec ji architekt Andreas Schroth přestylizoval do novogotiky.

Uvnitř je expozice o historii a památkách židovské obce v Boskovicích. Klenby a stěny zdobí hodnotná dekorativní výmalba a hebrejské liturgické texty, dílo polských židovských utečenců ze 17. a 18. století. V hlavním sále se konají výstavy, koncerty a divadelní představení.

Nejvýznamnější a nejucelenější technická památka starší éry vysokopecní výroby surového železa v českých zemích, to je huť Barbora. Je to poslední dochovaná takzvaná valonská pec. Tedy vysoká pec převzatá do českých zemí v 19. století z Valonska v dnešní Belgii, která se rozehřívala dřevěným uhlím.

V provozu byla v letech 1810–1874, pak už neustála konkurenci moderního hutnictví. V zadním traktu měla pilu poháněnou vodním kolem. Mezi roky 1951 a 2017 stavby sloužila jako ubytovna, seník nebo skládka a chátrala. Poté ji odkoupil městys Jince a nechal ji rekonstruovat.

Ten, komu nevadí zdolat téměř 200 schodů, může v Poličce poznat místo, ve kterém vyrůstal hudební skladatel Bohuslav Martinů. V jeho rodné světničce se mimo jiné dozvíte, proč s rodiči a sourozenci až do svých 11 let bydlel na vrcholku věže kostela svatého Jakuba, v prostoru o velikosti jen 22 metrů čtverečních.

Odměnou je i výhled na město se zachovanými hradbami z výšky 36 metrů a možnost vidět kostelní zvony. Místo lze navštívit s průvodcem, vstupenky se prodávají v městském muzeu v Šaffově ulici.

Pod Slavonicemi se zachoval starý systém gotických chodeb a sklepů vytesaných do kamene. Chodby odváděly vodu pryč z města a zároveň poskytovaly bezpečí i užitek obyvatelům. V létě lze vybrat mezi dvěma trasami s průvodcem – kratší a delší. Vstup najdete v cukrárně na náměstí Míru, v domě č. p. 480.

Podzemím stále teče voda, proto na prohlídku vyfasujete gumové holínky a pláštěnku. Chodby jsou vysoké jen 150 centimetrů a široké asi půl metru, tím patří k nejmenším veřejnosti přístupným podzemním prostorám v Česku. Podzemím se projde na protější stranu náměstí. Za vidění stojí i vstup v cukrárně, kde je prostor zaklenutý unikátní sklípkovou klenbou.

Nejvyšší vrchol hřbetu Tomášovského lesa s nadmořskou výškou 597 metrů dostal název zkomolením německého Tannenplan – Jedlová planina. První dřevěnou rozhlednu na něm v roce 1885 postavili obyvatelé Mikulášovic a Tomášova, už za rok ji však zničila bouře. Druhou, rovněž ze dřeva, smetla vichřice v roce 1903. Tu třetí už proto místní postavili z kamene a cihel a dokončili ji v roce 1905.

Dnes je to nejsevernější rozhledna celých Čech. Osmiboká věž je vysoká 26 metrů a nahoru vede 138 schodů. Lze odsud dohlédnout k Jizerským horám, Krkonoším, Krušným horám a Českému středohoří. V popředí jsou pískovcové skály a za pěkného počasí jsou vidět i Drážďany, Ještěd, Buková hora nebo Sněžník. Vedle stojí srub ze 70. let minulého století.