Obchodovalo se tu s dobytkem, teď se burza v Holešovické tržnici mění v restauraci

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Areál Holešovické tržnice v Praze už dávno není plný trhovců s levným zbožím jako před lety. Některé haly prošly opravou a sídlí tu i prodejny velkých značek spolu s podniky zvučných jmen jako SaSaZu či Jatka 78.

I když se tu v minulých letech hodně zlepšilo, unikátní industriální areál z konce 19. století působí pořád zanedbaně. Léta nedostatečné údržby se podepsala na stavu bývalých jatečních hal i prostorů mezi nimi. Fasády, které prošly nějakou renovací, jsou upravené v různých stylech, takže celek působí nejednotně, budovy nemají moderní vzduchotechniku či tepelné izolace.

„Teď poslední dva roky narážíme, řekl bych, na neochotu ze strany koalice na magistrátu. Máme tu řadu projektů, které je nezbytné dělat, ale dostáváme jen zlomek peněz, o které si požádáme,“ krčí rameny Tomáš Hübl, předseda představenstva Výstaviště Praha, která má tržnici ve správě.

Obnovu areálu vnímá jako běh na dlouhou trať, přesto neztrácí optimismus a chuť s jeho stavem něco udělat. Potkáváme se před bývalou Masnou burzou, která dojem podstatně vylepšuje. Ještě před šesti lety byla tato památka z roku 1895 a kdysi nejokázalejší stavba areálu v dezolátním stavu. Dle stavebně-historického průzkumu byla staticky narušená, zpustlá a poničená, jedna nárožní nástavba prvního patra se dokonce zřítila. Budovy poškodily hlavně povodně v roce 2002, z nichž se až donedávna nevzpamatovala.

Nyní už však díky rekonstrukci, která se blíží ke konci, září novotou. Jak podotýká Hübl, příprava začala ještě před tím, než Výstaviště Praha areál v létě 2022 převzalo. Během léta má být hotovo, nová restaurace Bursa gastronomické skupiny Zátiší Group uvnitř otevře v zimě. Šéfkuchařem by měl být Lukáš Mašek, který prošel restaurací Bellevue i V Zátiší. Kuchyně má být postavená na pokrmech připravených na ohni, součástí bude i domácí pečivo a pivo.

Neorenesanční stavba Masné burzy je svým pojetím v Česku unikátní. Stejně jako haly bývalých jatek má tvar starořímských tržnic – bazilik. Střed tvoří vysoká loď, kterou na bocích doplňují dvě nižší. Jedenáct metrů vysoká hala uprostřed je díky tomu osvětlená okny z výšky nad bočními střechami, což dává interiéru zvláštní, lehce potemnělou atmosféru. Stejný efekt křesťané přenesli do architektury kostelů.

U jatečních hal k využití takových světlíků vedly praktické důvody. „Baziliky typologicky nemají v našem klimatu takový význam jako ve Středozemí, ale mají smysl světelně a pro přirozenou ventilaci prostoru,“ říká mi později architekt Vladimír Thiele za SGL projekt a generální projektant Digitry Art Technologies, který pracoval na projektu rekonstrukce. Dá se tak přivést denní světlo i do širokých hal, stoupání teplého vzduchu ve vysokém prostoru zajistí přirozené větrání.

U reprezentativní budovy burzy se společenským sálem však taková konstrukce měla spíš symbolický význam. Architekt Josef Srdínko, který v 19. století navrhl celý areál jatek, přitom vycházel z podobné stavby burzy a bankovní pobočky na jatkách ve Vídni, dokončené o 10 let dříve.

Svou cenu má stavba jako zachované srdce celé tržnice. „Hodnotu zakládá hlavně to, že je stavba reprezentační součástí velkého funkčního celku jatek. Typologicky – jako sálová veřejná stavba – asi nijak výjimečná není, stačí se podívat třeba na žofínský sál,“ srovnává burzu s honosnější stavbou ve stejném stylu Lukáš Beran, specialista z Národního památkového ústavu.

„Burza byla stavěná jako reprezentační prostor pro správu, pro řezníky, pro setkávání a společenské akce. Sloužila jako restaurace a burza dobytka,“ přibližuje Tomáš Hübl z Výstaviště Praha.

Prostory tu měla pobočka Řeznicko-uzenářské banky, pošta s telegrafem a takzvaná Dobytčí a masná pokladna. „Ta veškeré zdejší obchody zprostředkovávala, vedla obchodníkům účty, mohla jim poskytovat úvěry a vybírala na provoz jatek poplatky,“ upřesňuje Lukáš Beran. Místo se našlo i pro hostinské pokoje a několik bytů.

Smíšené využití potvrzují i obnovené zlacené nápisy nad vchody – Hostinec, Bursa a zkratka DAMP – Dobytčí a masná pokladna. Nad dvěma vchody je doplňuje busta Merkura, římského boha obchodu.

V roce 1928 provozovatelé ve všech čtyřech rozích budovu v prvním patře rozšířili o menší nástavby, zřejmě kvůli zvýšení kapacity kanceláří. Současně byl tehdy ústřední sál rozdělený dřevěnými přepážkami na úřednické kóje. Ty se nedochovaly, už po uzavření provozu jatek v 80. letech se prostor předělával zpět na restauraci. Během 20. století přibyly také dvě přízemní přístavby, které zabraly velkou část zahrady a před jižním vchodem vytvořily polouzavřený dvůr.

Při nynější rekonstrukci se přistoupilo ke zbourání zmíněných nástaveb a přístaveb. Podle Lukáše Berana sice měly jistý památkový význam, ale z architektonického hlediska byly spíše rušivé. „Přístavky nebyly s původním zdivem v přízemí ani patře provázané a po poškození jejich základů povodněmi se staly stěží udržitelnými,“ přidává další důvod pro jejich zbourání architekt Vladimír Thiele.

Pro budoucí provoz restaurace ani nebyly potřebné. Jak upozorňuje Thiele, ozdobné nároční pylony, které zaujaly jejich místo, se rekonstruovaly podle fotodokumentace. Budova se tak vrátila k prapůvodnímu vzhledu z konce 19. století

Ovšem s výjimkou barvy venkovních stěn. „Původní barva fasády byla světle zelená omítka probarvená ve hmotě. Při obnově budovy jsme vzhledem k barevnému řešení celého areálu a aktuálním barvám okolních budov po tomto tónu nesáhli, ale volili jsme chladnější okr,“ zdůvodňuje Thiele.

S Tomášem Hüblem vstupujeme dovnitř burzy, kde je ještě čilý stavební ruch. Hlavní práce jsou však už viditelně hotové. Dodělávají se podlahy a v plném proudu už je budování zařízení restaurace a její kuchyně, která bude při provozu otevřená pohledům hostů. Kromě židlí se hosté rozesadí na lavicích, instalovaných kolem zdí.

Budova trochu překvapí tím, že zevnitř působí menší než při pohledu zvenčí. Jak mi vysvětluje Tomáš Hübl, důvodem jsou poměrně tlusté zdi. Hlavní sál má plasticky členěný strop a zdobené stěny. „Malby na stěnách byly v dezolátním stavu. Strop určitě nebyl takhle pěkný, nebylo tu zlacení,“ vzpomíná Hübl na stav před opravami. Zatímco dvě delší stěny jsou v patře osazeny okny, na dvou kratších jsou okna falešně naznačená a iluzorně dekorovaná, jako by byla zatažena závěsy.

Celý obvod přízemí sálu lemují jména a znaky českých měst. „Myslím, že to jsou města, která se podílela na spolkovém životě, odkud pocházeli ti, kteří pracovali na burze,“ odhaduje Tomáš Hübl. Jatka s burzou totiž sloužila nejen Praze, ale i pro celé Československo. Podobně to vidí i památkář Lukáš Beran, který připomíná využití sálu i jako restaurace, jak dokládají dobové fotografie. „Snad se provozy (restaurace a burzy – pozn. red.) střídaly, spíše se ale obchody prostě uzavíraly u jídla, a následně administrovaly v přilehlých kancelářích,“ uvažuje Beran.

Po úzkých točitých schodech se jdeme podívat do prvního patra. Budou tu umístěné menší salonky pro uzavřenou společnost, které nabídnou pěkný výhled. Poté však pokračujeme až do podkroví, kde mi chce Tomáš Hübl ukázat jednu fascinující věc.

Z pohledu dnešních předpisů i nároků na provoz vyžaduje restaurace poměrně masivní vzduchotechniku s klimatizací, s jakou se při stavbě burzy nepočítalo. Při rekonstrukci byla snaha tuto techniku co nejvíc schovat. A protože do historických zdí ji zapouštět nelze a památkáři nedovolili ani viditelné venkovní výdechy klimatizace na střeše, jediným řešením bylo co nejvíc vměstnat mezi střešní trámy.

Není to ale jen pár trubek, půda je změtí techniky zcela kompletně napěchovaná. Zůstal jen úzký klaustrofobický průchod kvůli údržbě. „Šlo to sem střechou v době, kdy byla rozebraná, všechno se sem naskládalo a pak se to zvenku zaklopilo. A opravdu zvenku nepoznáte, že celá ta půda, lucerna nahoře je kompletně naplněná technologií,“ popisuje Hübl.

Je rád, že to v burze takhle šlo udělat. U řady hal v areálu se bude muset hledat jiné řešení, protože žádné prázdné podkroví nemají. Uvažuje se například o fiktivních historizujících přístřešcích, které by moderní technologie zakryly.

Prohlídku burzy končíme opět venku před jižním vchodem, kde je nově vydlážděná zahrada stíněná třemi vzrostlými stromy a lemovaná zdobeným kovaným plotem. Určená je pro letní zahrádku restaurace, jaká tu byla v provozu už v době fungování burzy. Tomáš Hübl i architekt Thiele si pochvalují, že se stromy i přes hloubení podzemní stavby retenční nádrže a zázemí restaurace v těchto místech podařilo zachovat.

V areálu tržnice je totiž zásadně důležitý každý kousek zeleně. „Město před pěti lety vyhlásilo mezinárodní soutěž na meziprostory, ve které zvítězilo pražské studio Perspektiv. Jeho návrh počítá s poměrně masivní výsadbou v celém areálu a důvod je jediný – snížení tepelné náročnosti. Protože tady když vidíte tepelnou mapu, tak Holešovická tržnice z toho svítí červeně jako obrovský tepelný ostrov,“ vysvětluje Hübl.

Zeleň se bude sázet ve dvou hlavních korzech tržnice, která vedou areálem směrem od řeky a jako první míjejí právě burzu stojící mezi nimi. Ozelenit by se měly i boční ulice všude, kam se výsadby vejdou. „Měly by se vysazovat větší stromy, aby pod nimi dokázala projet auta, ale zároveň takové, které budou mít kompaktní korunu, aby nezasahovala do střech, aby se udržel vzhled areálu,“ ukazuje Tomáš Hübl kolem sebe.

Srážková voda ze střech se bude svádět do podzemních jímek, z nichž se bude využívat na zavlažování. Část vody poputuje z okapů přímo ke kořenům stromů. „Ale to se bavíme o horizontu 10, možná 15 let, protože ta investice je obrovská a tržnice je na samém počátku své rekonstrukce. Burza patří ke skvělým prvním vlaštovkám, ale ještě je dlouhá cesta před námi,“ nastiňuje Hübl.

Opravená už je i vrátnice u hlavní brány a sousední hala 24, jíž se na základě rozborů složení omítek vrátila původní barevnost s růžovým nádechem. Je možné, že právě ona poslouží jako vzorová pro opravy ostatních hal, aby se areál stylově sjednotil. Jeho památková hodnota totiž tkví hlavně v jedinečně zachovaném celku.

Směrem od ulice Komunardů se má ubourat část zdi, aby se areál více otevřel veřejnosti, parkoviště tu nahradí odpočinková zóna s vodním prvkem. Náplň vodárenské věže se ještě řeší, pravděpodobně zde bude vyhlídka a v přízemí kavárna. Jednou z variant je i využití společností Lasvit, která dle Hübla plánuje do areálu přesunout své sídlo s designéry a obchodníky a věž by ráda využila pro skleněnou instalaci.