Unikátní a poslední Gočárova kubistická vila se po letech otvírá s novou expozicí

Zatímco kubismus ve výtvarném umění vznikl v Paříži a odtud se ve velkém rozšířil i do dalších zemí, kubistická architektura je českým unikátem. Většinu staveb v tomto stylu lze najít v Praze, což platí i o rodinných vilách. Jsou však i výjimky a mezi nimi zvláště vyniká dům velkostatkáře Adolfa Bauera v Libodřicích u Kolína.

Autoři knihy Slavné vily Středočeského kraje ji označují za krásnou ukázku takzvané krystalinické fáze kubistické architektury. Její osově souměrná fasáda nemá téměř žádné pravé úhly a díky diamantovému tvarování a hvězdicovému rámování oken a dveří připomíná srostlici krystalů. Takto výrazné ukázky kubistické architektury jsou vzácné a ve venkovském prostředí velmi neobvyklé. Pro Josefa Gočára to byla poslední stavba v tomto stylu, architekt dál svůj rukopis měnil.

Památku nyní může veřejnost po několika letech opět obdivovat zblízka i zevnitř. Vila patří Nadaci českého kubismu, 1. července 2025 v ní však otevřelo novou expozici kubistického nábytku a doplňků pražské Uměleckoprůmyslové museum.

Muzeum v minulých letech odkoupilo sbírku nadace a cenné originály doplnilo z vlastních fondů. Nyní jedná o koupi samotné vily. „Nabídku na prodej vily do majetku státu učinila Nadace českého kubismu v roce 2020 a nyní jsou jednání o odkupu v závěrečné fázi,“ říká ředitel Uměleckoprůmyslového musea Radim Vondráček.

Expozice, která vedle Gočárovy architektury představí díla Vlastislava Hofmana, Pavla Janáka, Ladislava Machoně či družstva Artěl, bude v létě přístupná vždy od čtvrtku do neděle, v některých dalších měsících pak jen o víkendech. „Na objednání bude možné skupinu zájemců provést kdykoliv,“ nabízí ředitel.

Libodřickou vilu si nechal v tehdy inovativním stylu postavit židovský majitel místního velkostatku Adolf Bauer v sousedství barokního zámečku, nyní necitlivě přestavěného. Jak píše Ilona Matysová v diplomové práci Vily a rodinné domy Josefa Gočára z Univerzity Palackého v Olomouci, okolnosti seznámení podnikatele s Gočárem a s kubistickou architekturou nejsou známé.

Úplně jistě nelze potvrdit ani dobu výstavby, většina historiků ji však klade mezi roky 1912 a 1914. Vila totiž stylově navazuje na dvě Gočárovy přední kubistické stavby ze stejné doby – dům U Černé Matky Boží v Praze a Lázeňský dům města Bohdanče.

Velkostatkář v domě bydlel až do roku 1929, kdy zemřel na cukrovku. Vlastnictví přešlo na dědice a rodina tu žila dál ještě dva roky. Podle stránek obce se statkářova manželka Emílie znovu provdala a s dcerami Hanou a Věrou se odstěhovala do Prahy. „Za protektorátu byla Bauerova vila jako židovský majetek zabavena a Bauerova rodina zahynula během holocaustu. Dům se roku 1941 dostal pod německou hospodářskou správu,“ uvádí web Libodřic.

Ilona Matysová píše, že se zde jako správce usadil říšský Němec Augustin Juppe, továrník z Liberce. Sídlil zde až do prvních květnových dnů 1945, kdy byl zatčen a deportován z Československa. V roce 1948 pak stát vilu znárodnil a obec začala část využívat jako správní sídlo – národní výbor. „Zbytek parteru obec přidělila k využívání rodině místního tajemníka KSČ Vrchoty, patro obývala rodina lékaře Suchánka, nuceně přestěhovaná z Kolína,“ píše Matysová. Místo zde našla i pobočka knihovny a kadeřnictví.

Od 90. let dům nikdo nevyužíval, a tak chátral, přestože byl od konce 80. let zapsaný na seznamu kulturních památek. V roce 2002 však vilu koupila Nadace českého kubismu, aby ji zachránila a zrekonstruovala do původní podoby. Renovace se dělaly ve dvou fázích mezi roky 2005 a 2010. Nadace přitom nechala postavit i kubistický plot, který architekt Gočár částečně navrhl, ale za doby Bauerových se nerealizoval.

„Kovové části tvarově vycházejí z Gočárova původního návrhu a vhodně dotvářejí vstup do areálu. K podobě zděných částí lze mít výhrady, avšak daleko podstatnější je fakt, že plot plní svou funkci a vizuálně odděluje pozemek vily od svého okolí, které je o dost jiné, než tomu bylo v době vzniku stavby,“ hodnotí Lucie Vlčková, kurátorka expozice a ředitelka sbírek a výzkumu muzea.

Do zahrady nechala nadace vyrobit a instalovat i repliku kubistického altánu ze zahrady vily Karla Hoffmanna v Praze na Hradčanech z roku 1911.

Jak uvádí nadace, ve vile byly při rekonstrukci instalovány repliky původních tapet a linoleí, v části budovy se renovovaly výmalby. Uvnitř vzniklo muzeum s galerií kubistického designu, kterou nadace s přestávkou provozovala mezi roky 2008 a 2018. Veřejnost si mohla prohlédnout ukázky stylového a dobového nábytku, designu, keramiky a skla.

Poté byla vila pro veřejnost uzavřená a do hry vstoupilo Uměleckoprůmyslové museum, které činnost nadace už dlouho sledovalo. Mimo jiné proto, že nakupovala předměty, které muzeu chyběly ve sbírkách. „V rámci naší sbírkotvorné činnosti jsme nejednou usilovali o akvizici nejcennějších kusů kubistické keramiky, které v aukcích nakonec získala nadace, jelikož dosažená cena přesáhla možnosti muzea,“ vzpomíná ředitel Vondráček. Část si muzeum v roce 2008 alespoň zapůjčilo a zařadilo na výstavu a do katalogu o družstvu Artěl. 

Nyní se však situace změnila. Na základě nabídky nadace začalo jednání o nákupu celé její sbírky státem. „Unikátní artefakty kubistické nábytkové tvorby, keramiky, svítidla, kovové a dřevěné doplňky do interiéru, které se nadaci podařilo shromáždit, muzeum odkoupilo v roce 2021 díky mimořádné vládní dotaci ve výši 30 milionů Kč,“ uvádí ředitel muzea. Část předmětů pak mohla veřejnost vidět na výstavě v Domě U Černé Matky Boží v Praze.

Po menších opravách vily je nyní uvnitř připravená nová expozice. Nemá formu plně zabydleného domu, kombinuje nábytek a doplňky z fondů muzea s původními prvky vily. Většina místností je vybavena ucelenými nábytkovými soubory nejvýznačnějších autorů kubistického designu, jako byli Vlastislav Hofman či Pavel Janák.

„Díky odkoupení sbírky Nadace českého kubismu jsme získali unikáty, které ve fondech muzea zatím chyběly, ale také jsme mohli některé již dříve získané muzejní kolekce a soubory zkompletovat – v případě nábytku například výjimečný soubor navržený Vlastislavem Hofmanem pro sochaře Josefa Mařatku z let 1911-1912,“ pochvaluje si kurátorka a ředitelka sbírek Lucie Vlčková.

Předměty získané ze sbírky nadace muzeum doplnilo třeba pohovkou Vlastislava Hofmana, navrženou pro ředitele Národního divadla Vojtu Nováka. K vidění jsou zde také reprodukce dobových fotografií kubistického nábytku z výstav Skupiny výtvarných umělců v roce 1912 nebo z prodejních prostor družstva Artěl z roku 1911. Vystavené jsou i reprodukce kreseb – například návrhů nábytku od malíře Josefa Šímy.

Kromě exponátů mohou návštěvníci vidět i některé kubistické detaily v interiéru. „Původními dochovanými prvky interiéru jsou, vedle schodiště centrální haly s kubisticky tvarovaným zábradlím a žardiniérou, hvězdicově členěné skleněné výplně dveří a oken,“ popisuje Lucie Vlčková.

Jinak měl interiér tradiční, konzervativní ráz, zachovaly se různé doplňky jako kryty na radiátory, stejně jako vestavěný nábytek v obývacím pokoji a ložnici. „Ten není proveden v kubistickém stylu, což nikterak neodporuje dobovým zvyklostem. Byl vyroben významnou nábytkářskou firmou Gerstel,“ pokračuje Vlčková.

Vila s mansardovou střechou je jednopatrová, hlavní fasáda se vstupním schodištěm a terasou s hvězdicově zdobeným zábradlím je otočená k velkostatku. Centrum interiéru tvoří prostorná hala anglického typu s jednoramenným dřevěným schodištěm, vedeným podél stěny. Právě v hale je možné vidět zmiňované kubistické prvky.

Z haly se vcházelo to jídelny a do obývacího pokoje. Netradičně byla v přízemí i ložnice s koupelnou, zatímco soukromé prostory se tehdy jinak zpravidla umisťovaly do poschodí. V patře se z dřevěného ochozu vcházelo do pokojů dvou Bauerových dcer a služebnictva.