Záviděl by i Picasso. Kubismus v české architektuře je světový pojem

Kubismus se zrodil na počátku 20. století na pařížském Montmartru. A díky blízkým kontaktům se jeho druhým důležitým centrem před první světovou válkou stala Praha. Zatímco však ve Francii zůstalo u výtvarného umění, v Čechách a na Moravě se kubismus přetavil i do architektury a designu. Češi se tehdy snažili v područí rakouské říše umělecky emancipovat a nový styl se nabízel jako skvělá příležitost.

V roce 1912 se v Paříži konala konceptuální výstava s názvem La Maison Cubiste – Kubistický dům. Vstoupila do francouzských učebnic umění a architektury a ovlivnila třeba Le Corbusiéra. Sochař Raymond Duchamp-Villon na ní na velkém modelu ukázal vizi, jak by mohla vypadat kubistická architektura. Průčelí vystaveného domu jako by z oka vypadlo řadě českých staveb. V Čechách přitom už některé z nich stály nebo se právě stavěly či připravovaly.

Těžko obviňovat Duchampa-Villona z opisování, spíš náhodou dospěl k témuž. Svědčí to o výjimečnosti českého souboru kubistických staveb. Ve Francii totiž na výstavu nikdo v reálu nenavázal a celosvětově se kubismus ujal jen v ojedinělých experimentech, navíc pokaždé odlišných. V českých zemích se přitom rozšířil jako svébytný styl na desítky staveb. Někdy v plné míře, jindy jen v detailech.

Pětipatrový dům na nároží Celetné ulice a Ovocného trhu, dokončený roku 1912, je díky umístění na Královské cestě nejznámější kubistickou stavbou. Patří i k největším a Josef Gočár si na něm tento styl zkusil poprvé. Dobře zapadl mezi historické domy a dochoval se včetně mnoha prvků v interiéru.

Unikátní zážitek nabízí kavárna Grand Café Orient v prvním patře, taktéž z velké části Gočárovo dílo, podle historických dokumentů obnovená roku 2005.

Tak čistý kubismus, jako u Bauerovy vily v obci na Kolínsku, je na venkově výjimečný. Navíc z kreslicího prkna tak významného architekta, jakým byl Josef Gočár. Na návrhu domu pro místního velkostatkáře autor pracoval ve stejné době jako na několika dalších kubistických stavbách. Tuto dokončil roku 1914 a zaujmou na ní okna s hvězdicovým lemováním. Kubistické prvky jsou přítomné také v interiéru, který si majitelé zařídili v eklektickém stylu.

Tvorba Josefa Chochola představuje kubismus v nejryzejší formě. Díky několika stavbám tento architekt vytvořil malou kubistickou enklávu na úpatí Vyšehradu. Trochu bokem od ostatních stojí nárožní činžovní dům Josefa Hodka stavěný v letech 1913-14, který by svým originálním působením mohl směle soupeřit i s barcelonskými stavbami Antoni Gaudího. Dům se zachoval včetně detailů, jako jsou dekorace vstupních dveří.

Chloubou Lázní Bohdaneč je Gočárův pavilon se železobetonovým skeletem, navržený roku 1911 a otevřený o dvě sezony později. Na jednopatrový základ od Josefa Gočára ve 20. letech minulého století navázal mansardovou nástavbou Antonín Hilse.

Budově dominuje střední část s geometricky tvarovaným štítem, před přízemí předstupuje krytá chodba odkazující na lázeňské promenády. Na dekoru jejích oken a dveří si Gočár pohrál s optickou iluzí, která ještě zvyšuje dojem plastičnosti stavby.

Nejefektnější částí Chocholovy kubistické enklávy pod Vyšehradem je vila stavitele Bedřicha Kovařovice s unikátní stylovou zahradou. Hlavní průčelí směřuje do Libušiny ulice, to reprezentativní se zahradou je otočené k Vltavě. Díky terase, mohutnému rizalitu a náznaku hlavní římsy nad druhým patrem dům při pohledu od nábřeží vypadá o poschodí nižší než z opačné strany.

Minimalistická zahrada má působivé kouzlo, jako by byla imaginárním snovým prostorem z obrazu. Nedaleko odtud, u Vyšehradského tunelu, navrhl stejný autor v podobném duchu trojdům zvaný U Bayerů.

Barokní dům na pelhřimovském náměstí koupil v roce 1911 lékař Vojtěch Fára a nechal ho kubisticky upravit Pavlem Janákem. Hotovo bylo roku 1914. Architekt obnovil podloubí zazděné v 19. století, v domě vybudoval prodejní prostory, ordinaci s čekárnou, hospodářské zázemí a několik bytů včetně toho majitelova. Průčelí korunovanému štítem vtiskl vizáž, v níž se umně spojilo baroko s geometrickým kubistickým tvarováním.

Janák v Pelhřimově postavil rovněž kubistickou Drechselovu vilu.

Také dům Diamant na Novém Městě pražském z let 1912-13 šikovně navazuje na baroko, a to na sousední kostel Nejsvětější Trojice. Architekt Emil Králíček, pravděpodobný autor kubistické úpravy původně secesního projektu, dokonce vytvořil kubistický rám kolem barokní sochy Jana Nepomuckého. Kromě vícebokých rizalitů na obou nárožích stylový dojem umocňují zkubizované sochy.

Tylův dům od architektů Antonína Mendla a Václava Šantrůčka se od klasického kubismu trochu liší. Pochází už z pozdějšího období – stavěl se ve druhé polovině 20. let, slavnostní otevření se konalo v srpnu 1929. A s kubismem se v něm mísí i vlivy klasicismu, expresionismu, puristické moderny a národního stylu neboli rondokubismu. Pro Poličku je to také urbanistická dominanta.

Z přelomu 10. a 20. let minulého století pochází trojice družstevních bytových domů na Starém Městě. Dílo architekta Otakara Novotného se stavělo v závěru pražské asanace.

Rozložení fasády s rastrem předsunutých buněk o desítky let předznamenalo tendence architektury konce 20. a začátku 21. století, známé třeba z prací Franka Gehryho. Domy se drží typického kubistického tvarosloví, ale na rozdíl od většiny předchůdců autor pracoval i s působením kombinace barev.

Kubismus s geometrickou modernou se potkal ve stavbě Sboru českobratrské církve evangelické z pera architekta Oldřicha Lisky, velmi plodného autora hlavně v severovýchodních Čechách.

Zahrnuje areál Jubilejního chrámu mistra Jana Husa s farou, s datem dokončení 1916. Kubismus se tu nejvíc projevuje v interiéru, čímž je kostel celosvětově výjimečný.

Slavná Betlémská kaple spojená s Janem Husem má svou méně známou jmenovkyni, schovanou ve vnitrobloku v žižkovské Prokopově ulici. Slouží českobratrskému evangelickému sboru a autorství se připisuje Emilu Králíčkovi. Výrazným užitím kubismu na církevní stavbě zvenčí i v interiéru, v kombinaci s pozdní secesí, je kaple velmi unikátní.

Vlastislav Hofman je známý hlavně jako autor několika pražských mostů. Měl však zásadní přínos i pro kubistickou architekturu, a to v podobě ohradní zdi a západního vstupu na Ďáblický hřbitov. Reprezentativní vstup s bránou a dvěma osmibokými kiosky se stavěl v letech 1912-14. Hlavní jižní vstup a osmiboká smuteční síň u rozptylové loučky, se silnou inspirací v Hofmanově kubismu, jsou novodobým dílem architektky Marie Švábové.