Ve zpravodajství se děly věci, které se těžko vysvětlují, říká bývalý šéf ČT

Jednou z prvních věcí, kterou po volbách uděláme, bude zrušení televizního a rozhlasového poplatku, slibuje hnutí ANO. Plány na zásadní změny týkající se ČT a ČRo mají i další opoziční strany. Máme se o veřejnoprávní média bát?

Hostem Ptám se já byl bývalý ředitel ČT a ředitel Nadačního fondu Vltavské filharmonie Petr Dvořák.

Poté, co Rada České televize letos na jaře odvolala z funkce generálního ředitele Jana Součka a vybrala jako jeho nástupce Hynka Chudárka, zažívá ČT relativně klidné období. To by se ale mohlo změnit už po podzimních sněmovních volbách. Opoziční strany, mezi nimi i dosavadní favorit voleb hnutí ANO, totiž prohlašují, že provedou zásadní změny ve financování a fungování veřejnoprávních médií.

Bývalý šéf televize Petr Dvořák je zatím optimistický: „Současný management České televize patřil k mým nejbližším spolupracovníkům 12 let. A já věřím tomu, že i v tom tandemu, který nakonec z volby vypadl, to znamená generální ředitel Hynek Chudárek a jeho statutární zástupce Milan Fridrich, přispěje k tomu, že televize se nebude užírat nějakými vnitřními spory a nastartuje přesně tím směrem, aby se dokázala obhájit.“

Nové vedení televize by podle něj ale mělo v příštím půlroce jasně říct, jak a kam hodlá investovat peníze z navýšených poplatků.

ČT a zejména její zpravodajství před sebou mají podle Dvořáka také další velký úkol. „A to je vrátit důvěryhodnost, která za poslední rok a půl klesla asi o šest nebo sedm procentních bodů, což je poměrně zásadní. Tohle je věc, které by se teď vedení zpravodajství mělo velmi intenzivně věnovat.“

„Myslím, že jedním z důvodů, proč byl Jan Souček odvolán, bylo i to, že ve zpravodajství se děly věci, které se těžko vysvětlují. A sám za sebe musím říct, že se mě to také i osobně dotýkalo v momentě, kdy jsem viděl, jak tam vzniká tlak na Václava Moravce. Byl jsem nervózní, když jsem viděl, jakým způsobem, kdy a s jakým vysvětlením došlo ke zrušení 168 hodin,“ prohlásil bývalý ředitel ČT.

Pomohla, nebo uškodila veřejnoprávním médiím bitva vládní koalice o zvýšení poplatků? V jaké kondici je Česká televize po dramatické výměně na pozici ředitele? A jak zásadní je pro Prahu projekt Vltavské filharmonie?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Rada České televize zvolila do čela České televize Hynka Chudárka, bývalého obchodního ředitele televize, vašeho dlouholetého spolupracovníka v managementu ČT. Vybrala dobře? – Rada vybrala dobře, protože v tom posledním kole už neměla moc jinou volbu a stála před rozhodnutím, jestli zvolit jednoho finálního kandidáta, anebo nezvolit vůbec. A tam si myslím, že udělala dobře, protože zvolila. Protože představa, že Česká televize nemá svého vrcholného představitele, generálního ředitele, v době, kdy se blíží parlamentní volby, si myslím, že je špatná. Proto si myslím, že Rada ČT rozhodla dobře a je dobře, že Hynek Chudárek byl zvolen.

3:00 Jak jste vůbec sledoval celé dění, které se kolem toho odehrávalo? – Úplně jsem to neprožíval tak, jako bych to prožíval, kdybych seděl v tom křesle. Ale každopádně pořád je to pro mě důležitá část mého bývalého života, takže jsem velmi sledoval, co se vlastně děje. Četl jsem dokonce i projekty, které jednotliví kandidáti odevzdávali, část té volby jsem dokonce i poslouchal naživo. (…) Ale bylo zároveň vidět, že ty projekty nehrály vůbec hlavní roli, že byly pouze jednou z částí, podle kterých se radní rozhodovali.

3:30 Co podle vás hrálo hlavní roli? – Myslím, že každý z radních měl motivace jiné, ale většinou – aspoň to tak bylo i při těch dvou volbách, kterými jsem prošel a které jsem vyhrál – to bylo tak, že radní si samozřejmě přečte projekt, zároveň se dívá na toho kandidáta i na způsob, jakým ho dokáže prezentovat v rámci toho slyšení. Vedle toho má spoustu různých známých, kteří mu dávají dobré, někdy i nevyžádané rady. A pak samozřejmě radní ještě sledují média a hodnocení jednotlivých kandidátů a z toho se skládá to finální rozhodnutí.

4:30 Byl mezi těmi finalisty nebo celkově kandidáty podle vás někdo lepší? – Dneska je Česká televize v takovém stavu, že nepotřebuje nikoho nutně zvenku, kdo by přišel a obrátil ji vzhůru nohama podobným způsobem, jako se to mně povedlo v roce 2011. Spíš si myslím, že Česká televize nevyužila poslední téměř dva roky k tomu, aby se někam posouvala. Trochu sjela ze své hlavní koleje. Ale naštěstí dokončila proces navýšení televizního poplatku. Takže ten, kdo přijde nový, by měl jenom televizi vrátit zpátky na hlavní kolej.

5:00 A měl by velmi pečlivě zvážit, kam bude investovat nově získané peníze, které přijdou z navýšení poplatku. A měl by podle mého názoru velmi hlasitě a transparentně říkat, že půjdou do posílení veřejné služby. A pro tohle si myslím, že je lepší interní kandidát než někdo zvenku.

6:00 Jsem přesvědčen o tom, že zatím jsem jasnou odpověď na to, kam ty peníze půjdou, nedostal. A čekám na to a doufám, že ta odpověď bude správná. Že se Česká televize začne věnovat tomu, co má, to znamená poskytování veřejné služby. Má pro to teď dostatek nových zdrojů a měla by přijít, řekněme, v příštím půlroce s tím, kam ty peníze reálně půjdou. Dokázal bych jmenovat deset oblastí, kam bych je investoval já.

7:00 Vnímal jste jako vážnou událost spor, který provázel finále volby, kdy šéf zpravodajství Petr Mrzena, jeden z neúspěšných kandidátů, který neprošel do druhého kola, rozesílal textové zprávy radním, aby nevolili Milana Fridricha, programového ředitele televize, protože Fridrich se ve svém vystoupení před radními opřel do zpravodajství České televize? – Myslím, že všichni kandidáti nějakou formou komunikovali s některými z těch radních. A to, že zrovna Petr Mrzena se dostal do situace, že někdo jeho komunikaci pustil ven, nebylo úplně šťastné. Nemyslím si ale, že to na tu volbu finálně mělo nějaký zásadní vliv. – A na zpravodajství České televize jako takové? – Ta situace nebyla úplně standardní v tom, že si nepamatuju, že by se v minulosti přímo šéf zpravodajství chtěl dostat do té nejvyšší role. A myslím, že pro to zpravodajství samozřejmě bylo strašně důležité, aby se tam objevil někdo, kdo chápe důležitost zpravodajství a kdo ho dokáže i ocenit. A možná proto to, že Milan Fridrich se o něj trochu otřel, vyvolalo nějakou emoci. Ale ta emoce obecně, ta nejistota tam v televizi byla už dlouho a myslím si, že jenom v rámci té volby vygradovala. Dnes už je ta situace za námi.

10:00 Máte pocit, že se zpravodajství a publicistika České televize nějak změnily pod vedením Jana Součka? Změnilo se vedení, došlo k rušení a vracení pořadů… – Myslím, že jedním z důvodů, proč byl Jan Souček odvolán, bylo i to, že ve zpravodajství se děly věci, které se těžko vysvětlují. A sám za sebe musím říct, že se mě to také i osobně dotýkalo v momentě, kdy jsem viděl, jak tam vzniká tlak na Václava Moravce. V momentě, kdy jsem viděl diskuze o tom, že se bude vytvářet konkurenční diskuzní pořad, aby Václav Moravec nebyl ten jediný, kdo ten pořad dělá, přestože v České televizi je diskuzních pořadů několik. Byl jsem nervózní, když jsem viděl, jakým způsobem, kdy a s jakým vysvětlením došlo ke zrušení 168 hodin.

10:30 A musím říct, že úplně na závěr mě dojalo, jakým způsobem komunikovali rušení a následné vracení pořadů na obrazovku. A osobně by mě zajímalo, kde byla ta hlavní tíže viny, jestli byla uvnitř zpravodajství, nebo jestli to bylo na velkých Kavkách, v kanceláři generálního ředitele, nebo někde uprostřed.

11:00 Věřím tomu, že celá Česká televize se teď zklidní a začne intenzivně přemýšlet o tom, jakým způsobem fungovat dál. Zpravodajství pořád představuje velmi významnou část veřejné služby České televize a zároveň je to jedna z nejsledovanějších oblastí. A bude stát před velmi důležitým úkolem, a to vrátit důvěryhodnost, která za poslední rok a půl klesla asi o šest nebo sedm procentních bodů, což je poměrně zásadní. Tohle je věc, které by se teď vedení zpravodajství mělo velmi intenzivně věnovat. (…) Těch kroků, které musíte udělat, je velká spousta. A jedna z věcí, která samozřejmě o tomhle rozhodne, bude i to, jakým způsobem se teď podaří České televizi informovat o volbách. (…) Věcí, která může uškodit (nezpochybnitelné roli ČT během voleb), jsou některé i ty radikální změny, se kterými přichází některé politické strany.

14:00 Jak velká je to výzva pro veřejnoprávní média s ohledem na všechny tyto okolnosti, volby a volební zpravodajství a povolební zpravodajství? – Česká televize se musí vrátit do situace, kdy – a rozhlas to dělá – musí začít vysvětlovat, co dělá, jak to dělá a proč to dělá. A ti, kdo přispívají na to, aby mohla dělat veřejnou službu, by měli chápat, že si platí něco, co má hodnotu významně vyšší, než je těch dnešních 150 korun měsíčně.

16:00 A na co by teď vyšší poplatek podle vás mohl a měl jít? – Posílení zpravodajství, vytvoření nového satirického programu jako náhrady 168 hodin, rozšíření sítě zahraničních zpravodajů. Vytvoření nějakého většího publicistického formátu, který by zval nejen politiky, ale i odborníky a který by dokázal postavit takovou velkou debatu i na hlavní kanál ČT1. Pro oblast sportu by se měla Česká televize podívat, kde je ještě pořád konkurenceschopná, a měla by začít ještě více než dnes podporovat mládežnické sporty, amatérské sporty. Ale zároveň aby neztratila relevanci, snažit se zabojovat o typy práv, jež jsou k dispozici.

18:00 Hnutí ANO mluví o tom, že by chtělo zrušit koncesionářské poplatky, změnit systém financování, hnutí SPD mluví výrazně otevřeněji o tom, že by chtělo zrušit veřejnoprávní média, koalice Stačilo! rovněž nepodporuje veřejnoprávní média. Hrozí nám slovenský scénář? – (…) Pokud by došlo jenom ke změně financování, to si myslím, že není žádná tragédie, pokud se to udělá správně. Mnohem horší by bylo opravdu ta média zrušit nebo marginalizovat podobným způsobem jako na Slovensku.

20:00 Možná jsem optimista a možná jsem naivní, ale pořád chci věřit tomu, že ti, pro které ta služba je určena, to znamená, diváci nebo posluchači, si ve finále dokážou možná trochu na ty svoje politiky došlápnout, aby nerušili nebo neničili něco, co má svoji hodnotu, ale aby to věděli, že to má hodnotu. – Myslíte, že kdyby došlo k nějakým významným změnám v pozici veřejnoprávních médií, k něčemu, co by třeba připomínalo slovenskou cestu, že by se veřejnost zastala svých veřejnoprávních médií? Máte pocit, že je ve společnosti teď taková nálada? – Myslím si, že teď tady ta nálada není. A to je právě ta chyba, která byla způsobená tím rok a půl dlouhým mlčením, které prostě nemělo být mlčením.

23:00 Chtěl byste vy vůbec v téhle roli teď být? – V té pozici nejsem a už nikdy nebudu. Na jednu stranu si myslím, že to je práce, která má velký smysl a která by mě asi bavila, na druhou stranu jsem si teď už zvykl fungovat trochu jiným způsobem a dělat jiné věci. Myslím si, že se to zvládnout dá, ale je to těžké. – A ten současný management České televize to zvládne? – Současný management České televize patřil k mým nejbližším spolupracovníkům 12 let. A já věřím tomu, že i v tom tandemu, který nakonec z volby vypadl, to znamená generální ředitel Hynek Chudárek a jeho statutární zástupce Milan Fridrich, přispěje k tomu, že televize se nebude užírat nějakými vnitřními spory a nastartuje přesně tím směrem, aby se dokázala obhájit.

25:00 Vy jste několikrát řekl v různých rozhovorech, že jste teď zpětným pohledem v podstatě šťastný, že jste nebyl tehdy zvolen do třetího období vedení České televize, že po těch 12 letech jste Českou televizi opustil, byť tehdy jste to nesl těžce. Ale jak se máte v té své nové roli? – Mám se dobře. Máte pravdu, že těsně poté, co jsem nedosáhl potřetí na ten mandát, tak mi to tehdy vadilo. – Dokonce se o vás také dost otíral váš nástupce Jan Souček. – Ale z toho jsem se už oklepal a teď dělám věci, které mě baví, dělám věci, které mi přináší radost a o kterých si zároveň myslím, že mají smysl. A zrovna stavba Vltavské filharmonie patří k takovým projektům.

26:00 Je to projekt, který je velký, který přesahuje hranice Prahy, který přesahuje hranice i České republiky. Je to vznik nějakého národního symbolu, který tady vzniká jako veřejná kulturní budova, po více než 100 letech poté, co bylo postaveno Rudolfinum a Obecní dům. A myslím, že máme šanci ukázat našim potomkům, že za 100 let tady bude stát něco, co oni budou vnímat jako nějaký relikt, který jsme jim tady zanechali.

28:00 Co je vlastně hlavním cílem Nadačního fondu Vltavské filharmonie? Vybrat co nejvíce peněz? – Na začátku je to vlastně vytvořit kolem toho celkového projektu nějakou story. Možná do toho pozvat i veřejnost, pokusit se třeba i spojit veřejnost, která se nedokáže dohodnout na politice. A teprve poté, co bude vydáno stavební povolení a začne se reálně stavět, tak se začít věnovat i tomu, aby se někteří donátoři zúčastnili, a to jak ti, kteří budou ochotni investovat velké peníze, tak i drobní donátoři, kteří by tam chtěli přispět jenom proto, aby měli dobrý pocit, že byli u něčeho, co se objeví jednou za 100 let.

30:00 Už dneska má Praha velmi významnou pozici na turistické mapě minimálně Evropy, ale možná i celého světa. Ale tohle je věc, která dokáže Prahu katapultovat. (…) Zároveň to bude nějaký startovací moment pro novou část Prahy, která vedle Starého Města, Hradčan a Nového Města vznikne a která bude dalším velkým bodem, kde by se Praha mohla rozvíjet.