Článek
Kubismus je avantgardní umělecký směr, který zaznamenal nástup na počátku 20. století. Až do 20. let přetrvával tzv. syntetický kubismus. Název stylu pochází z pera francouzského kritika Louise Vauxcellese, který ho použil k popisu díla Georgese Braqua v roce 1908.
Jak poznat kubismus
Hlavním poznávacím znamením kubistických děl ve výtvarném umění je použití geometrických forem, průniků jejich ploch a zobrazování z různých úhlů pohledu. Dvěma základními směry jsou analytický kubismus, pro nějž je typické rozkládání objektů do plánů, a syntetický kubismus, který naopak skládal motivy do objektů.
- protokubismus: 1909–1919
- analytický kubismus: 1909–11
- syntetický kubismus: 1912–20. léta
Kubismus v architektuře
V české architektuře se kubismus projevoval velice svébytně a získal světové uznání. Vznikl u nás také ojedinělý rondokubismus. Mezi významné kubistické stavby v Praze patří Dům U Černé Matky Boží (1912) od Josefa Gočára, Činžovní dům v Neklanově ulici (1913–14) od Josefa Chochola, Dům Diamant (1912–13) od Emila Králíčka nebo Ďáblický hřbitov (1912–14) od Vlastislava Hoffmana. Známý je také Králíčkův kubistický sloup na Jungmannově náměstí. Mimo hlavní město byl postaven například lázeňský pavilon v Bohdanči.
Umělci a obrazy
Přečtěte si, jaká byla nejvýraznější jména mezi kubistickými umělci v zahraničí a v Česku a jaká byla jejich ikonická díla.
Pablo Picasso: Avignonské slečny (1907), Žena hrající na kytaru (1911), Žena v křesle (1913) • Georges Braque: Domy v L'Estaque (1908), Pocta J. S. Bachovi (1911–12) • Juan Gris: Snídaně (1915), Portrét Pabla Picassa (1912) • Fernand Léger: Schodiště (1914)
Bohumil Kubišta: Kuřák (1910), Oběšený (1915) • Emil Filla: Hlava (1912) • Václav Špála: Dvě ženy u vody (1914), Koupání (1915) • Antonín Procházka: Zátiší s kávovou konvicí (1915)
