Hlavní obsah

Z pohádky do pohádky. Gaudí spoutal přírodu a přetavil ji v jedinečný styl

Foto: Shutterstock.com

Barcelonský chrám Sagrada Familia patří k nejznámějším pracím Antoni Gaudího.

Reklama

20. 6. 14:15

Secese, expresionismus, naturalismus? Katalánský modernistický architekt Antoni Gaudí patřil k natolik originálním tvůrcům, že se těžko zařazuje do škatulky. Letos 25. června uplyne 170 let od jeho narození.

Článek

Barcelona ani celé Katalánsko by nebyly úplné bez Antoni Gaudího. Chrám Sagrada Familia, Park Güell nebo domy Batlló a Milá patří ke světově nejslavnějším stavbám a k nejnavštěvovanějším památkám Španělska. Rodák z Reusu v dětství vynikal v geometrii a obdivoval přírodu. Obojí se pak spojilo v jeho tvorbě, k níž lze těžko hledat přirovnání.

Architekt začal s orientalismem a pak se posunul k neogotice. Brzy si však i s využitím barokních inspirací vypracoval vlastní naturalistickou podobu secese. Jeho stavby byly od počátků velmi originální. Lidé v Katalánsku je však dobře přijali a dnes je lze považovat i za součást jejich národní identity.

Gaudí dbal na pečlivé skloubení konstrukce a dekorací. Zakládal si i na detailech, pověstné jsou jeho sochařsky ztvárněné komíny či balkony. Velkou zásluhu na jeho slávě má mecenáš Eusebi Güell, pro nějž architekt navrhl většinu svých staveb.

Casa Vicens

Foto: Shutterstock.com

Ve stejné době jako na Casa Vicens začal Gaudí pracovat i na bazilice Sagrada Familia.

První Gaudího důležitou prací byl dům pro finančníka Manuela Vicense ve městě Gracia, dnes části Barcelony, z roku 1885. Je z kamene a červených cihel, fasádu zdobí keramické obklady skládané do vzoru šachovnice. Architekt sáhl po orientalistickém stylu blízkém tomu neomaurskému. V jeho tvorbě tehdy ještě převažovaly přímky nad křivkami. Dům původně obklopovala zahrada upravená Gaudím, ale pozdější majitelé ji rozparcelovali a prodali na stavbu bytových domů.

Villa Quijano zvaná El Capricho

Foto: Pixabay, Seznam Zprávy

Villa Qijano z roku 1885 je jednou z mála autorových děl mimo Katalánsko. Nachází se v městečku Comillas v Kantábrii.

Vilu v Comillas zvanou El Capricho neboli Rozmar si nechal postavit právník a obchodník Díaz de Quijano. Spadá do Gaudího neogotického období, i když vstupní verandu zdobí stylizované klasicistní sloupy.

Fasáda má vodorovné členění, s čímž kontrastuje věž připomínající minaret, jíž se Gaudí vrací k islámské architektuře. Funguje jako rozhledna. Po občanské válce chátrala, pak v ní byla restaurace a od roku 2009 funguje jako muzeum.

Palác Güell

Foto: Shutterstock.com

Centrem Paláce Güell je hala zasahující přes tři poschodí, zastřešená byzantskou kupolí.

V roce 1878 se Gaudí seznámil s průmyslníkem, politikem a mecenášem Eusebim Güellem, který se pak stal jeho patronem. Nejprve pro něj architekt postavil oplocení domu se vstupní bránou, dnes známou jako Güellovy pavilony. Pak mu navrhl i nové sídlo v Barceloně. Palác Güell z roku 1890 se vstupy pod dvěma parabolickými oblouky výstavností připomíná paláce ve Florencii. Mísí se v něm neogotika a klasicismus s islámskými, byzantskými i modernistickými prvky. Na střeše si architekt pohrál s komíny, což pak rozvíjel i na dalších domech.

Güellovy vinné sklepy

Foto: Shutterstock.com

Originální neogotické vinné sklepy z roku 1897

Gaudí studoval gotiku v Katalánsku a přilehlých oblastech a dospěl k názoru, že je to nedokonalý, jen napůl vyřešený styl. Snažil se na ni navázat a vylepšit ji. Své poznatky využil i v přímořské vesnici Garraf. Güell tu koupil pozemky s vinicemi a vápencovým lomem. Chtěl zde postavit vinařství a několik loveckých zámečků, ale došlo jen na sklepy. Vinařství má pět poschodí, dvě spodní slouží jako sklepy a to horní jako kaple. Hlavní fasáda kamenné stavby má tvar trojúhelníku, z boku stěny připomínají pevnost.

Biskupský palác v Astorze

Foto: Shutterstock.com

Vstup do biskupského paláce zdobí monumentální mušlovité portály.

Palác pro biskupy ve městě Astorga Gaudí navrhl na konci 19. století, proto má ještě neogotickou formu. Dokončený byl však až roku 1915. Přestože odkazuje na středověké hrady, Gaudí do něj vnesl své typické osobité prvky. Svůj rukopis vložil hlavně do vstupní věže, která je jehlanovitě sešikmená.

Casa Calvet

Foto: Shutterstock.com

Casa Calvet získal roku 1900 první cenu v soutěži uměleckých staveb.

Dům textilního továrníka Calveta znamená počátek Gaudího secesního naturalismu, inspirovaného organickými formami přírody. V jeho tvorbě je však neobvyklý přísnou symetrií a architekt se tentokrát evidentně inspiroval také v baroku. Přízemí se suterénem sloužily pro obchod, v horních patrech se bydlelo. Hotový byl v roce 1900.

Brána usedlosti Finca Miralles

Foto: Shutterstock.com

Inspirací pro bránu usedlosti Finca Miralles mohla být i rybářská síť.

Drobná stavba ohradní zdi a brány z roku 1901 pro průmyslníka Mirallese měla být jen začátkem, původně měl Gaudí továrníkovi navrhnout i dům. Nakonec však zůstalo jen u toho prvního. Brána má opět barokní prvky, ale je mnohem rozvolněnější než Casa Salvet. Díky povrchové struktuře z kamenů připomíná tělo plaza či draka.

Casa Batlló

Foto: Unsplash, Seznam Zprávy

Majitelé Casa Batlló bydleli v nejvyšším patře a ostatní pronajímali.

Městskému domu dalšího průmyslníka Josepa Batlló architekt vtiskl už plně vyvinutý osobní styl. Není to novostavba, ale rekonstrukce staršího domu od Gaudího učitele Cortése. Uprostřed budovy z roku 1906 je velká centrální terasa, která zajišťuje dobré osvětlení a větrání pro obslužné místnosti otočené do dvora. Mušlovité balkony jsou vyrobené z litiny a natřené uhličitanem olovnatým proti oxidaci, což jim propůjčuje barvu slonoviny.

Casa Milá

Foto: Unsplash, Seznam Zprávy

Dům Casa Milá je od konce 80. let přístupný veřejnosti.

Dalším Gaudího mistrovským kouskem je honosný dům na zkoseném nároží, pojmenovaný po bohatém právníkovi, obchodníkovi a politikovi. Architekt ho ztvárnil jako skálu modelovanou mořskými vlnami. Dům dokončený roku 1910 překročil povolenou výšku, za což majitel dostal pokutu, ale díky umělecké hodnotě ho už nemusel snižovat. Stavba s asi 150 okny a sošnými komíny prodělala řadu úprav, které Gaudího dílo poškodily, ale později jí restaurátoři vrátili původní lesk.

Park Güell

Foto: Pixabay, Seznam Zprávy

Park Güell – výhled z dračího schodiště k vrátnici

Velký park s architektonickými prvky začal Gaudí na zakázku Güella stavět jako projekt po vzoru anglických zahradních měst. Stavba malé čtvrti na svahu obráceném k moři se měla financovat z předem složených záloh zájemců o domy. Našli se však pouze dva, pozemek tedy zůstal hlavně parkem. I tak se budoval 14 roků, v letech 1900–1914. U vchodu vítá návštěvníky vrátnice, za níž se zvedá dračí schodiště. Na něj navazuje sloupová síň zdobená mozaikami.

Krypta v Kolonii Güell

Foto: Pixabay, Seznam Zprávy

Krypta v Kolonii Güell je zvláštní směs modernismu s odkazy na gotiku.

Pro své zaměstnance nechal Eusebi Güell vybudovat modernistickou dělnickou kolonii v barcelonské čtvrti Santa Coloma de Cervelló. Gaudí ji navrhl urbanisticky a dostal za úkol v ní postavit kostel. Do Güellovy smrti v roce 1914 však stihl dokončit jen kryptu a protože továrníkovi potomci v projektu nepokračovali, zůstalo jen u ní. Má typickou Gaudího organickou formu, ale hodně vychází i z gotiky.

Sagrada Familia

Od roku 1915 se Gaudí věnoval téměř výhradně chrámu Sagrada Familia – Svatá rodina. Pracoval na něm přitom už od počátku kariéry a do konce života ho ani zdaleka nedokončil. Mistrně v něm skloubil originální konstrukci s dekorativností. V kryptě a apsidě začal neogoticky a pokračoval ve svém organickém stylu. Interiér připomíná les, se skupinou spirálových sloupů napodobujících stromy.

Foto: Shutterstock.com

Gaudího práci na chrámu Sagrada Familia po jeho smrti rozvíjelo několik architektů.

Chrám má půdorys latinského kříže s pěti loděmi, příčnou lodí a apsidou se sedmi kaplemi. Vychází tím z gotických katedrál. Stavba stále není hotová, ani po 140 letech, protože se financuje jen z almužen a darů.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované