Bývalý InterContinental se otevírá. Součástí jsou tunel k řece i Roubíčkovy lustry

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Kdysi to byla jedna z výkladních skříní normalizační socialistické Prahy. Během desetiletí nevhodných úprav, nedostatečné údržby i rozkrádání se však ocitla v dezolátním stavu. Po kompletní rekonstrukci, která trvala pět let, je nyní legendární luxusní hotel v Pařížské ulici na Starém Městě pražském opět v plné kráse.

Větší část hotelu přejmenovaného na Fairmont Golden Prague se otvírala letos v dubnu. Nyní už jsou k dispozici i ostatní prostory včetně restaurace Greenhouse, konferenčního sálu, terasy v devátém podlaží nebo prezidentského apartmá.

Rekonstrukci mohou ocenit nejen lidé ubytovaní v 320 pokojích, ale i širší veřejnost. Tento týden se bude při hotelu otevírat také tunel pro pěší pod silnicí na Dvořákově nábřeží, který propojí nově vybudovaný veřejný prostor malého náměstí Curieových s náplavkou.

Ten musel být opatřen i protipovodňovou ochranou. „Na vnějším konci směrem k řece jsou instalována těžká povodňová vrata, která si převzal a spravuje Odbor krizového řízení Magistrátu hlavního města Prahy, na rozdíl od vlastního podchodu, který spravuje hotel. Vrata se budou zavírat v režimu protipovodňového plánu stavby,“ popisuje pro Seznam Zprávy hlavní architekt celé rekonstrukce Marek Tichý z atelieru TaK Architects, který navrhl současnou podobu hotelu.

Souběžně s ulicí Pařížskou prochází hotelem galerie se vstupy z obou stran, z města i od řeky. Díky tomu jí lidé budou moci volně procházet a zmíněným podchodem se dostanou až k řece. Cílem bylo přilákat návštěvníky do interiéru, který je hlavně v přízemí plný uměleckých děl. Nejen pro hotelové hosty, ale i pro běžnou veřejnost v budově nyní slouží několik restaurací a wellness centrum s bazénem.

„Dvě ze šesti restaurací, které Fairmont Golden Prague otevírá, a galerie s uměleckými díly mají přímý vstup z Pařížské ulice nebo z nové lávky ze Dvořákova nábřeží, takže každý může přirozeně vstoupit bez pocitu, že se ocitá v uzavřeném hotelovém prostoru,“ píše se v autorské zprávě k projektu.

Zelené náměstí Curieových, vzniklé z původní hotelové zahrady a zapuštěné pod úroveň sousedních ulic, v brzké době doplní ještě malá prosklená stavba, která je aktuálně ve výstavbě. Bude v ní sídlit galerie KodlContemporary. „Otevře se v září a bude zaměřená na současné umění,“ říká Terezie Kaslová z KodlContemporary.

Rozlehlý devítipodlažní hotelový komplex, navržený architekty pod vedením Karla Filsaka a dokončený v roce 1974, se stal ve své době příkladem progresivní československé stavby, která odrážela světové trendy.

Ač ve stylu českého brutalismu, byl hotel s původním názvem InterContinental umně zasazen do historické zástavby Starého Města. Autoři toho dosáhli tvarovým rozčleněním stavby, aby nepůsobila jednolitě. Neomítaný beton na fasádách doplnili hnědým cihelným obkladem, čímž fasády na pohled zjemnili.

Hotel měl také mimořádné interiéry. Na nich se vedle architektů Jana Šrámka, Jana Bočana či Zdeňka Hřivnáče podíleli i významní výtvarníci jako René Roubíček, Stanislav Libenský s Jaroslavou Brychtovou, Hugo Demartini, Josef Klimeš nebo Čestmír Kafka.

„Hotel InterContinental měl do detailu propracovaný výtvarný koncept, od osvětlení přes nábytek po design jídelních lístků,“ píše se v záznamech Památkového katalogu. Ve výzdobě a zařízení byly zastoupeny různé materiály včetně většího využití dřeva, v původní koncepci se však dalo mluvit téměř o skleněném hotelu. „Sklo, jako nejznámější český produkt a artefakt, představovalo podstatnou část výzdoby a zařízení,“ uvádí Památkový katalog.

Do konce století se z toho ovšem zachovala jen část, během let zmizela i řada uměleckých děl. Po revoluci hotel prošel částečnou renovací, ale i tak se dostal do špatného stavu.

„Myšlenka i stavba byly v době, kdy jsme k projektu přišli, téměř ztracené. Stavba byla v dezolátním, v mnoha ohledech havarijním stavu, zanedbaná a rozkradená. Na její někdejší lesk a význam při jejím vzniku se už téměř zapomnělo. Zachované pak byly spíše fragmenty, jednotlivé kusy uměleckých děl,“ popisuje architekt Marek Tichý z atelieru TaK Architects.

Budovu vnímá jako kvalitní příklad architektury z doby socialismu. „Kdybych nebyl přesvědčen o architektonické hodnotě hotelu jako stavby a především jako generační výpovědi o době a okolnostech jeho vzniku, nebojoval bych s takovou vehemencí o jeho záchranu. Architekturu neštítkuji podle doby jejího vzniku, ale podle kvality a hodnoty, která se projeví v čase,“ říká Marek Tichý.

Autorská zpráva k projektu také zmiňuje, že hotel ve své době odrážel nejen kvalitu české architektury a užitného umění, ale současně vzepětí české kultury 60. a 70. let. Od svého otevření se stal výkladní skříní československého designu a umění, symbolem luxusu a špičkové gastronomie.

Zatímco některé jiné známé stavby ze stejného období jako Transgas a Hotel Praha noví vlastníci nechali zbourat, tato budova měla štěstí a dostala šanci na nový život. Před pár lety přitom neuspěla v řízení na prohlášení kulturní památkou.

Architekti při rekonstrukci navázali na původní koncepci založenou na kombinaci tří materiálů – betonu, skla a dřeva. Ty se v obměnách objevují ve všech částech komplexu. Navázali také na koncept úzké spolupráce architektů s umělci. Zároveň se snažili co nejvíc propojit interiér s exteriérem a hotel doplnit o veřejné prostory v okolí.

„Naším záměrem bylo od počátku propojit hotel s městem, vymyslet nejen konverzi stavby, ale především jeho okolí, tomu vtisknout povahu atraktivního veřejného prostoru, přístupného a prostupného. Podobně jsme pak přemýšleli o provozu stavby, který jsme této myšlence podřídili,“ nastiňuje architekt Tichý.

Budova totiž neobsahuje pouze hotel, ale i šest restaurací, velké konferenční centrum, spa s bazénem a zahradou. „Areál nemá jeden vstup, je na okolí napojen z mnoha směrů a každý jeho kout má jinou atmosféru, náplň. Je pestrou přehlídkou možností, architektury a umění, starého i nového,“ hodnotí Marek Tichý, s tím, že výsledná podoba projektu byla výsledkem dlouhého dialogu.

Během rekonstrukce se podařilo zachovat a restaurovat řadu původních uměleckých děl i architektonických celků. Za příklad architekti uvádějí obnovenou keramickou fasádu od sochaře Zbyňka Sekala, která se ve své době stala předlohou desítkám staveb v Československu.

Do interiérů se nyní vrátily i cenné původní prvky, včetně uměleckých. Patří k nim betonový strop ústředního konferenčního sálu s lustry známého sklářského výtvarníka Reného Roubíčka, dřevěné stropní plastiky s motivy cechovních erbů od Čestmíra Kafky nebo kompozice sloupových soch Začarovaný les od Miloslava Hejného, i když ta se zachovala jen částečně. Restauraci Zlatá Praha opět osvětlují pozlacené „bublinové“ lustry od sochaře Huga Demartiniho, nyní ovšem seskupené do větších celků.

Zachovaná jsou i díla sklářských výtvarníků Libenského a Brychtové nebo vitráže od Josefa Jíry. Na renovaci těchto vitráží pracoval Vitraj, přední ateliér v oboru, který vede architekt Jan Černohorský. Ten navíc sám vytvořil podobu recepcí z broušených skleněných cihel se zrcadlovou vrstvou. Obnovená starší díla doplnili i další současní přední sklářští umělci Martin Janecký a Zdeněk Lhotský, přibyla rovněž svítidla od světoznámých českých značek Bomma a Preciosa.

Recepci spa a wellness centra zdobí osmimetrová skleněná plastika v podobě analogie vody, vytvořená ve spolupráci firmy Lasvit, ateliéru TaK architects a designérky Wandy Valihrachové. Ze stejné spolupráce vzešly i speciální skleněné příčky a posuvné stěny z lehaného skla, které se staly výrazným prvkem hotelových pokojů. Ke spolupráci na interiérech bylo přizváno také britské studio Richmond International, které se specializuje na luxusní hotely zvučných jmen po celém světě.

Vedle umělecké a designové části byl při rekonstrukci kladen velký důraz na udržitelné hospodaření s vodou. Zavlažování zelených ploch tak bude zajišťovat využití dešťové a takzvané šedé vody – užitkové vody z wellness centra, gastronomických provozů či prádelny. Součástí ekologického přístupu jsou i rozsáhlé zelené střechy a vertikální zahrady, které přispívají k ochlazování budovy a zlepšují mikroklima v okolí.

I když byl oficiálním investorem hotelu v době jeho vzniku Čedok, stavělo se tehdy díky americkému kapitálu. Nynější rekonstrukce pochází z českých rukou, hotel se rozhodla zachránit trojice českých podnikatelů Oldřich Šlemr, Pavel Baudiš a Eduard Kučera pod hlavičkou společnosti WIC Prague. Partnerství majitelé uzavřeli s globálním řetězcem Fairmont Hotels & Resorts.

Renovaci hotelu zařadili do širšího projektu s názvem Staroměstská brána. Ten zahrnuje nejen vybudování severního náměstí Curieových se schodištěm a podchodem, ale také záměr na úpravy náměstí Miloše Formana, které k budově přiléhá z jihu.

Tato část projektu je však spojena se spory o budovu, kterou chtějí investoři na místě postavit. Proti záměru se postavila část veřejnosti, stavba se ukázala být v rozporu s územním plánem. Dle ČTK vyhlásili investoři ve spolupráci s hlavním městem a městskou částí Praha 1 v květnu mezinárodní architektonicko-urbanistickou soutěž na novou podobu náměstí. Přihlášky do soutěže mohli architekti podávat do 2. června, výsledek by měl být známý 20. ledna 2026. V září se veřejnost seznámí s pěti rozpracovanými návrhy.

Aktualizace: upřesnili jsme informaci o galerii KodlContemporary