Hlavní obsah

Pritzkerovu cenu zvanou „nobelovka za architekturu“ poprvé získal Afričan

Foto: Kéré Architecture, Seznam Zprávy

Budova parlamentu v Beninu napodobuje tradiční africký „palaver“ – místo pro setkávání ve stínu stromu.

Reklama

28. 3. 14:55

Nejvyšší metou, které lze ve světě architektury dosáhnout, je Pritzkerova cena. Letos se díky ní stal nesmrtelným Diébédo Francis Kéré, který pochází z Burkiny Faso. Této pocty se mu dostalo jako prvnímu Afričanovi v historii.

Článek

Život šestapadesátiletého architekta známého zkráceně jako Francis Kéré zní jako pohádka. Narodil se v malé africké vesnici Gando do rodiny, která měla 14 dětí. Měl však štěstí na prozíravého otce, vesnického náčelníka. Ten ho jako svého nejstaršího syna poslal do školy, aby se naučil číst a mohl mu tlumočit dopisy, protože sám to neuměl. Ve vesnici však žádná škola nebyla, a tak Francis musel v sedmi letech opustit rodinu a přestěhovat se ke strýčkovi do nedalekého města.

Cesta vzhůru a zpět ke kořenům

Školu dokončil a nastoupil do učení, kde se vzdělával v tradičním stavebnictví. Když však dosáhl 20 let, jeho život se radikálně změnil. Získal stipendium německé neziskové Společnosti Carla Duisberga, která podporovala mezinárodní vzdělávání. V roce 1985 se tak dostal do Německa, kde se vyučil truhlářem a ve večerní škole složil maturitu. S tím se ovšem nespokojil. Odhodlání a talent ho přivedly až na studia architektury na Technické univerzitě v Berlíně, kde roku 2004 získal titul.

Pritzkerova cena

Cenu založil americký podnikatel Jay Pritzker, uděluje ji nadace Hyatt Foundation od roku 1979. V oboru architektury si vybudovala stejnou prestiž, jakou má Nobelova cena v jiných oblastech.

Dlouho se laureáty stávali téměř výhradně mužští architekti z Evropy, Severní Ameriky a Japonska, v posledních letech se to však mění. Počínaje Zahou Hadid v roce 2004 už jsou mezi oceněnými často ženy. Poroty se také zaměřují na architekty působící v Latinské Americe, v Asii či nyní v Africe a kladou důraz na řešení sociálních problémů.

V Německu už Kéré zůstal a hned po studiích v Berlíně založil vlastní ateliér Kéré Architecture. Jen těžko ho však nazvat německým architektem. Současně založil i neziskovou organizaci Kéré Foundation, která se věnuje projektům v jeho rodném Gandu. A celá jeho kariéra se točí kolem sociálně a kulturně prospěšných staveb v Burkině Faso i v dalších afrických zemích. „To, že jste bohatí, neznamená, že můžete plýtvat materiály. To, že jste chudí, neznamená, že se nemůžete pokusit vytvářet kvalitu. Každý si zaslouží kvalitu, luxus a komfort,“ zní architektovo heslo.

Francis Kéré se obrací zpátky ke kořenům, aby dětem a lidem ve svém rodišti dopřál to, co většina jeho vrstevníků a známých neměla. A to opravdu doslova. Jeho prvním projektem, který uskutečnil už tři roky před dokončením studií, byla základní škola v Gandu. Symbolicky se tak uzavřel kruh a potvrdil se význam onoho německého stipendia. Za stavbu školy si tehdy dokonce vysloužil mezinárodní Cenu Aga Khana a v roce 2012 také hlavní cenu v prestižní celosvětové soutěži Holcim Awards.

Chytrostí proti horku

Moderní inženýrství architekt rád kombinuje se znalostmi lidového afrického stavitelství. Díky tomu se stal jedním z průkopníků udržitelné architektury, která je dnes obrovským trendem. Budovy v jeho podání často znamenají i zapojení místních komunit do procesu stavby. Tím lidé sami sobě pomůžou a zkušenosti pak mohou využít při dalších stavbách. Celou svou filozofii přitom Francis Kéré odrazil od zkušeností se školou v rodné obci.

Foto: Lars Borges, Seznam Zprávy

Diébédo Francis Kéré, letošní laureát Pritzkerovy ceny

Školy v oblasti, odkud architekt pochází, často trpí špatným osvětlením a ventilací. Kéré se snažil tento problém vyřešit a zároveň stavět tak, aby to bylo levné. V místě se ke stavbě tradičně používá hlína. On technologii vylepšil tím, že do sušených cihel přidal cement. Díky zvýšení jejich hmotnosti se v interiéru školy udržuje chladnější vzduch.

Oblíbeným materiálem na střechy je v Burkině Faso vlnitý plech, který chrání nepálenou hlínu proti dešti, ale přehřívá místnosti. Francis Kéré plechovou střechu nadzvedl na opěrnou konstrukci a pod ni vložil strop z cihel poskládaných na sucho, s mezerami pro větrání. Vzduch se do budovy nasává okny se sklopnými okenicemi a díky komínovému efektu odchází ven stropem. Architekt tak vytvořil přirozenou ventilaci a škola nemusí mít drahou klimatizaci. Na výrobu školního nábytku posloužil zbytkový materiál ze stavby.

Inspirace přírodou

Škola se stala natolik oblíbenou, že po rozšíření v roce 2008 se z původních 120 žáků rozrostla na současných 700. Kromě toho Kéré v Gandu postavil domy pro učitele a knihovnu. Stejnou nebo podobnou technologii využil i na další projekty v Burkině Faso – nemocnici a domy pro lékaře v Léu, lyceum a Technologický institut v Koudougou a budovy v Opera Village v Laongu – postupně stavěné vesnice kolem budoucího operního domu. Osvědčené stavební postupy využil i na budovách Národního parku Mali nebo školy v mozambickém Téte.

Přirozené větrání komínovým efektem architekt uplatnil i při stavbě centra vyššího odborného vzdělávání Startup Lion Campus v Keni. Pro inspiraci mu posloužila komínovitá termitiště, na stavbu použil místní lomový kámen. Projekt dokončený vloni se stal z daleka viditelnou dominantou keňského regionu Turkana.

Z Afriky do Londýna

Získaná proslulost Francisi Kérému přinesla i zakázky na velké a prestižní projekty v Africe i na dalších kontinentech. V přípravě je stavba budovy parlamentu Burkiny Faso, která má podobu pyramidy s pestrými zahradami na střeše. Ve výstavbě podle Kérého plánů jsou parlament Beninu v Porto-Novu a Goethe-Institut v senegalském Dakaru.

+7

Architekt působí také v Evropě a USA. Navrhl řadu expozic pro výstavy v USA, Švýcarsku, Německu či Dánsku. V německém Weilheimu se připravuje stavba školy podle jeho návrhu, Kérého pavilon z klád inspirovaný burkinafaskými místy pro setkávání pod stromy stojí v uměleckém centru v americké Montaně.

Mezinárodní uznání architektových kvalit potvrzují hlavně dva dočasné evropské projekty. Dočasnou prodejnu obuvi navrhl pro kampus nábytkářské firmy Vitra v německém Wheilu nad Rýnem, který se pyšní sbírkou staveb od nejzvučnějších jmen světové architektury. Do stejně významné společnosti se Kéré zařadil, když měla londýnská galerie Serpentine Pavilion v roce 2017 podobu dle jeho výkresů. Galerie mění pavilon každý rok a využívá k tomu vždy progresivní světové architekty.

Architektura se sociálním přesahem

Francis Kéré působí i jako profesor na Technické univerzitě v Mnichově a na Bauhaus-univerzitě ve Výmaru. Učil také na Harvardu, Univerzitě ve Wisconsinu, Technické univerzitě v Berlíně a Akademii architektury ve švýcarském Medrisiu.

Porota Pritzkerovy ceny na Kérého práci ocenila, že chápe architekturu jako cíl a proces, klade důraz na místní materiály, bioklima a lidské komunity. Jeho architektura má sociální přesah, protože dává vznik novým, často vzdělávacím institucím a díky tomu bude ovlivňovat lidi po několik generací.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované