Článek
Vypadá to jako náročný sport. Člověk se škrábe do strmého svahu, brodí se hlubokým sněhem nebo naopak sjíždí nebezpečně nakloněné horské masivy. Podle Branislava Adamce, horského průvodce, průkopníka skialpinismu u nás a zakladatele projektu Skialp do škol, je to přitom sport pro každého. Jen je třeba najít si svoji úroveň.
Začít s tím může kdokoli, kdo má aspoň minimální zkušenost s lyžováním a disponuje trochu fyzičkou. Důležité je myslet nejen na to, zda to vyšlapete, ale zda to sjedete. „Vždy je třeba vybírat takovou trasu pro sjezd, která odpovídá schopnosti lyžaře. Pak je prostor postupně se zlepšovat,“ radí pro začátek Branislav Adamec.
Podle něj u skialpu nejde tolik o styl a rychlost, ale o jistotu. „Takže pokud dokážete sjet, byť jen modrou sjezdovku, zvládnete lehké sjezdy na skialpech,“ říká. Kdo není dobrý lyžař, musí se smířit s tím, že některé náročnější túry bude muset oželet, ale i tak se dá naplánovat dostatek tras tak, aby si je člověk užil.
Lyžař se tak nemusí rovnou vrhat na alpské hřebenové přechody, dobře mu poslouží turistické cesty vedoucí po rovině, mírně zvlněným terénem, či mírně stoupající. Pro začátek bude dobré si třeba vyzkoušet vyjít sjezdovku, kterou zná. Inspiraci můžete hledat na webu, například na stránce skitourguru.com.
Jak začít?
„Po tom, co mi rukama prošlo několik tisíc nováčků, můžu říct, že skialp je vlastně pro každého, kdo se chce hýbat a umí trochu lyžovat. Na tom je skvělé, že si každý může zvolit trasu, převýšení i sjezd podle svých schopností,“ říká na úvod Branislav Adamec.
Co jsou skialpové lyže?
Skialpové lyže vypadají jako klasické sjezdovkové, ale jen na první pohled. Ve skutečnosti jsou o hodně lehčí, mají specifické vázání s volnou patou. Tu doplňuje zásadní věc - opora paty u vázání, na kterou došlapuje podrážka skialpových bot. Je to takový podpatek, který lze nastavit do různých výšek. Čím prudší stoupání, tím vyšší poloha opěrky, která uleví achilovkám a usnadní chůzi do kopce s pásy. Během chůze po rovině a sjezdu se podpatek sklopí do nulové polohy, aby umožnil přirozený skluz lyže. Na skluznici se přidělávají stoupací pásy. Nahoru si člověk vyšlápne pomocí vlastní síly a dolů se už veze.
Základní výbava, tedy lyže, hůlky, vázání, pásy a boty vyjdou na zhruba 30 000 Kč, pokud člověk nejde po těch nejdražších kouscích. Než se člověk do takové investice pustí, je lepší si vybavení půjčit a vyzkoušet si, zda ho to bude bavit. Cena za půjčení celého kompletu se pohybuje zhruba mezi 800-1300 Kč za den. Ve městech bývá cena nižší, ale v horských střediscích je výhodou, že vám personál může vybavení a jeho používání ukázat v praxi na na sněhu.
Začít může člověk sám, ovšem za předpokladu, že mu někdo dostatečně vysvětlí manipulaci s pásy, skialpinistickým vázáním a botami. Může to být klidně i personál v půjčovně, kde jste si brali lyže. I když se to zdá jako banalita - nazout boty, na lyže připevnit pásy a připnout se do lyží - Adamec má jiné zkušenosti.
„Potkávám hodně lidí, kteří si dole půjčí věci a pak šlapou se zapnutými lyžáky, aktivní brzdou (pojistka pro případ, že by lyže ujela po pádu, na skialpech ale ztěžuje stoupání, pozn. red.), a dokonce jsem zažil i pásy nalepené opačně. A když už na ten kopec vylezou, tak neví, jak všechno nastavit do sjezdového módu. Určitě je lepší jít s někým zkušeným, kdo mi všechno vysvětlí, ukáže,“ radí.
Podle Adamce je tak ideální, pokud člověk absolvuje něco na způsob ochutnávky. „Půjčovny to často nabízí. Stačí jeden den, kdy vám půjčí vybavení a k tomu i instruktora. Naučí vás manipulovat s vybavením, jak správně chodit, a pokud bude čas, i základy otočky. Tohle by vám mělo stačit, abyste věděli, jestli je skialp pro vás to pravé,“ říká.
Výhoda pro běžkaře
Ti, kdo jsou zvyklí jezdit na běžkách a chtějí zkusit skialpy, mohou těžit ze zkušeností. „Běžkaři mají dobrou předozadní stabilitu. Takže když dostanou pevné boty a vázání, sjedou všechno,“ uvádí s úsměvem Adamec. Právě běžkaři jsou často těmi, co nově sahají po pohodlnějších skialpech. Sjet totiž na úzkých běžkách trasy, které předtím uhladili skialpinisti, je skoro nemožné.
Skialpinismus se dá dělat několika způsoby. „Někdo chodí jenom po kraji sjezdovky nebo turistických a lesních cestách. Tam nemusí řešit laviny, prostě si jde vlastním tempem a užívá si přírodu. Pak jsou výstupy v Krkonoších, Šumavě, Jeseníkách a podobně, nebo ve východních Alpách, Tatrách. Na druhé straně jsou zimní přechody Alp kombinace lezení v mačkách s cepínem a pohybu na skialpech ve výškách nad 3000 metrů v lavinovém terénu, které trvají týden i více,“ vysvětluje Adamec.
V textu se vyhýbáme poslední výše zmíněné kategorii, pro začátečníky stačí lehčí stoupání a turistické cesty. Od nich se pak může člověk odpíchnout dál. Při tomto způsobu užívání skialpů, pokud se člověk pohybuje po nižších horách, není nutná lavinová výbava. Ovšem bez obezřetnosti a sledování předpovědi počasí a výstrah horské služby se neobejdete. Pokud se člověk vydává do náročnějšího terénu, měl by lavinovou výbavu, což je sonda, lopata a vyhledávač mít s sebou.
Pokročilé kurzy
Pokud vás to chytne, můžete buď už vyrazit sami, nebo absolvovat další kurzy, které se zaměřují už nejen na samotné lyžování a práci s technikou, ale zejména na pohyb na horách. Jak číst terén, jak se chovat ve skupině ve špatném počasí, jak organizovat záchrannou akci. Naučíte se také praktický výcvik vyhledávání, sondování a vykopávání z laviny. Nacvičíte si práci družstva při nehodě, rozdělení úkolů, první pomoc pro vyproštění nebo při podchlazení. Test stability svahu.
„Vždy se ptejte na jméno a vzdělání vedoucího kurzu. U základních by to měl být minimálně instruktor skialpinismu, ale u pokročilých bych doporučoval vzdělání Horského vůdce IFMGA,“ radí Adamec a dodává, že nejvíce se člověk stejně naučí ne na kurzu, ale venku se zkušeným skialpinistou, který vás naučí, jak se do laviny nedostat, jak vybírat trasy výstupu a sjezdu, jak číst pasti v terénu. Ostatně je to stejné jako u většiny jiných činností - vědomosti jsou základ, klíčová je praxe.
Co na sebe?
I když se zdá, že největší rozmach zažily skialpy během covidu, kdy nejezdily vleky a zanícení lyžaři nechtěli přijít o svůj oblíbený zimní koníček, Adamec jejich oblibu datuje do ještě dřívější doby, a to do sezony 2015/2016.
„Za covidu začal exponenciální růst. Všichni výrobci očekávali, že to bude pokračovat i po covidu, což se nestalo, vrátilo se to k normálnímu růstu. Proto je na trhu velký přetlak, podobně jako u kol, což je velká výhoda pro nové zájemce,“ uvádí. Vybavení tak seženete za nižší cenu - kolem 30 tisíc korun.
Co se týče oblečení - podobně jako u jiných zimních sportovních aktivit, volte formu cibule - tedy vrstvěte. Počítejte s tím, že cestou do kopce se mnohem více zapotíte, můžete si tedy vrstvu odložit, zatímco při sjezdu potřebujete zpocené tělo zahřát.
Nezapomínejte, že jste v horách, kde se vše řídí počasím, které je nevyzpytatelné. Přibalte si do batohu o vrstvu navíc, stejně tak náhradní rukavice, čepici. A počítejte s tím, že do batohu se vám musí vejít i helma, kterou si na stoupání sundáte, ale na sjezd byste bez ní dost riskovali. Některé je mají koncipované tak, že si ji můžete připnout zvenku.
V batohu by vám neměl chybět dobře nabitý telefon, pití, ideálně teplý čaj, malá svačina a izotermická fólie, která v případě jakékoli události v horách pomůže zabránit příliš rychlému unikání tepla z těla.
