235 let od návratu korunovačních klenotů: Lidé plakali a padali na kolena

Byla to událost, kterou žil celý národ. Začátkem srpna 1791 se z Vídně vydal na cestu do Prahy honosný průvod s nádherným šestispřežím a početnou vojenskou eskortou. Nepřevážel nic menšího než české korunovační klenoty: Svatováclavskou korunu Karla IV., královské žezlo a jablko, korunovační plášť.

Na území českých zemí se tento transport stal oslavou národní hrdosti, ale i vděku králi Leopoldovi II., který s návratem cenností do Prahy souhlasil. Krameriovy císařsko-královské vlastenecké noviny psaly o „nejsladších slzách radosti“ nebo o tom, jak lidé podél cesty padali na kolena a provolávali slávu králi.

„Průvod doprovázeli karabiníci, městská kavalerie a další vojenské jednotky. Koruna byla uložena pod červeným pokryvem a ve voze s ní cestovali významní představitelé,“ psaly německy psané noviny Krönungsjournal für Prag o příjezdu početné delegace do Prahy. „Všechna okna v širokých ulicích, jimiž průvod procházel, byla obsazena přihlížejícími. Obrovské množství lidí všech stavů se shromáždilo, aby korunu spatřilo.“

Už po cestě do hlavního města stavěli Češi slavobrány, na vyvýšených místech zapalovali slavnostní ohně, významní činitelé psali uvítací proslovy, vznikaly i básně a další oslavné tisky – jako by přijížděl sám panovník. Není se ale co divit, největší symbol české státnosti a suverenity se totiž do Prahy vracel po více než 150 letech.

„V té době se zrodil speciální vztah českého národa ke korunovačním klenotům, který není nikde jinde v Evropě,“ řekl Seznam Zprávám Štěpán Vácha z Ústavu dějin umění Akademie věd ČR. Vácha je kurátorem expozice, která doprovází letošní výstavu korunovačních klenotů ve Vladislavském sále na Pražském hradě.

Oficiální název přehlídky je Habsburkové 500 a je zaměřena na vztah tohoto panovnického rodu k českým korunovačním klenotům – od roku 1526, kdy usedli na téměř 400 let na český trůn, až do zmiňovaného roku 1791, kdy se korunovační insignie vrátily do Prahy.

Když se hovoří o navrácení, je nutné dodat, že na Hrad dorazily v pozměněné sestavě – původní žezlo a jablko Karla IV., které byly vyhotoveny mezi léty 1346-1347, nahradily novější ceremoniální insignie z první poloviny 16. století, kdy je nechal vyrobit Ferdinand I. Habsburský. Později při korunovačních ceremoniálech nahradily původní klenoty.

Podle historika umění Váchy jsou renesanční klenoty krásnější a prestižnější než původní gotické předměty. Jsou vyrobené ze zlata a drahých kamenů, zatímco Karlovo žezlo a jablko bylo „pouhé“ pozlacené stříbro.

„Je to mistrovská zlatnická práce,“ řekl o novějších insigniích Vácha. „Vlastně vděčíme Habsburkům za to, že máme takhle krásné žezlo a jablko.“ Gotické originály zůstaly ve Vídni, v Česku jsou pouze kopie – a budou k vidění na současné výstavě na Pražském hradě.

Svatováclavská koruna je ale originál. Karel IV. ji nechal vytvořit v roce 1346 jako moravský markrabě poté, co bylo v Praze založeno arcibiskupství a papež Klement VI. udělil pražským arcibiskupům právo korunovat české krále. Za života Karla IV. byla koruna několikrát přepracována.

Ačkoli podle rozhodnutí Karla IV. neměly korunovační klenoty vůbec opustit Prahu, už jeho syn Václav IV. je počátkem 15. století nechal dopravit na Karlštejn, odkud se vracely pouze ke korunování českých panovníků.

V roce 1420 nechal král Zikmund po své korunovaci na českého krále odvézt klenoty před husitskými vojsky do uherského Visegrádu a posléze do Norimberku. V roce 1436, po skončení válek, se koruna, žezlo, jablko a další korunovační předměty vrátily  na Karlštejn, kde s krátkými přestávkami zůstaly až do roku 1619.

Po vypuknutí stavovského povstání se klenoty přesunuly na Pražský hrad, ale za třicetileté války se několikrát z bezpečnostních důvodů stěhovaly – do Českých Budějovic a opět nazpátek. Nakonec byly v roce 1637 tajně převezeny do císařské klenotnice ve Vídni, odkud se do Prahy vracely jen dočasně kvůli korunovacím.

Opětovnému návratu do Prahy v roce 1791 předcházela žádost českých stavů králi Leopoldu II. „A on jim vyhověl,“ komentuje Štěpán Vácha. Několik týdnů na to se Leopold II. nechal v Praze korunovat českým králem.

Už tehdy byly korunovační klenoty uloženy ve Svatovítské katedrále, i když na jiném místě než dnes. V roce 1791 také vznikla tradice sedmi klíčů, respektive sedmi zámků, kterými jsou nejvýznamnější symboly české státnosti chráněny. Klíče z konce 18. století budou k vidění na současné výstavě, byť jich bude jen šest – jeden se totiž ztratil. Mimochodem: současných sedm klíčů pochází z roku 1868.

Součástí expozice bude dlouhý červený plášť s hermelínem z roku 1653, který si nechal ušít Ferdinand IV. pro svou korunovaci na římského krále v bavorském Řezně. Při této příležitosti vystupoval jako český král a kurfiřt. Trvalo ale až do roku 1723, než toto roucho natrvalo nahradilo původní jednodušší plášť. „Je to doloženo z dobových ceremoniálních protokolů,“ poznamenal Vácha.

Mezi vystavenými předměty budou rovněž pohřební insignie z druhé poloviny 16. století. Používaly se jako levnější napodobeniny skutečných klenotů při smutečních obřadech za zesnulého panovníka. Byly vyrobeny z pozlacené mědi, neobsahovaly drahé kameny, ale pouze barevná sklíčka.

Chybět nebude ani originální transportní skříňka z roku 1791 nebo obrazy, na nichž jsou vybraní Habsburkové vyobrazeni s korunovačními klenoty a dalšími insigniemi – například Marie Terezie, Matyáš Habsburský a samozřejmě Leopold II., který na konci 18. století nechal přivézt všechny cenné předměty do Prahy.

Pro budoucnost českých zemí měla tato událost ještě jeden zásadní význam. Jako by se tím symbolicky spustilo národní obrození. A po něm už přišel rok 1918 a vyhlášení samostatného Československa.