Hlavní obsah

Kvůli pivu Češi v historii změnili své národní jídlo

Foto: ČTK

Dobová reklama na pivo z roku 1961 z Masných krámů v Českých Budějovicích.

Cena piva byla po celou historii považována za sociálně citlivou otázku. Ale tvrzení, že vláda, která ho zdraží, padne, je pouhý mýtus. Nikdy se to nestalo. I tak se i dnes z ceny piva stává prostředek politického boje.

Článek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Je to jeden z nejcitovanějších výroků dobrého vojáka Švejka. Vláda, která zdraží pivo, padne. Nikoho už ani nenapadne podívat se do slavného díla Jaroslava Haška, zda tam tuhle větu najde. Nenajde, žije si ale svým životem, stejně jako legenda o pádu vlády. Protože k němu také nikdy v souvislosti s cenou, kterou zaplatíte za jedno točené nedošlo.

„Je to velký mýtus,“ říká o zažitém výroku historik Martin Franc, který se specializuje na dějiny stravování a životního stylu. Mnozí lidé si podle něj například ještě pamatují zdražení piva na podzim 1984 a komunistická vláda tehdy rozhodně nepadla – to se odehrálo až o pět let později a důvodem nebyla cena piva.

„Je ale vidět, že cena piva byla považována za sociálně citlivou otázku,“ konstatuje Franc, který pracuje v Masarykově ústavu a archivu Akademie věd ČR. Hlavním důvodem je fakt, že pivo je něco jako národní nápoj. Kdo si aspoň občas nedá orosenou sklenici pěnivého moku, jako by ani nebyl Čech.

A politici si toho jsou velmi dobře vědomi, takže pivo slouží i jako prostředek politického boje proti konkurenčním partajím – jako když Andrej Babiš (ANO) chodil v roce 2016 po sněmovně s cedulí, na níž sliboval, že zlevní čepované pivo.

Jak jsme si žili je série textů mapující českou finanční historii za posledních 200 let. Spolupracují na ní Seznam Zprávy a Česká spořitelna.

Přečtěte si:

Svatý Vojtěch káral mnichy

Pivo má v českých zemích opravdu mnohaletou tradici. Pravděpodobně prvním místem, kde se tento nápoj vařil, byl Břevnovský klášter v Praze. Prý už roku 993 káral svatý Vojtěch tamní mnichy za to, že se příliš věnují právě vaření a pití piva a zanedbávají duchovní službu.

Že se ve středověku vařilo pivo v klášterech, nebylo nic neobvyklého. Prvními výrobci piva totiž byly církevní instituce. Bylo určeno pro vlastní potřebu, ale také se nabízelo dalším zákazníkům. S prvními pivovary jsou spojené také první venkovské hospody. Byly to spíše nálevny, v nichž se vedle piva někdy nabízela ještě medovina.

„Po církvi nastoupily panské krčmy, kam pivo dodávala ze svých pivovarů vrchnost, tedy šlechta. S ní jsou hodně spojené i zájezdní hospody, které začaly vznikat už ve středověku. Už tehdy existovala a po celá staletí fungovala celá síť cest, po nichž jezdili formani,“ řekl před časem v časopisu Venkov a styl Karel Altman z Etnologického ústavu Akademie věd, specialista na historii hospod.

Zájezdní hospody se budovaly po určitých vzdálenostech, podle toho, kolik urazil vůz tažený koňmi.

„Pak se začaly úseky zkracovat, protože jinou rychlostí jel formanský vůz, jinou vzdálenost urazil pocestný a jinak později jezdila pošta – spousta zájezdních hospod se od té doby jmenuje U Pošty. Ze zájezdních hospod se pak vyvinuly první ubytovací hostince. Některé z nich byly vyloženě honosné, takže v nich nocovali i panovníci včetně například Josefa II.,“ uvedl Altman.

Jak dnes vzniká cena piva

Konečná cena piva v restauracích je podle analytičky Terezy Hrtúsové z České spořitelny kombinací položek, jako jsou samotná nákupní cena piva od pivovaru, náklady na energie, mzdy personálu, nájemné, DPH, marže provozovatele a další provozní náklady.

„Rozdíly v ceně piva například mezi vesnicí, menšími městy a Prahou jsou pak způsobeny právě rozdílnou úrovní nájmů a provozních nákladů, kupní silou a poptávkou, kdy v Praze je ochota platit vyšší ceny ovlivněna také turismem, ale i konkurencí. Na vesnicích je méně podniků i nižší kupní síla a tlak na udržení nižších cen je vyšší,“ uvedla Hrtúsová.

Peleše lotrovské

Vrchnost vařila pivo, které někdo musel vypít, aby se jí investice do výroby vrátila. Proto na svých panstvích zakládala hospody a současně využívala právě dálkové dopravy, která přivážela další klientelu – cestující. Vrchnost si dlouho hlídala, aby se jí do tohoto kšeftu nikdo nenaboural. Nestála o žádnou konkurenci, takže například místní sedláci si nesměli založit vlastní krčmu, maximálně si ji mohli pronajmout.

„V 18. a zejména 19. století se to začalo měnit, když šlechta, která po roce 1848 neměla takové výsady a pravomoci, začala hospody prodávat,“ konstatoval Altman. Vznikala i větší konkurence, takže třeba v jedné větší vsi bylo i několik hospod, také se postupně vytvářela cenová struktura, jak ji známe dnes: od relativně levných náleven až po luxusní podniky.

„Existovaly i některé vyhlášené podniky, které se označovaly jako ‚peleše lotrovské‘, protože se tam scházela podezřelá individua nebo rovnou kriminálníci,“ řekl Altman.

Nárůst exportu

Produkce piva v Česku loni dosáhla podle Českého svazu pivovarů a sladoven téměř 21 milionů hektolitrů. Významnou roli hraje export, který meziročně rostl o více než 15 procent a činil téměř šest milionů hektolitrů. Mezi státy, které zaznamenaly největší nárůst exportu, patří Německo a Slovensko. České pivo ale míří také do Polska, Jižní Koreje či do Ruska.

„Česká republika je sice dlouhodobě světovou jedničkou ve spotřebě piva na hlavu, jeho spotřeba však klesá,“ poznamenala analytička Tereza Hrtúsová z České spořitelny. „Za rok 2024 průměrně každý Čech vypil 126 litrů piva, což je meziročně o dva litry méně. Před deseti lety spotřeba na obyvatele přesahovala 140 litrů. Roste obliba nealkoholického piva, které už tvoří 10 procent tuzemské produkce. Zároveň loni pokračoval odliv spotřebitelů z hospod, ve kterých se vypije necelá třetina prodaného piva, zbytek tvoří maloobchod.“

Přinejmenším od začátku 19. století se také objevovaly různé studie odborníků a osvětářů, které se věnovaly alkoholismu. Některé spisy užívaly i termín „kořaleční mor“. Existovaly případy, kdy se místní obyvatelé kvůli alkoholu zadlužovali a pak museli rozprodávat majetek. Bylo to především kvůli nadměrné konzumaci kořalky, která se v hospodách objevila až několik století po pivu, tak v 16. století.

„Na prodej kořalky se specializovali především židé, dokonce existoval slogan ‚Proti židovské kořalce českým pivem‘. Aspoň tak je to, jistě do značné míry černobíle, líčeno v dobových pramenech,“ poznamenal Karel Altman z Etnologického ústavu Akademie věd.

Pivo bylo dokonce takovým dominantním nápojem, že se kvůli němu měnilo národní jídlo. „Ještě Jan Neruda prohlašoval za nejtypičtější české jídlo švestkové knedlíky, ale z hlediska restaurace mají jednu nevýhodu – špatně se na ně pije pivo. Takže se vytvořilo nové národní jídlo, a to byla vepřová pečeně, knedlík a zelí,“ poznamenal už citovaný historik Franc.

Propad prodeje piva

Proto se nelze divit, že zdražování piva, které se mimochodem dělo kvůli inflaci od nepaměti, vyvolávalo pochybnosti, jak se to podepíše na konzumentech, respektive na spotřebě tohoto nápoje. „Ano, často byly se zdražováním spojovány obavy o snížení spotřeby piva,“ potvrzuje Martin Franc.

V novodobé historii je ale podle něj známa jen jedna událost, která se významně odrazila na větším a trvalejším poklesu spotřeby, a to byla měnová reforma v červnu 1953, která způsobila významný pokles životní úrovně obyvatel. „Velmi výrazně se snížila i spotřeba piva, pivovary to tehdy opravdu poznamenalo,“ říká Franc.

V jiných případech zdražování piva už pokles spotřeby nebyl nijak významný ani dlouhodobý. Dokonce ani ve zmiňovaném roce 1984, i když šlo skutečně o výrazný skok. Nejcitelnější to bylo u prémiových značek Prazdroj, Budvar a Zlatý bažant, kde se cena zvedla o 2,40 koruny za lahev, respektive půllitr. Výsledná cena se pak pohybovala mezi 5,20 a 6,30 koruny. V případě nejrozšířenější „desítky“ to bylo zdražení z 1,70 koruny na 2,50 koruny. Ceny se zvýšily také u limonád nebo džusů.

„K usměrnění spotřeby piva a pro zabezpečení plynulého zásobování vnitřního trhu nealkoholickými nápoji bylo rozhodnuto od 15. října 1984 zvýšit jejich ceny,“ oznámil z televizní obrazovky František Kouřil, tiskový tajemník vlády ČSSR.

Na zdražení piva před více než čtyřiceti lety vzpomínal pro Pražský Deník před časem pan Roman: „Zpráva o chystaném zdražení se samozřejmě dostala mezi lidi, i když byla nejspíš v nějakém režimu přísně tajné. Pamatuji si, jak jsme se den před zdražením se spolužáky opili a náš hlouček po desáté večer putoval Strašnicemi s pokřikem ‚Kozel na mě řve – nezdražujte mě‘.“

Ceny schválil Jakeš

Že cena piva byla a je politickou otázkou, potvrdil před časem někdejší ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven Jan Veselý. V rozhovoru pro Novinky.cz uvedl, že jeden čas působil jako cenový gestor. „Nejvyšší stranické orgány rozhodovaly, zda pivo podraží a o kolik. Mě pak na několik dní zavřeli do zámku v Kolodějích a podle určitého vzorce jsem dělal cenu piv v celé republice,“ řekl Veselý.

Měl například nakázáno, aby lahvové pivo stálo stejně jako v hospodě čtvrté cenové kategorie. Podle podobných pravidel pak stanovil veškeré ceny. „Poté přišla komise, která vše zkontrolovala a popřípadě udělala ještě nějaké úpravy,“ vzpomínal Veselý. Podle něj ale některé změny nebyly v souladu s pravidly, podle kterých se měl sám řídit. Posléze se dozvěděl, že ceny nakonec upravil i sám tehdejší generální tajemník KSČ Miloš Jakeš.

Dražší minipivovary

Specifickou skupinou na pivním trhu jsou minipivovary, které si mohou mnohdy dovolit ceny, s nimž by tradiční pivovary neuspěly. „Naše minipivovarská filozofie je jiná. My vyplňujeme mezery, které velcí výrobci nechtějí nebo nemohou vyplnit. Produkce minipivovarů je do značné míry exkluzivní, jedinečná,“ řekl před časem šéf Českomoravského svazu minipivovarů Michal Voldřich.

Že si minipivovary, kterých je v Česku už více než 500, mohou dovolit nastavit cenu, která by u zavedených značek neprošla, potvrzuje i Tereza Hrtúsová z České spořitelny. „Vyrábějí často menší série piv s originálními recepturami a experimentují s chutěmi a surovinami. Zákazníkovi nabízejí lokální původ a autenticitu. Rozdíly v cenách jsou pak dány také marketingem, tím, do jaké míry je daný minipivovar vnímán jako ‚prémiová‘ značka, a ochotou Čechů za ni platit,“ uvedla Hrtúsová.

Ceny piva rostou i v posledních letech, ať už kvůli inflaci nebo zvýšení daní. Podle historika Martina France to už nemá takový dopad na celkový stav pivovarů. Spíše se obvykle změní preference pivařů, kteří si například kupují více levnějšího lahvového piva na úkor čepovaného.

Projevilo se to ostatně i v uplynulém roce, kdy se dále rozevřely nůžky mezi konzumací čepovaného piva v hospodách a restauracích a pitím lahvového a plechovkového piva doma. Právě domácí konzumace tvoří už 70 procent prodaného piva, což je s výjimkou covidových let nejvíce.

„Na problém stále nižšího zastoupení hospod a restaurací na celkových prodejích piva upozorňujeme už řadu let,“ uvedl výkonný ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven Tomáš Slunečko. „Snížený zájem ale ve výsledku opět dopadá na provozovatele hospod a restaurací, kteří jsou často na prodejích nápojů finančně závislí.“

Doporučované