Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Kvůli parlamentním volbám a výměně osazenstva Poslanecké sněmovny spadly desítky zákonů pod stůl. Minulá dolní komora už je nestačila projednat. Teď to vypadá, že jedním z prvních, který se znovu vhrne do útrob legislativního procesu, bude změna Ústavy, podle které může Nejvyšší kontrolní úřad hlídat i Českou televizi a Český rozhlas.
Jde zjevně o zákon, na kterém politikům záleží. Jestli někdo propadl dojmu, že minulý a nastávající vládní tábor se neshodnou prakticky na ničem, že žijí každý na jiné planetě, pak si nemusí zoufat: v tomhle případě je shoda prakticky absolutní. Ironicky se říká „dojemná“.
Viz také větu z nového vládního programu, zkopírovanou z toho starého: „Zajistíme transparentní kontrolu hospodaření České televize a Českého rozhlasu prostřednictvím NKÚ.“ (2025) „Hospodaření veřejnoprávních médií podrobíme kontrole Nejvyšším kontrolním úřadem, což posílí jejich transparentnost.“ (2022)
Kvůli tomu se musí napřed změnit Článek 97 Ústavy tak, aby NKÚ dostal příslušné kompetence. Třípětinová většina hlasů v obou komorách bývá tvrdým oříškem, ale tady se čeká, že návrh projde hladce. A sváteční okamžik - základní zákon státu se přece nemění každý den - brzy nastane. Tentokrát začne Senát, jde o senátorský návrh a měl by být schválený už tento týden, jednat by se o něm mělo dnes.
Veřejnoprávní média už teď docela kontrolovaná jsou, a to i po finanční stránce a prostřednictvím politiků. Mají své volené rady, obě komory zase své mediální výbory, respektive komise. Televize a rozhlas posílají do parlamentu své výroční zprávy - i ty za rok 2024 mimochodem patří k tomu, co na konci volebního období spadlo ve Sněmovně pod stůl.
Na ČT a ČRo už teď může dohlížet také nejvyšší kontrolní dvůr - i když jen na hospodaření s koncesionářskými poplatky, ne na ekonomiku jako takovou. Proč mu ale nedat ještě větší pravomoci. Ještě podrobnější nezávislá kontrola veřejných institucí nemusí být vůbec na škodu.
Až na to, že se těžko lze ubránit dojmu, že politici takzvaně napříč spektrem se na kontrolní závěry NKÚ, speciálně v případě České televize, vysloveně těší. A že budou od první minuty připraveni je interpretovat a obrábět tak, aby to odpovídalo jejich politické agendě. A záměrům. Prostě, pracovat s nimi tak, aby posílili svůj vliv na média veřejné služby.
V případě nastupující vlády s tím souvisí, slovy Andreje Babiše, „naše vlajková loď“: zrušení koncesionářských poplatků. To předcházející garnitura v programu neměla, naopak prosadila jejich zvýšení po mnoha letech. Reflektor kontrolorů, který si kriticky posvítí dovnitř televize a rozhlasu, se ale opozici bude hodit také.
Poslanci poukazující se zprávou NKÚ v rukou na odhalené nešvary - lákavá představa sklizně politických bodů.
Kontrolní závěry NKÚ skutečně bývají kritické, v některých případech velmi. Zjednodušeně řečeno, vždycky se „něco najde“, ať spíš formálního, nebo spíš velmi vážného. A to i když se to týká vlády. V takových případech ale politici, kteří jsou právě u moci, projevují pro kontrolní autoritu a výsledky její práce podstatně menší zaujetí.
Ne, určitě se na ně netěší. Jestli něco dávají najevo, tak kladení odporu a občas mezi řádky názor, že kontroloři tomu nerozumí.
Tenhle modus operandi vůči NKÚ se týká jakékoli vlády. Následující ukázky pocházejí ze zpravodajství z let 2024 a 2025:
Nejvyšší kontrolní úřad našel nedostatky při vynakládání peněz na podporu lesnictví. Ministerstvo zemědělství se závěry NKÚ nesouhlasí. - Ministerstvo dopravy odmítlo výtky NKÚ vůči postupu vytváření evidence silnic. - Ministerstvo práce a sociálních věcí kritiku od NKÚ považuje za neoprávněnou. - Ministerstvo obrany s tvrzením NKÚ nesouhlasí a jeho argumentaci považuje za zcela scestnou. A podobně.
Ctihodný Nejvyšší kontrolní úřad se podle politiků často plete: ale kupodivu jenom tehdy, když podrobí kontrole jim svěřené instituce. Kdežto když jde o jiné, jsou připraveni se na něj spolehnout od A do Z. A vzít ho jako klacek na tepání šlendriánu. Těch druhých. Například politických soupeřů. Nebo veřejnoprávních médií.
Česká televize a Nejvyšší kontrolní úřad se vlastně nacházejí na stejné lodi. Snaží se fungovat s kritickou nezávislostí a jestli neztratí soudnost, musí vědět, že chtít se zavděčit pro ně není kompas. Nemají to jednoduché. A kdo má?
