Článek
Vedle sebe stojí tři sochy Madony s Ježíškem: Madona ze Zahražan, Madona z Bečova a Madona z Havraně. Poslední zmíněná je nejnovějším přírůstkem v expozici Středověkého umění v Čechách a střední Evropě 1200-1550, která je umístěna v Klášteře sv. Anežky České v Praze.
Sochu Madony z Havraně získala Národní galerie teprve před třemi lety, kdy ji zakoupila z prostředků Ministerstva kultury za 4, 5 milionu korun.
Jde přitom o skutečně jedinečný nález. „Jsme rádi, že se nám podařilo rozšířit památkový fond právě o Madonu z Havraně. Čechy byly středem středoevropského dění a kolébkou vzniku krásného slohu,“ říká na úvod Olga Kotková, ředitelka Sbírky starého umění Národní galerie Praha.
Krásným slohem se někdy nazývá pozdní gotika, kterou můžeme zařadit do období konce 14. století, kam svým vznikem spadá i Madona z Havraně. Objevena byla přitom teprve před třemi lety.
Nedělní telefonát
Na okamžik, kdy se o soše dozvěděl, si Jan Royt, jeden z našich nejvýznamnějších odborníků na dobu Karla IV., pamatuje zcela jasně. Všechno začalo jednu neděli večer, kdy mu zazvonil telefon a jeho známý mu pověděl, že získal fotku „nějaké Madony“ a předal mu spojení na majitele.
„Na první pohled to vypadalo, že se jedná o středověkou práci. Historik umění by měl alespoň na osmdesát až devadesát procent poznat, že to může být středověké. Mohla to však být kopie z 19. století, to ale přesně poznáte až na místě,“ uvádí profesor Royt.
Sochu majitelé nalezli na svém statku kousek od Mostu na půdě za trámem. Naštěstí tam neteklo a dle odborníků byla socha v relativně dobrém stavu, napadená byla pouze málo.
„Je třeba si uvědomit, že z vesnic kolem Mostu byli ve velkém vysídleni němečtí obyvatelé,“ komentuje vzácný nález Royt.
Když sochu viděl, bylo mu hned jasné, o co jde. „Nahý Ježíšek se vyskytuje v době Karla IV., může jít o akcent na eucharistii: Kristus je tu jako novissimus, tedy nový Adam, který vykoupí hřích Adama starého,“ vysvětluje.
Správně sochu datovat pomáhají další fragmenty. Madonu nadnáší anděl a další dva hrají kolem na hudební nástroje. Vyjevuje to tak oslavu Panny Marie, která je královnou andělů a kolem zní andělská hudba.
Je patrné, že dříve měla Madona na hlavě korunu, která ji na královnu nebes povyšovala. Dále měla roucho, které pokrývalo vlasy a část těla a které na hrudníku přidržoval Ježíšek. Jeho ručka už ale chybí.
„Toto je velice důležitý motiv, objevuje se i u jiných znázornění, třeba u Madony Strahovské,“ říká kurátorka výstavy Adéla Pavlíčková. Důležitým motivem je pásek Panny Marie. Ten totiž odkazuje na relikvie pásku Panny Marie, které Karel IV. daroval v roce 1354 do pokladu svatého Víta.
Podívejte se, jak probíhaly průzkumy před restaurováním
Tři roky práce
Než se socha dostala do expozice, musela projít restaurováním, které měla na starosti Markéta Pavlíková. Ta si pochvaluje, že měla na práci dostatek času a nikdo na ni nespěchal.
Nejprve bylo potřeba udělat podrobné průzkumy, aby se zjistila pravost. Socha tak prošla dlouhým kolečkem zkoumání, do kterého spadá například tomografické počítačové zobrazení, prosvícení ultrafialovým světlem, průzkum dřeva či rozpad uhlíku.
Jednou z náročných prací při restaurování bylo odstranění všech vrstev maleb. „Měla na sobě hned několik vrstev přemaleb. Poslední byla velice primitivní modro-červeno-žluto-zelená, která znehodnocovala kvalitu díla. Po jejím sejmutí jsem došla na vrstvu, která musela vzniknout někdy v 16. nebo 17. století, to jsme určili podle pigmentu, který se v této vrstvě nacházel,“ popisuje restaurátorka.
Nakonec se rozhodli sejmout všechny vrstvy na tu úplně poslední, která souvisí s původní řezbářskou prací, což sama restaurátorka označuje také jako nejzodpovědnější část její práce. Kromě tohoto odhalení museli restaurátoři také zpevnit dřevo, které bylo napadeno červotoči, aby dále nedocházelo k destrukci.
Ačkoli se badatelům podařilo o soše zjistit poměrně dost informací, jedna je jim stále skryta. A to, kdo je autorem. Objevují se teorie, že by to mohl být někdo z okruhu Mistra z Bečova. Je ale třeba udělat mnohem více srovnání. „I kdyby to byla socha anonymní, pochází z období někdy mezi léty 1360-1380, tak to je taková bomba! Jsem ráda, že ji tu máme. A na nějaké autorské připsání bych ještě počkala. A možná k němu ani nedojde,“ říká Olga Kotková.
Expozice Středověké umění v Čechách a střední Evropa 1200-1550
Výstavu najdete v Klášteře sv. Anežky České na adrese U Milosrdných 17, Praha 1; vstup z ulic Na Františku a Anežská.
Otevírací doba je od úterý do neděle od 10:00 do 18:00.
Základní vstupné je 250 Kč, snížené 140 Kč.
Sbírková expozice umístěná v patře klášterního komplexu prezentuje na více než dvou stech exponátech z oboru malířství, sochařství a uměleckého řemesla proměny formy a funkce výtvarného díla během tří staletí. Exponáty provenienčně spjaté s českými zeměmi doplňují díla vytvořená v širším středoevropském regionu – zvláště Franky, Rakousy, Sasko – např. díly Hanse Pleydenwurffa, Albrechta Altdorfera, Hanse Hesseho či Lucase Cranacha staršího.
