Pražské Jezulátko znají po celém světě. Víte, proč se převléká a kde ho vidět?

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Sošku, která má pro věřící nedozírnou hodnotu, mají sice Češi za svou, ale pochází pravděpodobně ze Španělska. Do Čech ji přivezla vévodkyně Marie Manrique de Lara v polovině 16. století a předala ji jako svatební dar své dceři Polyxeně z Lobkovic. Ta ji v roce 1628 věnovala karmelitánům v Praze. Od té doby se s Jezulátkem začaly spojovat legendy o zázracích - zázračných uzdraveních a ochraně města v dobách krizí.

Nejslavnější chvíle pro Pražské Jezulátko nastala v roce 1655, kdy bylo slavnostně korunováno pražským arcibiskupem. Tento slavnostní akt se každoročně připomíná první květnovou neděli. Jezulátko je při tom celou sobotu a neděli vystaveno v presbytáři, aby se na ně mohli věřící z celého světa podívat z větší blízkosti.

V roce 2025 připadá tato slavnost na neděli 4. května, hlavní bohoslužba se koná v 10 hodin a připomeneme si kulaté 670. výročí od korunovace.

Úcta k Pražskému Jezulátku se začala šířit díky karmelitánům, ti umístili jeho kopie téměř do každého svého kláštera. Od 18. století se tento kult rozšířil do zemí rakouské říše a na přelomu 19. a 20. století se soška stala známou po celém světě. Největší věhlas získala v zemi svého původu, Španělsku, dále v zemích Jižní Ameriky, v Indii, Číně, na Filipínách a v Severní Americe.

Dnes je Pražské Jezulátko duchovním symbolem, za kterým lidé přicházejí prosit o zdraví, ochranu rodiny či poděkovat za vyslyšené modlitby. I přes svou nenápadnou velikost je mocným symbolem víry. Nejpopulárnější je ve španělsky mluvících zemích a její kopie jsou k vidění v různých kostelech po světě.

Zajímavostí také je, že Jezulátko údajně inspirovalo francouzského spisovatele Antoina de Saint-Exupéryho k napsání jeho nejznámější knihy Malý princ, vydané v roce 1943.

Malá soška se během roku několikrát převléká a tento akt, který je velkou událostí, zdůrazňuje jeho pravé lidství. Tak jako matka obléká své dítě, sestry karmelitky Dítěte Ježíše oblékají Pražské Jezulátko.

Za jeho šatník by se nemusela stydět kdejaká milovnice módy, čítá okolo tří stovek rouch. Jedno z nich pro něj vlastnoručně vyšila i císařovna Marie Terezie.

Jezulátko se tradičně převléká do oděvů čtyř barev dle daného liturgického období:

První vrstvou je na Jezulátku spodní košilka, kterou můžete vidět na obrázku výše, je to suknice z bílého plátna. Na ni patří bohatě zdobená barevná košilka, přes kterou přijde pláštík. Na závěr se na ruce a krk navlečou okruží, do levé dlaně dostane Jezulátko královské jablko a nad hlavu se mu připevní koruna.

Domovem je Jezulátku barokní kostel Panny Marie Vítězné a svatého Antonína Paduánského na Malé Straně v Praze, kam byla soška umístěna v roce 1641. Ten se i díky němu stal významným poutním místem a každoročně za ním jezdí tisíce věřících nejen z Česka, ale z celého světa. I proto se v kostele kromě češtiny pravidelně konají mše i v angličtině, španělštině a italštině.

Původní kostel Nejsvětější trojice byl jako vůbec první barokní chrám v Praze postaven v letech 1611 až 1613 na místě dvou zbořených domů. Doloženo není jméno jeho architekta, nejspíše však šlo o dvorního architekta a stavitele císaře Rudolfa II., kterým byl Giovanni Maria Filippi. Po bitvě na Bílé hoře roku 1620 kostel připadl řádu bosých karmelitánů, zasvěcen Panně Marii Vítězné a svatému Antonínu Paduánskému byl o čtyři roky později.

První polovina 17. století byla i obdobím velkých změn, kostel prošel rozsáhlou přestavbou a na jižní straně přiléhal i klášter, který je dnes sídlem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT). V roce 1669 byla přistavěna věž, která tvoří součást pražského panoramatu. Během přestavby kostela na dnešní podobu se změnila i orientace hlavního průčelí, to původně směřovalo k Petřínu, teď míří do Karmelitské ulice.

Nádherný je tu především interiér, který je autentický a doplněný o velké množství historických předmětů té doby. Karmelitáni ho mimo jiné vybavili oltáři od nejlepších dostupných umělců 17. a 18. století. Ve stejné době přibyla do kostela i soška Jezulátka.

V roce 1784 byl dekretem císaře Josefa II. klášter zrušen a karmelitáni museli odejít. Kostel se stal farním a správa byla svěřena maltézskému řádu. Jedna z budov připadla i gymnáziu, které je dnes Malostranskou základní školou. Bosí karmeliáni se do kostela vrátili po dvou stech letech v roce 1993 a navrácena jim byla i část nemovitostí.

Počátek 21. století byl ve znamení oprav, restaurování a zvelebování interiéru i exteriéru kostela, ať už šlo například o restaurování hlavního oltáře, tak i vstupního prostranství podle projektu architekta Josefa Pleskota - bezbariérový přístup, veřejné toalety nebo místo pro setkávání poutnických skupin a další akce.

Vždy po skončení bohoslužby se otevře muzeum, které lze navštívit zdarma a vstup do něj je přímo zevnitř kostela vpravo od oltáře. Jeho návštěvníkům představuje především tradici oblékání sošky Pražského Jezulátka, ale nejen to, nachází se tu i vybrané historické textilie nebo věřícími darované šaty a předměty z různých koutů světa - z Koreje, Filipín nebo Mexika.

Navštěvujete Pražské Jezulátko každý rok nebo se letos chystáte poprvé? Dejte nám vědět do komentářů.