Mám roušku ze synova pyžama. Chování Čechů je působivé, říká velvyslanec Archer

Premiér Boris Johnson byl s nemocí covid-19 převezen na jednotku intenzivní péče. Vypadá to ale, že je v nejlepších rukou a můžeme mu jednom držet palce…

Úplně mě ohromilo, kolik povzbudivých zpráv jsme od českých občanů v posledních hodinách dostali. Je skvělé sledovat tyhle projevy účasti. Určitě je to tak, že se Británie o svého premiéra postará podle svých nejlepších schopností.

Je to možná událost, která národ víc stmelí a také zvýší povědomí Britů o tom, jak velké nebezpečí nový typ koronaviru reálně představuje, když kvůli němu premiér skončí na JIP?

Jak teď žiji dlouhodobě v cizině, tak je pro mě na dálku těžké trefit se přesně do pocitů Britů. Asi se dá říct, že lidé v těchto dnech přicházejí na to, že jde o vážnější věc, než si mysleli a doufali. A ano, můžete mít pravdu, jak onehdy někdo komentoval, tahle nemoc nerespektuje mocné a privilegované.

A také nedělní televizní poselství Jejího Veličenstva, což je věc velmi raritní, ukazuje, jak je situace vážná…

Samozřejmě královna je středobodem národní jednoty. Sledoval jsem pozorně její vystoupení a na jeho konci jsem si uvědomil, že bylo velmi správné ho odvysílat zrovna v tomto čase. Z Jejího Veličenstva jsem cítil rozumný a lidský přístup. Myslím, že královnino vystoupení dojalo i některé jedince, kteří to ani sami nečekali.

Jaké období vlastně vy sám, coby britský velvyslanec v České republice, zažíváte?

Coby zastupitelský úřad jedeme v režimu, ve kterém funguje vaše vláda nebo firmy. Skoro nikdo z mých podřízených nechodí fyzicky do práce na ambasádu. Stejně jako spousta lidí po světě najednou zjišťujeme, kolik toho pro nás udělají digitální technologie. Právě touto cestou teď velvyslanectví řídím.

Je frustrující, že teď prostě nemáme čas na naši běžnou agendu. Já měl třeba jako jednu ze svých letošních priorit, že sehraji svoji roli v dalších jednáních Velké Británie s Evropskou unií. Tyhle rozhovory teď v Bruselu neprobíhají, tak se do toho všeho nemůžu tady v České republice zapojit tak, jak jsem doufal. Opravdu velkým zklamáním pak je, že se za koronakrizí schovává opravu velká krize ohledně změn klimatu. Británie měla v listopadu hostit velkou klimatickou konferenci COP 26, ale ta se po dohodě s OSN musela odložit. I tohle téma jsme měli v plánu. Je ale samozřejmé, že tyhle věcí teď musejí jít stranou.

Musíte řešit hodně konzulárních problémů s Brity, kteří se potřebovali dostat domů nebo které třeba Česko pomáhalo repatriovat z exotických destinací?

Tohle je přesně ta agenda, která vyplnila onu tematickou mezeru. Tyhle konzulární věci nás zaměstnávají natolik, že máme vlastně úplně stejné množství práce jako normálně. Je to teď hodně složité. Letecké společnosti jsou soukromé společnosti a přijímají ryze komerční rozhodnutí. Aerolinky, které létají do Česka a z něj, přijímaly různá rozhodnutí v různou dobu.

Máme co do činění se dvěma skupinami - britskými turisty a těmi, co v Česku žijí. První skupina v drtivé většině případů ukázala dobrý odhad situace a dokázala se vrátit včas domů. Pár jedinců tady uvázlo, ale zpravidla pro to měli jasný důvod. Druhá skupina musela přijmout těžké rozhodnutí. Buď odjet a vrátit se do Česka v okamžiku, až přestane platit nouzový stav. Nebo zůstat a riskovat, že tady budou muset zůstat na dobu neurčitou.

Objevilo se mnoho pádných důvodů, kdy lidé potřebovali svá původní rozhodnutí změnit, ať už kvůli ztrátě zaměstnání, nebo dokonce ztrátě blízké osoby. V takovém případě musela zasáhnout naše ambasáda. Ti lidé od nás potřebovali potvrzení, že se skutečně musejí vydat na cestu, a to bylo často velmi složité.

Během pandemie máte u sebe v Praze manželku i děti, je to náhoda, že to tak vyšlo, nebo se jednalo o vaše vlastní rozhodnutí? Je podle vás Praha dobré místo na přečkání takového těžkého období?

Bylo to rozhodnutí mojí ženy a ukazuje se, že to bylo správné rozhodnutí. Vzali jsme děti z jejich britských škol o dva týdny dříve, než došlo k jejich uzavření, protože jsme takový vývoj očekávali.

Co se týče naší situace, tak musím přiznat, že jsme zvýhodnění, a pokud jsme momentálně v „kleci“, tak je to klec zlatá. Těžíme jako rodina z velmi rozumných opatření, která česká vláda zavedla. Hlavně se nám líbí, že není problém vyrazit do přírody, vyvíjet nějakou fyzickou aktivitu, pokud udržujete bezpečnou vzdálenost.

Pokud vaši přátelé a příbuzní nejsou koronavirem přímo postižení, tak tahle doba nabízí i příležitosti, jak trávit víc času s dětmi a dělat věci, které byste za normálních okolností nedělali.

Prozraďte mi, jakou roušku nosíte?

(Smích) Někomu jsem tuhle vyprávěl, že Britové nemají vaše „zlaté ručičky“. Ale musím říct, že naše rodina nosí podomácku vyrobené roušky. Mám i pár chirurgických roušek do prostředí, kde mám pocit, že by riziko nákazy mohlo být vyšší nebo kde se ode mě očekává, že budu mít na obličeji něco seriózního. V tuhle chvíli mám na sobě roušku ze synova starého pyžama.

A to šila manželka?

Ano, podle starého, genderově stereotypního způsobu to bylo na mojí ženě. Její maminka se ale šitím živila, takže ona je v těchto věcech vážně dobrá.

Udělali jste i na ambasádě nějakou rouškovou akci, že jste látkovou ochranu sami vyráběli?

Obávám se, že tou dobou už jsme na velvyslanectví praktikovali udržování bezpečné vzdálenosti a kolegové nechodili do práce. Nasdíleli jsme si ale instruktážní video, jak se taková rouška vyrábí, takže naše ochranné pomůcky vypadají hodně podobně.

Cítíte i takhle na dálku ze svých kolegů v téhle náročné době odhodlání, bojovného ducha, chuť se s tou situací poprat?

Já v to pevně doufám a moje odpověď je váhavá jen proto, že se o takových věcech musíte trvale ujišťovat. Moje rodina má výhodu obrovské zahrady, ale mám kolegy, kteří podobně jako spousta Čechů žijí v bytech, kde často ani nemají balkon. Pro ně je tahle doba mnohem, mnohem tvrdší.

Míváme přes den dvě videoporady, k nimž se připojí většina ambasády. Jedna má vyloženě pracovní charakter, ale ta druhá je hodně uvolněná. Včera jsem třeba měl takovou malou přednášku hlavně pro české kolegy o britské královské rodině, kde jsem čerpal i z doby, kdy jsem pracoval pro prince Charlese. Dneska nás zase něčím obohatí jeden český kolega. Chceme si navzájem udržet pevné pouto, protože nikdo neví, jak dlouho tohle všechno potrvá.

Co vám tahle složitá doba prozradila nového o Česku a Češích?

Myslím, že jsme svědky toho, že se Češi chovají velmi rozumně, aniž by je kdo nutil. Možná se to lokálně liší, ale nevidím, že by policisté třeba museli lidem říkat, co mají dělat.

Podle mě je nošení roušek na veřejnosti psychologicky strašně důležité bez ohledu na to, jak ho vnímáme ze zdravotního hlediska. Jdete na ulici a hned víte, že země zažívá krizi, kdy se prostě musíte začít chovat jinak.

Udělalo na mě hluboký dojem, jak Češi nařízení o nošení roušek dodržují. Potkávám jenom lidi, kteří se chovají rozumně. I když odhlédnu od široce rozšířeného šití roušek, mám tu pocit národní jednoty, který na mě velmi zapůsobil.