Článek
Chlapce s jejich trenérem v jeskyni uvěznil hustý déšť, který jeskyni zatopil a odřízl jim tak únikovou cestu. Jejich záchranu komplikovalo mimo jiné i to, že někteří z nich neuměli plavat.
Nejmladším z chlapců je jedenáctiletý Chanin Vibulrungruang, nejstarším sedmnáctiletý Peerapat Sompiangjai. Ten měl v den jejich uvěznění narozeniny a tým je měl jít do jeskyně oslavit. Na svou oslavu stále čeká, ale pohoštění, které pro něj ostatní přinesli, skupině pomohlo náročné dny v jeskyni přečkat.
Kapitánem uvězněného týmu je třináctiletý Duganpet Promtep, o kterého už v minulosti projevilo zájem několik thajských profesionálních fotbalových klubů. U ostatních má v týmu díky svým fotbalovým schopnostem velký respekt.
Při záchraně měl nepostradatelnou roli čtrnáctiletý Adul Sam-on, který mluví čtyřmi jazyky a jako jediný se dokázal anglicky domluvit s britskými potápěči, kteří skupinu objevili. Pochází z Barmy a do Thajska odešel za lepším vzděláním.
Všichni uvěznění psali svým rodičům dopisy, které ven z jeskyně doručovali záchranáři. Nejmladší člen týmu v nich například vzkázal, že se těší na společné setkání a smažené kuře. Čtrnáctiletý Ekarat Wongsukchan zase slíbil své matce, že až bude zachráněn, pomůže jí v jejím obchodě.
V jeskyni byl s fotbalovým týmem uvězněn i trenér Ekkapol Čantawong. Pětadvacetiletý Čantawong začal pomáhat s tréninkem mladých fotbalistů poté, co před třemi lety odešel z kláštera. Při pobytu v jeskyni se s dětmi dělil o jídlo a byl proto poslední dny již velmi slabý. Naučil je také meditovat a uchovávat tak energii do doby, než budou zachráněni.
Mladí fotbalisté dostali pozvání na nedělní finále mistrovství světa ve fotbale v Moskvě. Vzhledem ke zdravotním rizikům, kterým po více než dvoutýdenním pobytu v tmavé jeskyni čelí, se ho však nezúčastní. Podle lékařů by měli v nemocnici zůstat nejméně sedm dní.
