Hlavní obsah

„Moment, kdy se vám vybaví vzpomínka, může trvat nekonečně věčně.“ Pitínský převedl na jeviště Proustův román Hledání ztraceného času

Režisér J. A. Pitínský se ve svém uvedení Proustova románu opřel také o divadelní adaptaci v Londýně z roku 2000. (Video: Eliška Hypšmanová, Jan Kozel, Seznam.cz)

Sedm dílů, více než tři stovky postav a nespočet dějových linek, to je román francouzského spisovatele Marcela Prousta. Hledání ztraceného času vůbec poprvé v České republice uvádí na jeviště Mahenovo divadlo v Brně.

Článek

Režisér Jan Pitínský se pustil do režie složitého románu z přelomu 19. a 20. století. Harold Pinter a Di Trevis uvedli Proustovo Hledání ztraceného času v roce 2000 v londýnském Royal National Theatre. Jejich upravenou adaptaci teď přináší Pitínský na prkna brněnského Mahenova divadla. A splnil si tím sen.

Prolínání množství dějových rovin a obrazů, to bylo právě to, co na díle zaujalo dramaturgyni inscenace Barbaru Gregorovou. „Román otevřete a v každém díle se objevíte úplně v jiném světě. Z toho jsme vycházeli a zároveň jsme se snažili to doplnit o ty části, které nás zasáhly nejvíce. Témata, která rezonovala námi,“ řekla.

Možnost podílet se na výsledné podobě hry dostali i samotní herci. „Když někdo cítil, že má ještě co říct, třeba Proustovými slovy, tak si tam mohl něco dodat. Je to dítě nás všech,“ řekla herečka Tereza Páclová. V inscenaci hraje hlavní ženskou roli Albertine.

Hledání času, který jsme ztratili, to je hlavní myšlenka, kterou se tvůrci brněnské inscenace snažili divákům přiblížit. „Jsme zvyklí mít ten čas teď zrychlený, ačkoliv ten moment, kdy se vám vyvolá vzpomínka, může trvat nekonečně věčně. Záleží jen na nás, jak s časem nakládáme, co je pro nás časem smysluplným a časem ztraceným,“ popsala Gregorová.

Herci se krom složité dějové linky museli vypořádat i s dlouhými básnickými souvětími nebo množstvím metafor, které jsou pro Prousta typické.

Proust se snažil ukázat proměny francouzské společnosti své doby na příbězích lidí, kteří danou dobu tvořili. Hlavní linií příběhu je milenecký vztah Odety a Simona. Do jejich dějové linky vstupuje žárlivá láska Marcela k Albertine, nespoutané a sexuálně uvolněné moderní dívky. „Může být překvapivé to, jak Proust vnímal různé podoby lásky i bolesti,“ dodala Gregorová.

Doporučujeme