Hlavní obsah

Diagnóza Josefa Veselky: Odvrácená tvář Ukrajiny

Josef Veselka
Profesor medicíny, kardiolog
Foto: Profimedia.cz

Boj s korupcí patřil k hlavním tématům prezidentských voleb v roce 2019, které v druhém kole jasně vyhrál Volodymyr Zelenskyj nad Petrem Porošenkem. Snímek z debaty obou kandidátů, jež se konala na stadionu Olimpijskyj v Kyjevě.

„Doufám, že Rusko bude za svou agresi potrestáno a Ukrajina mu nebude nucena odevzdat ani píď ze svého území. Je však jasné, že idealizovat si tuto zemi jen na základě její válečné statečnosti by rozumnou strategií nebylo.“

Článek

„A komu tím prospějete, co?“ ptá se Miroslav Donutil svého pubertálního syna ve filmu Pelíšky a po chvíli ještě dodává: „Druhé straně?“

Ta scéna u nás za téměř čtvrtstoletí zlidověla a dodnes dobře charakterizuje dilema, které občas máme. Z přesvědčení bychom byli rádi, pokud by vše bylo tak, jak říká „oficiální“ a pro nás přijatelná verze. Ale život je mnohem složitější a jednoduchá řešení většinou neposkytuje. Věci mívají, stejně jako Měsíc, dvě strany a na té odvrácené to může být jiné, než bychom chtěli nebo než říká aktuálně nejrozšířenější narativ. Podobné je to i s Ukrajinou.

Země s osminásobnou rozlohou a čtyřnásobným počtem obyvatel oproti České republice měla v historii vždy blízko k Rusku. Dokonce natolik, že téměř třetina obyvatel rusky mluví a celé generace Čechoslováků a později i Čechů a Moravanů mezi Ukrajinci a Rusy velké rozdíly nedělaly. Také málokdo z nás dodnes přesně ví, kdo ze slavných „ruských“ umělců byl opravdu Rus a kdo byl ve skutečnosti Ukrajinec.

V moderní české historii jsme s Ukrajinci udělali zkušenost jako s pilnými a pracovitými lidmi, kteří se k nám začali stěhovat začátkem devadesátých let a bez váhání vykonávali práce, které se Čechům moc dělat nechtělo. A tak jsme si zvykli na ukrajinské uklízečky, řidiče nebo stavební dělníky. A často jsme se divili při zjištění, že ve své zemi dosáhli vysokoškolského vzdělání, a u nás přitom vykonávají málo kvalifikovanou práci. Ptali jsme se jich na důvody, které je sem přivedly, a kromě velmi nízkých příjmů (oficiální plat lékaře je dodnes podstatně nižší než česká minimální mzda) se celé roky mluvilo o korupci, která se stala běžnou součástí života prakticky všech Ukrajinců. O tom, že téměř za vše se musí platit cosi navíc a oficiální ceny zdaleka nevyjadřují reálnou hodnotu jednotlivých věcí.

Ukrajinci bojují už téměř rok nejen za sebe, ale i za nás. Je naší morální i zcela pragmatickou povinností pomáhat jim, jak nejlépe umíme. Nesmíme však zapomínat, že jakákoliv pomoc musí být cílená a pokud možno i nezcizitelná. V posledním měsíci se ukrajinský prezident rozhodl udělat čistku ve vládních řadách. Z toho, co proniklo do médií, víme, že například jeden z vládních představitelů válkou zmítané země slavil vánoční svátky v luxusním prostředí španělské Marbelly. Podle mých ukrajinských spolupracovníků se nejedná o nic, co by se nedalo čekat předem. Proto při vší úctě k ukrajinské statečnosti a s vědomím morálních i politických závazků, které k nim máme, musíme při dalších krocích zvažovat i to, jakou zemi bychom zvali do společenství evropských států nebo NATO. V aktuálním pořadí Indexu vnímání korupce, vydávaného Transparency International, obsadila Ukrajina až 116. místo ze 180 hodnocených zemí, jako poslední z evropských zemí (kromě Ruska).

Doufám, že Rusko bude za svou agresi potrestáno a Ukrajina mu nebude nucena odevzdat ani píď ze svého území. Je však jasné, že idealizovat si tuto zemi jen na základě její válečné statečnosti by rozumnou strategií nebylo. Je v našem zájmu jí i nadále co nejvíce pomáhat, ale její odvrácené tváře bychom si měli být dobře vědomi. Strkat před problémem hlavu do písku se prostě nevyplatí.

Doporučované