Článek
Není divu, že v zemi podle všech statistik tolik nasáklé alkoholem vzbudil ten nápad pozornost: Kofola uvedla na předvánoční trh svou limonádu s rumovou příchutí.
„Ochutnejte ji ve dvou. Limitovaná rumová příchuť nakopne náladu vánočním mrzoutům a rozmotá jazyk i největším tajnůstkářům. A přitom je zcela bez alkoholu,“ stojí na firemním webu, kde se přes domovskou stránku snášejí první sněhové vločky.
„Je to absurdní. Tyto nápoje nejvíce cílí na děti. Pokud by limitovanou edici udělali jen pro dospělé, tak by se to dalo pochopit, jinak nevidím důvod,“ citují Hospodářské noviny, které o „kofole rumové“ napsaly, adiktoložku Helenu Horálek. Ta kritizuje, že děti si prý mohou na chuť rumu zvyknout a v budoucnu mohou mít za to, že kofola se s ním běžně pije. (Jako že „cola s rumem“). „Vzniká tam psychologický návyk. A to, že alkohol je norma a součást našeho života.“
Kofola prodává vánoční speciály už patnáct let. Chutnaly už po skořici, marcipánu, vanilkových rohlíčcích… Rumová příchuť je ale svého druhu první.
Pohoršení některých odborníků nebo rodičů je pochopitelné. Podle mě ale vyplývá ani ne tak z toho, že by kofola rumová v důsledku mohla podpořit konzumaci lihovin. Nejvíc vadí, někoho snad přímo pobuřuje samozřejmost, s jakou se aroma alkoholu mísí s nealkoholickým nápojem. Reklamní slogan o nakopnutí nálady a rozmotání jazyka je výmluvný. Alkohol to není, ale zapojme představivost a pojďme si hrát na to, jako by vlastně trochu byl.
Bylo by ale nespravedlivé zabývat se jen Kofolou. Navíc když rumová příchuť dává svůj smysl jako vánoční koncept.
Na trhu je také například „hustý sirup“, který „skvěle dochutí váš čaj“ díky „příchuti expreso tea“. To stojí na etiketě. Mnohem menším písmem se tu také píše, že sirup je určen „k přípravě čaje s rumovou příchutí“. Pokud si toho – což je docela pravděpodobné – nevšimnete hned při nákupu v obchodě, bezpečně to poznáte, až doma odšroubujete víčko a přivoníte. Zážitek připomíná tohle:
„Dýchni na mne!“ zařval poručík Dub.
Švejk vydechl na něho celou zásobu svých plic, jako když horký vítr nese do polí vůni lihovaru.
„Co je z tebe, chlape, cítit?“
„Poslušně hlásím, pane lajtnant, ze mě je cítit rum.“
Rumosirup je vydatný. A přitom není ani vánoční, ani limitovaný. Jeho příchuť tu slouží víceméně jako technická informace, není ani součástí názvu, který výrobek prodává. Takže si ho zákazníci asi nebudou kupovat „kvůli rumu“. A může se stát, že ten, kdo o rumovou vůni nestojí, bude nemile překvapen. Nejen třeba rodiče, kteří chtějí nastydlému dítěti vylepšit čaj, ale dejme tomu i nějaký vyléčený piják.
Celé by to asi nestálo za nějakou větší diskusi: nebýt toho, jaké u nás panují kolem alkoholu a jeho konzumace zvyklosti a společenský standard a jaké důsledky to má. Za těchto okolností je i rumová příchuť v nealkoholických nápojích důležité téma.
