Článek
Není nic zvláštního na tom, když zákon odchází z parlamentu v jiné podobě, než v jaké tam jako návrh přišel. Od toho koneckonců delegáti v zákonodárném sboru jsou.
Někdy ale míra zásahů překvapí. Extrém nastal u liniového zákona, schváleného minulý týden. Když norma na jaře putovala z vlády do Sněmovny, šlo o nekonfliktní text o rozsahu 17 tisíc znaků. Na konci – jak spočítal senátor Martin Krsek, který měl téma na starosti jako zpravodaj – je text sedmkrát delší. Znaků je skoro 120 tisíc.
Tak velký skok nepamatují ani veteráni parlamentního provozu. A nejde jen o počet písmenek. Výsledný dokument mění 17 zákonů a přináší principiální změny v povolování velkých dopravních a energetických staveb. Senátem prošel těsně, ale beze změny, od prezidenta se vzhledem k malému rozruchu v této věci nečekají námitky. Takže od ledna začíná nový režim.
Jeho podstatu výstižně shrnul senátor ODS Rostislav Koštial: u strategických projektů podle něj jde o to „čelit vynalézavým odpůrcům všeho druhu“. Strategické je podle zákona leccos, od dálnic a železničních tratí přes plynovody a elektrárny až po ložiska lithia, pískovny či nové kamenolomy, bez kterých podle příznivců změn nepůjde stavbaře zásobovat.
Pokoutně a rychle
Úpravy prošly po konzultaci s příslušnými ministerstvy a za podpory vlády. Ale zrychleně přes poslanecké pozměňovací návrhy. To je vzhledem k důležitosti obsahu zarážející (zpravodaj za STAN Ondřej Lochman mluví o „jednom z největších zákonů v tomto volebním období“), z hlediska taktiky jde ale o účelný krok. Odpadá psaní důvodové zprávy, posudek legislativní rady vlády i připomínkové řízení napříč orgány státní správy.
Poslanecké zásahy se navíc na veřejnost dostanou až na poslední chvíli, takže je menší čas na zformování případného odporu a větší šance na úspěch.
Více k tématu:
V budování infrastruktury Česko, jak známo, nepatří mezi premianty, na potřebě zrychlit panuje široká shoda. V Senátu zákon prošel jen o tři hlasy, ale ve Sněmovně předtím došlo k neobvyklé souhře napříč všemi stranami a nikdo nebyl proti. Což je překvapení vzhledem k nákladům, které „turbonovela“ bude mít na ty, kdo se v okolí plánovaných staveb ocitnou.
Názornou ukázkou je nový režim u těžby. Změna vypadá jako lehká právní finesa, ale fakticky jde o podstatnou věc. Ložiska strategického významu bude nově vybírat vláda, a to formou „nařízení“, nikoli „opatření obecné povahy“, jak je u zásahů do území obvyklé. Nepoběží tím pádem standardní správní řízení, ve kterém mohou veřejnost či obce vznášet námitky, úřady se s nimi musí vypořádat a pak je i musí obhájit před soudem, jsou-li stěžovatelé důslední. Místo toho vláda zapíchne prst do mapy a pozemky nad ložiskem vyvlastní.
Osobní zkušenost má v tomto ohledu senátor za STAN Marek Ošťádal z obce Náklo u Olomouce, proslulé bohatými ložisky štěrku. Jako starosta dříve těžaře úspěšně tlačil ke kompromisům skrz obecní vlastnictví pozemků, bez nichž těžbu nešlo rozšiřovat. „Obce ztratí svou jedinou páku,“ říká senátor k novým pravidlům. Ty připodobňuje ke komunismu, proto zkoušel příslušnou pasáž v Senátu opravit, ale v časové tísni prý nestihl svůj podnět sepsat tak, aby zafungoval, a tak ho nakonec stáhl.
Až v Senátu také vyšlo najevo, že paragrafy o vyvlastňování se na těžební pozemky rozšiřují bez užitečné klauzule o ceně. Dnes má majitel zkonfiskovaných ploch nárok na osminásobek tržní ceny. Tato praxe byla zavedena před osmi lety u dopravních staveb ze dvou důvodů – ze slušnosti, aby vlastníci měli férově vynahrazen zásah do vlastnických práv, a pragmaticky, aby nekladli následnými žalobami odpor. „Ptala jsem se na to na výboru a bylo mi řečeno, že to tam ministerstvo průmyslu nechtělo,“ přibližuje lidovecká senátorka Jitka Seitlová, která na chybějící pasáž o osminásobku u těžby upozornila jako první.
Elektrárny bez odvolání, železnice bez kontextu
Speciální povolovací režim budou mít kromě strategických ložisek surovin také stavby potřebné pro energetickou bezpečnost, kde podle nově schválených paragrafů „není přípustné odvolání“, bude-li jednou stavební záměr povolen. Sem nově spadají jaderné elektrárny, ale i volně vymezený okruh souvisejících staveb včetně „nezbytné dopravní infrastruktury“ nebo „skladů vyhořelého paliva“. Proti návrhu se ozval senátor Krsek, ale s tím, že nově přidané paragrafy se do zákona promítly natolik komplexně, že „ani za ochotné pomoci senátních legislativců“ nebyl schopen připravit včas návrh na jejich zpětné odebrání.
Takové pojetí zcela popírá podstatu územního plánování.
Velké zjednodušení povolovacích procedur nastává i u dopravních staveb, kde potřebnou změnu navrhl sám ministr dopravy Martin Kupka z ODS – ovšem nikoli jako ministr přes svůj aparát a se všemi náležitostmi standardního legislativního procesu, ale opět až na poslední chvíli jako poslanec. I tady jde o laicky nepostřehnutelnou technikálii, takzvaný „dílčí rozvojový plán“ pro projekty typu chystaných vysokorychlostních železnic, kde plánování naráží na velký odpor podél budoucích tratí.
Slůvko „dílčí“ je podstatné v tom, že končí dosavadní vize, kdy nové železniční koridory měly být do krajiny umístěny v rámci celostátního územního plánu, aby se zásah do území posoudil komplexně – třeba proto, zda zábor tolika hektarů půdy v celostátním měřítku stojí za to anebo zda nová trať vedoucí paralelně s dálnicí (která už v „dílčím“ územním plánu nebude vidět) nezatíží některé regiony až příliš. „Takové pojetí zcela popírá podstatu územního plánování,“ stojí v posudku ke Kupkově návrhu od advokátů Pavla Douchy a Jana Plška vypracovaném pro obec Košice u Kutné Hory, kde už Správa železnic v létě avizovala záměr provádět průzkumné vrty.
„Kdyby se vysokorychlostní tratě posuzovaly všechny naráz i s existujícími dálnicemi, možná bychom dospěli k závěru, že naše země pak už bude tak rozřezaná a prostupnost území tak malá, že celá síť už je nepřijatelná,“ upozorňuje Petr Svoboda z Katedry práva životního prostředí Právnické fakulty UK. Podle něj je dílčí plán jen „salámovou metodou“, aby cena za nové tratě nevypadala tak velká a vynikly jen jejich přínosy.
Vše, co bylo schváleno, má – jak už bylo řečeno – podporu vlády i opozice. Nejspíš s kalkulem, že poptávka po odšpuntování velkých staveb je velká, takže účel světí prostředky a procedurální zkratky budou odpuštěny. Nestandardní způsob schvalování ale ukazuje, že vládní politici coby iniciátoři změn buď neměli s přípravou a obhajobou trpělivost, nebo – právem – neměli čisté svědomí ohledně obsahu. Anebo obojí, což je u „jednoho z největších zákonů v tomto volebním období“ tristní bilance.
