Není to vtip, je to Turkův výsměch. A teď má razítko úřadu

„Pšenička ze Seznam Zprávy jen půl roku nezvládá pochopit vtip,“ napsal Filip Turek na sociálních sítích o našem středečním textu. Kolega Jirka Pšenička v něm popsal, jak se Turkovi podařilo dodatečně legalizovat dvě černé stavby, které vyrostly na jeho zahradě v pražské Dubči.

Turek, ač se prezentuje jako horlivý čtenář knih (a prospektů), v tomto případě zjevně přehlíží rozdíl mezi vtipem a výsměchem.

Když jsme loni v létě upozornili, že v Dubči staví načerno bez stavebního povolení, tvrdil nám, že tam buduje moštárnu. A už tehdy svým fanouškům nalhával, že jsme jen nepochopili literární narážku na slavnou knihu Pravidla moštárny. Jako by šlo o nedorozumění. Ve skutečnosti chtěl jen zastřít prostý fakt, že stavba vzniká v rozporu se zákonem.

Jenže Jirka Pšenička si nyní s pomocí informačního zákona vyžádal od stavebního úřadu kompletní dokumentaci. A ejhle – Turek skutečně do žádosti o zpětné obílení staveb napsal, že jde o sadařský domek a že v něm hodlá vyrábět zavařeniny a mošt z vypěstovaného ovoce (dokonce do žádosti vypsal, kolik stromů hodlá vysadit).

Úřad mu to uvěřil a na černé stavby dal razítko. Co na tom, že víc než moštárnu připomínají prachobyčejnou garáž s chatou.

Ne, o vtip tady nejde. Je to učebnicová ukázka výsměchu – pravidlům, zákonům a koneckonců i lidem, kteří je dodržují. Těm, kteří nestaví dřív, než mají potřebná povolení.

Filip Turek přitom není člověk, který by byl zahnaný do kouta nedostatkem času či peněz. Sám svůj majetek ocenil na 70 milionů korun. Přesto podle úředního záznamu spěchal, protože se obával, že mu zdraží cement.

V zápisu z ústního jednání z loňského srpna doslova stojí: „Vlastník stavby (Filip Turek) měl v dobré víře za to, že uvedená stavba bude zlegalizována a s ohledem na růst cen na trhu se stavebními materiály a prací řemeslníků se rozhodl stavbu skoro dokončit.“ Ano, tohle je směšné a zoufale nízké. A slovníkem politiků to vysílá jasný signál: Pravidla se dají ohnout, když máte peníze, vliv a drzost.

Tím to ale nekončí. Turek kombinuje výsměch s očividným lhaním (což ovšem nebrání jeho fanouškům, aby jeho nesmysly opakovali). „Stavba stojí na pozemku od první poloviny devadesátých let, kdy mi nebylo ani deset let a moji právníci zajistili dodatečné povolení. Je to běžná praxe,“ reagoval Turek na pozdější dotaz serveru iDnes.cz.

Avšak starší fotografie ukazují něco jiného. Z původní dřevěné chaty nezbylo téměř nic. Nový „sadařský domek“ je zděný, má dvě podlaží, balkon a přístřešek. Vedle něj navíc vznikla novostavba se dvěma garážovými vraty. Celou konstrukci nakonec obnažil architekt Ivan Dřevíkovský, který obílení dubečské černoty zařídil. V otevřeném rozhovoru přiznal, že nic jiného než moštárnu by úřady neschválily.

Opakovaný výsměch a opakovaná nepravda se zkrátka vtipem stát nemohou, jakkoli se o to hranatá legenda snaží, seč může.

Pokud by přesto Filip Turek potřeboval názornou ukázku rozdílu mezi vtipem a výsměchem, jeden příklad už má přímo doma. Když jsme o jeho „moštárně“ psali poprvé, kdosi mu na plot vyvěsil billboard s nápisem První Turkova moštárna v Dubči. Lidová tvořivost se ujala. Jedna z laskavých čtenářek nám poslala fotku, podle níž před Turkův sadařský domek někdo na Štědrý den složil čtyři pytle ovoce. Předpokládáme, že náležitě uleželého. Vtipné, že?

Problémy s řízením. Loni kolega Vojta Blažek popisoval nehodu, jejímž účastníkem a také viníkem byla šéfka zlínské hygienické stanice Eva Sedláčková. Vyšetřování incidentu se prapodivně protahovalo, nakonec policisté případ uzavřeli – a začali ji stíhat za sražení motorkáře. Ale pouze pro neúmyslný trestný čin ublížení na zdraví, nikoli za vědomé neposkytnutí první pomoci. Vyšetřovatelé jí uvěřili, že si nárazu nevšimla a odjela. Kromě obvinění má ještě jeden problém - první z auditů ukázal, že porušovala zákon i při řízení instituce. Od okamžiku, kdy jsme jej zveřejnili, uplynulo několik hodin a Sedláčková v rezignovala.

Tichý návrat. Začátek nového roku je plný návratů. Kolega Lukáš Valášek zjistil a popsal, že na vysokou pozici na Ministerstvu pro místní rozvoj se vrací žena, která šla Andreji Babišovi na ruku. V minulosti Olga Nebeská jako náměstkyně podepsala odpověď Bruselu, v níž Česko popřelo, že by byl Andrej Babiš ve střetu zájmů. Soudy však pak potvrdily opak. Teď se Olga Nebeská v tichosti vrací do téhož křesla.

Rána za ránou. Yvetta Borýsková se každý rok kolem Mikuláše policistům ozvala s prostým vzkazem: „Nezapomeňte na Ondru.“ Ondra byl její syn, brutálně zavražděný v jednom ze zlínských barů. Jeho vraha kriminalisté vypátrali a usvědčili až po 13 letech. Ale před dvěma měsíci byl předčasně propuštěn z vězení. Pro rodinu Borýskových to byla další rána…

Průvan v lázních. Nežijeme pouze z kauz minulých. V prvních lednových dnech jsme otevřeli i nový případ. Kolegyně Adéla Jelínková a Christine Havranová zmapovaly, jak se ve státních lázních Karlova Studánka podezřele hospodaří. Popsaly nepotismus, malé domů i manipulované veřejné zakázky. Trvalo to necelé dva dny a klíčové figury státního podniku skončily. Ředitel podal rezignaci a ještě předtím odvolal svou pravou ruku, stíhanou manažerku, jež si z lázní udělala rodinný byznys.

Krtek a kobra. V uplynulém týdnu jsme rovněž zpracovali nebývalý příběh muže, který pronikl k nejvyšším a dodnes úřadujícím špičkám protimafiánské centrály i Generálního finančního ředitelství. Poskytoval jim informace, které vedly k raziím prezentovaným na tiskových konferencích takzvané Daňové kobry. Dnes je ovšem Wünsch nepravomocně odsouzený na sedm let vězení za to, že fungoval jako dvojitý agent, tedy krtek. Přístup k elitám a informacím podle verdiktu využíval pro brutální vydírání podnikatele.

Pokud vás týdenní report toho nejdůležitějšího z naší investigativní dílny zaujal, určitě se přihlaste k odběru a newsletter také doporučte svým známým. Příští neděli se na vás opět těšíme u dalšího vydání!