Finanční úřad ho platil za boj proti krácení daní. Teď ho soudí za vydírání

Když podnikatel Karel M. (jméno kvůli ochraně identity redakce změnila) mířil na schůzku do budovy Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) v pražské ulici na Perštýně, klepal se obavami.

Už vyplatil milion korun mužům, kteří tvrdili, že se ho organizovaná skupina složená z jeho účetního, asistentky, policistů i příslušníků Finanční správy chce připravit o firmu. Vyhrožovali, že on sám s dcerou navíc skončí na 8 let ve vězení za krácení daní. Trojice, za niž vystupoval Pavel Wünsch, se u Karla M. ohlásila potom, co finanční úřad zahájil kontrolu jeho podnikání. Znali přitom přesně neveřejné detaily byznysu. Jeden z nich nakonec napsal na papírek i cifru, za kterou ho údajně z problémů vysekají - 35 milionů korun.

Právě schůzka na NCOZ s „nejvyšším“, jak mu říkali, měla Karlovi M. dokázat, že zmizení jeho problémů s finančním úřadem i policií dovedou zařídit. Když onoho deštivého dubnového dne v roce 2018 nahlásil Karel M. svoje jméno na vrátnici přísně chráněné budovy, skutečně byl uveden až do kanceláře samotného nynějšího zástupce ředitele NCOZ Petra Danka, který s ním i s Wünschem jednal.

„Nevěřící Tomáši, dostal ses k nejvyššímu a teď už bys měl zaplatit,“ řekl Wünsch podle vydíraného Karla M., jakmile bylo po schůzce, a dodal „sladké tajemství“, že dnes se už podnikatelé neházejí v sudu do přehrady, ale zavřou se, přičemž Wünsch má vlivné známé v bezpečnostních složkách a „vždy se něco najde“.

A Wünsch vlivné kontakty skutečně měl. Seznam Zprávy na základě dokumentů a svědectví zmapovaly nebývalý příběh muže, který pronikl k nejvyšším a dodnes úřadujícím špičkám nejen NCOZ, ale i Generálního finančního ředitelství. Poskytoval jim informace, které vedly k raziím prezentovaným na tiskových konferencích.

Dnes je ovšem Wünsch nepravomocně odsouzený na sedm let vězení za to, že fungoval jako dvojitý agent. Přístup k elitám a informacím podle verdiktu Krajského soudu v Ústí nad Labem využíval nejen pro brutální vydírání podnikatele. Zatímco Wünsche platil stát a on chodil v tričku s logem Daňové kobry, kasíroval zároveň statisíce korun za práci pro ty, kteří daně krátili.

Například opakovaně odsouzeného „superpodvodníka“. Nebo lidi, kteří podle policie vytvořili řetězce firem řízených bílými koňmi, které mezi sebou dělaly fiktivní obchody a v nichž figurovali sponzoři kampaně Miloše Zemana - příjemci lukrativních zakázek na Hradě. Wünsch v rozhovoru pro Seznam Zprávy jakékoliv nepravosti popírá.

O Wünschově případu nyní rozhoduje Vrchní soud v Praze a už je jasné, že tehdejší šéf odboru daní NCOZ Danko popisovanou schůzku s Wünschem a podnikatelem Karlem M. bral výrazně jinak než sám byznysmen. Wünsche přijal jako spolupracovníka Generálního finančního ředitelství, který mu nesl další tip.

„Spolupráce s obžalovaným Wünschem probíhala tak, že dodal prvotní informaci, kterou policie analyticky vyhodnotila a operativci rozvinuli do dalších fází trestního řízení,“ vypověděl později Danko u soudu. S tím, že ho s Wünschem seznámil Jiří Žežulka, ředitel řízení rizik při správě daní na Generálním finančním ředitelství.

Wünsch si přístup k elitám bezpečnostních složek vybudoval několikaletým dodáváním informací. Nahrála mu politika. Měsíc potom, co tehdejší ministr financí Andrej Babiš (ANO) v roce 2014 založil Daňovou kobru a prahl po úspěších, na kterých by odprezentoval, jak dostal zpět horentní částky na daňových únicích, právě Wünsch přinesl první body. Po akci pojmenované Zenon se policie pochlubila záběry se zakuklenci zatýkajícími skupinu, která stát připravila o 270 milionů korun na daních za pomocí fiktivních obchodů s nanodisky.

Informace měla od Wünsche.

V roce 2015 pak následovala další akce pod krycím jménem Jaspis, po níž policisté z fiktivních obchodů s počítačovými komponenty za 112 milionů poslali k soudu tři lidi, kteří krátili daně ve společnosti Sky-Soft.

Impuls dal opět Wünsch. „Já jsem byl nositelem těch informací. Svým způsobem jsem některé ty věci vedl. V Daňové kobře jsem zastupoval Finanční správu. Já se tím nijak nepyšním, prostě to tak vyšlo,“ popsal reportérům Wünsch s tím, že se tak účastnil jednání na úrovni Daňové kobry, na která za policii chodil právě Danko.

Wünsch měl ale daleko k obyčejnému informátorovi, které policisté používají ke své práci. Policie Wünschovi poskytovala nějakou dobu ochranu, když nahlásil, že mu aktéři jedné z kauz údajně usilují o život. A to včetně signálního tlačítka, které by zmáčkl v případě ohrožení, a policisté by tak okamžitě věděli, že je v ohrožení, a mohli by zasáhnout.

Finanční správa pak dokonce někdejšího vymahače nesplácených aut pro leasingové firmy zaměstnala jako svého externího spolupracovníka. Nikdo neřešil, že byl už v roce 2002 sám odsouzený k podmínce za podvod a zkrácení daně. Úředníky zajímaly jeho znalosti podsvětí i analytické schopnosti.

Generální finanční ředitelství šlo tak daleko, že se kvůli Wünschovi samo podílelo na obcházení daní a vyplácelo mu peníze přes dalšího člověka, který pro stát reálně vůbec nepracoval. Krom Wünche totiž dohodu o pracovní činnosti Finanční správa uzavřela paralelně ještě s Jaroslavem N., kameníkem, kterého tamní pracovníci nikdy neviděli, a on dohodu dle svých vlastních slov nikdy nepodepsal. Přesto podle smlouvy měl pro Finanční správu „vyhodnocovat listiny zajištěné v daňovém řízení“ a dostal za to od státu téměř čtvrt milionu.

Na e-maily a telefonáty z personálního odpovídala neteř Jaroslava N. Podle zjištění reportérů šlo o přítelkyni Wünche. Jaroslav N. peníze vyplacené Finanční správou ze svého bankovního účtu přeposílal právě Wünchovi.

„Vzhledem k tomu, že obžalovaný Wünsch počtem odpracovaných hodin překračoval úvazek a nějakou dobu byl v policejní ochraně z důvodu obavy o jeho život, byly po tuto dobu dohody o provedení práce uzavřeny na pana N.,“ argumentoval později u soudu tehdejší nadřízený Wünsche i Jaroslava N. Zbyšek Malý, který je pod výplatou peněz podepsaný. Dnes je na Generálním finančním ředitelství ředitelem odboru koordinace kontrolních orgánů a je tak zodpovědný například za spolupráci s policií.

Jinak ovšem Malý vypovídal na NCOZ, která Wünsche začala stíhat za podvod, protože příbuzného své přítelkyně nabádal, aby se nechal fiktivně zaměstnat. Policistům Malý tvrdil, že zaměstnal přímo Jaroslava N. a ten vykonával stejnou činnost jako Wünsch. O tom, že jde o příbuzného Wünsche, prý nevěděl.

Wünsche do služeb Generálního finančního ředitelství ale původně přivedl Jiří Žežulka. I on dnes znovu na Finanční správě pracuje - jako ředitel sekce kontroly a analýzy rizik.

„Pavel Wünsch mi byl představen příslušníky tehdejší ÚOOZ jako osoba, mající informace o závažné daňové trestné činnosti,“ zdůvodňuje Žežulka, proč finanční ředitelství začalo s Wünschem spolupracovat.

Všichni pracovníci bezpečnostních složek, s nimiž reportéři o Wünschovi mluvili, trvají na tom, že netušili, že úspěchy, k nimž jim Wünsch dopomohl, měly temnou stránku a jejich spolupracovník pracoval zároveň i pro daňové podvodníky.

První konkrétní příklad: zatímco se Daňová kobra v roce 2016 pochlubila, že po již zmíněné akci Jaspis dovedla k soudu tři lidi, pohled do účetnictví společnosti poskytl širší obrázek. Fakturu za 60 milionů za dovoz iPhonů z Dubaje, kterou soud později označil za fiktivní, totiž firmě Sky-Soft vystavila i firma, za níž stál Jan Výmola. To byl přitom další „zákazník“ Wünsche. Ten s Wünschem spolupracoval na tom, že jeho obchodní partneři skončili u soudu.

Sám ale v kauze Jaspis nikdy stíhán nebyl a dodnes je na svobodě. Loni v únoru ho tak NCOZ obvninila, že se v další kauze podílel na krácení daní ve výši 40 milionů korun.

„Za paušál 40 tisíc měsíčně a dárky (cca 500 tisíc) hlídal všechny společnosti z pozice analytika Kobry,“ psal Výmola v dopise z vězení o svém vztahu s Wünschem policistům, když se snažil o mírnější trest za spolupráci. Reportéři mají listinu k dispozici.

Macbook, dva stolní počítače Apple či hodinky stejné značky Wünschovi kupovala firma, za kterou Výmola stál. Stejná společnost podle dnes pravomocného rozsudku paralelně okrádala stát o desítky milionů korun na daních. Výmola v kauze ale vyvázl s podmínkou jako spolupracující obviněný. Do vězení na 5,5 roku loni nastoupil jeho někdejší přítel a exbodyguard Radovana Krejčíře Miloš Potiška.

„Pomáhal mi jen s mými kauzami,“ tvrdí dnes o exanalytikovi Finanční správy Výmola.

Díky Wünschovi se ovšem opakovaně odsouzený podvodník Výmola dokázal dostat i na jednání s Žežulkou, tehdy pověřeným generálním ředitelem Finanční správy. A Zbyšek Malý dokonce souhlasil, že neformálně posoudí další Výmolovu trestní kauzu, za niž později podvodník skončil ve vězení. Podle argumentace Malého ho Wünsch prosil o „neformální stanovisko, zda je odsouzení v této trestní věci v pořádku z daňového hlediska“.

Reportéři se od vedení Generálního finančního ředitelství pokoušeli zjistit, zda je rozsudek nad Wünschem vedl k nějakým opatřením, aby se podobný scénář „krtka“ nemohl opakovat. To v zaslaném vyjádření ale popřelo, že by kauza odhalila nějaký systémový problém.

„Bohužel objektivně nelze nikdy vyloučit, že konkrétní pracovník správce daně zneužije své postavení vůči daňovým subjektům. Vždy se však bude jednat o individuální selhání v podobě lživých tvrzení, kterými daná osoba uvede někoho v omyl,“ uvedl mluvčí Finanční správy Patrik Madle.

A opakovaně zdůraznil, že Wünsch nemohl ovlivnit, u koho se odehraje daňová kontrola. „Nikdy neměl přístup k informacím podléhajícím daňové mlčenlivosti a nepodílel se na výkonu správy daní jakéhokoli daňového subjektu,“ dodal Madle.

Jak ale plyne z informací shromážděných Seznam Zprávami, Wünsch se přesto dostával k citlivým informacím o jednotlivých firmách a o tom, na koho se finanční správa a policie hodlají zaměřit i jak budou postupovat. A reportéři identifikovali i ty, kterým je následně prodával.

Zaměstnankyně krajského finančního úřadu v Pardubicích Miroslava M. konkrétně popsala, jak potom, co jí Malý Wünsche představil jako analytika Generálního finančního ředitelství, s ním sdílela informace ohledně dalšího případu Inkvizice. Ukazuje se, že Wünsch dopředu věděl, po jakých firmách finanční úřad jde, jaké dotazy padnou na výslechu jejich představitelů, a dokonce se některých jejich předvolání i sám účastnil.

„Společně s obžalovaným Wünschem řešili, do jaké míry je daná osoba bílý kůň, kdo tahá za nitky, co bude předmětem výslechu bílého koně; znění otázek, které budou bílému koni položeny, řešili s obžalovaným Wünschem ústně i e-mailem. Několika jednání s bílými koňmi v pronajatých prostorách v Českomoravské ulici v Praze se obžalovaný Wünsch zúčastnil,“ zní přepis výpovědi Miroslavy M. od soudu.

Úřednice zároveň nevyloučila, že by Wünschovi dala k nahlédnutí i některé interní listiny - například pavouky obchodních vazeb mezi jednotlivými firmami.

Wünsch měl od finančního ředitelství oficiální úkol kontaktovat šéfy těchto firem, často bílé koně, a přimět je, aby spolupracovali se státem. Úředníci ovšem netušili, že Wünsche zároveň platí ti, kteří za řetězcem firem dle svého pozdějšího obvinění stáli.

Policie ho zadržela v roce 2018, jak si od lidí, kteří byli obviněni, že celý projekt řídili, přebírá 1,2 milionu korun v hotovosti.

Wünsch také dodnes tvrdí, že peníze od stíhaných vzal jen proto, aby jim pomohl dokázat, že nejsou na špici pyramidy, ale nad nimi stojí někdo další. „Přes ně jenom tekly peníze. Řekl jsem jim, že pokud budou spolupracovat a podaří se nám dokázat, kdo to celé řídí, jsem ochotný jezdit po republice shánět informace, aby se to objasnilo. Vše, co zjistím, bude mít policie, ale i jejich obhájci, kteří budou moci dokázat, že nebyli organizátoři, což jim velmi přitěžuje. Řekl jsem jim, že chci 50 tisíc měsíčně, protože zadarmo to dělat nemůžu,“ řekl reportérům Wünsch.

Jinak to vidí soud.

„Wünsch zužitkoval informace, které nabyl jako insider zaměstnaný na Generálním finančním ředitelství, díky čemuž věděl o prověřování podezření na krácení DPH rozsáhlým řetězcem obchodních společností,“ píše se v rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, který mají Seznam Zprávy k dispozici.

Další lidi v pavučině firem, které si vzájemně vystavovaly fiktivní faktury, policie dodnes neobvinila. Jsou mezi nimi i sponzoři prezidentské kampaně Miloše Zemana.

„Wünsch hrál hru na obě strany, tedy pro finanční úřad zajistil účast jednatele při daňové kontrole, ale současně osobě tohoto jednatele fakticky ovládající nabídl v této souvislosti své služby spočívající v zajištění, že daňová kontrola skončí rychle bez doměrku, pokud budou postupovat podle jeho instrukcí,“ zhodnotila postup Wünsche soudkyně Markéta Navrátilová.

Wünsche do vězení poslala mimo jiné za podvod, protože svým kontaktům sliboval ovlivnit daňové kauzy, což nemohl zajistit. Ne všichni se ale cítili poškození. Jeden z mužů, po nichž šla akce Inkvizice, u soudu řekl, že 2 miliony korun, které Wünschovi údajně vyplatil, považuje za účelně vynaložené, protože se díky nim dostal k informacím z finančního úřadu.

Spolupracovníka státu Navrátilová nakonec odsoudila i za vydírání podnikatele Karla M. Ten se po schůzce, na kterou ho doprovázel Wünsch, na NCOZ nakonec odhodlal vrátit. Tentokrát sám. A nahlásil, že ho Wünsch se spolupracovníky vydírá. Ten to dodnes popírá s tím, že jen chtěl pomoci policii, o žádném vydírání nevěděl a vše mají na svědomí jeho dva známí - Pavel Růžička a Zamir Kruezi. I ti mají jít za kooperaci s Wünschem do vězení. Kruezi už byl i v minulosti odsouzený za násilí - vtrhl na kurz tanečních a brutálně tam napadl tři lidi.

Bývalý analytik Finanční správy ale trvá na tom, že ani v jeho případě nic špatně neudělal. „Státu jsem zachránil několik miliard korun, byl jsem na to hrdý a očekával jsem aspoň nějaké poděkování, ale toto určitě ne. Neudělal bych nic jinak. Nemyslím si, že bych udělal cokoliv špatně,“ trvá na svém Wünsch a vše označuje za spiknutí policistů s těmi, kteří nechtěli, aby v pátrání po praní peněz a daňových únicích pokročil až k hlavám celého systému.

„Vzhledem k tomu, že obžalovaný Wünsch rozehrál vysokou hru na mnoha hracích polích a ve vysokých patrech, nelze vyloučit, že se stal nepohodlným a začaly vznikat snahy zbavit jej vlivu pomocí vykonstruované kriminalizace jeho osoby. Pokud tyto snahy existovaly, neznamená to automaticky, že i důkazy provedené v této trestní věci, a to zejména svědecké výpovědi, jsou vykonstruované, a tedy nevěrohodné,“ reagovala na Wünschovy konstrukce soudkyně.