Článek
Stálého partnera ale tahle vtipná a sexy baba po svém boku nemá. Možná je to tím, že neumí být za princeznu, jak říká, a pokud už se nechá hýčkat, nechce se zavazovat ke vděku. To už se raději snaží, aby ji muž příliš nepomáhal.
„Někdy je mi smutno, jakože jsem na všechno sama, ale já se z toho druhý den vyspím a je to zase dobré. Na druhou stranu už jsem si tak zvykla žít sama, že je se mnou těžké být,“ myslí si a jedním dechem dodává, že je samostatná jednotka a dívá se na své potřeby. Výjimkou je jedině stav, kdy se zamiluje. „To jde všechno stranou, ale to už se mi dlouho nestalo.“
Martina se jen tak nezamiluje, protože to, co cítila ke své velké životní lásce ve svých dvaceti letech, už se nedá nejspíš zopakovat. Její láska, bohužel, zemřela. A od té doby se ten pravý ne a ne objevit. Na to, že se nemusí vůbec objevit, je připravena. Na to, že by neměla děti, nikoliv.
„Čtyřicítka by chtěla děti samozřejmě. Teď ale neví, jestli půjde do banky, nebo udělá nějaký velký mejdlo, nebo si najde nějakýho kamaráda, nebo toho přítele,“ komentuje vtipně a s úsměvem situaci.
Kariéru a osobní život by ráda spojila. S Čechomorem je jí moc dobře, i když na počátku tréma byla. Nechce volit mezi pódiem a rodinou. „Bylo by fajn, kdybych mohla zpívat a zároveň samozřejmě vychovávat děti a mít manžela,“ zamýšlí se, aby vzápětí odhodila vážnou masku: „I když manžela nechci, já chci být Pártlová, protože my jsme poslední a já jsem to tátovi slíbila!“
