Hlavní obsah

Nové arabské jaro. V Alžírsku už tři týdny protestují desítky tisíc lidí

Třetí týden protestů v Alžírsku, proti prezidentovi demonstrovaly desítky tisíc lidí. Mluví se o novém arabském jaru. (Video: Seznam.cz)

Desítky tisíc lidí se sešly v centru metropole Alžír na demonstraci proti další kandidatuře prezidenta Abdalazíze Butefliky. Ten zemi vládne už dvacet let a i přes chabé zdraví chce letos popáté obhájit mandát. Lidé proti němu protestují už třetí týden – páteční demonstrace byla podle pozorovatelů vůbec největší.

Článek

Autoritářskému vůdci je 82 let. Svůj poslední mandát postavil na neprůhledných změnách alžírské ústavy. Režim také omezoval právo na svobodu projevu. V roce 2013 přitom prodělal mozkovou mrtvici a od té doby se neobjevuje na veřejnosti.

Podle AFP demonstranti provolávali slogany proti kandidatuře Butefliky – davy mužů a žen s alžírskými vlajkami odpoledne zamířily na náměstí v centru města, aby se připojily k dalším tisícovkám, které tam už byly. Na stranu protestujících se dnes podle agentury Reuters přidalo i několik poslanců Buteflikovy vládní Fronty národního osvobození, kteří rezignovali na své funkce. Kolik poslanců se proti Buteflikově kandidatuře tímto způsobem postavilo, ale zatím není jasné.

„Hlavní heslo demonstrujících je zaměřeno primárně na odpor k pátému mandátu prezidenta Butefliky, ale právě prezident je spojen i s celou nepříliš přehlednou strukturou vládního režimu,” řekl v rozhovoru pro Seznam Zprávy arabista Jan Daniel z Ústavu mezinárodních vztahů. Jde podle něj o propletenec politických elit, armády, byznysu a dalších. „Tím, že protestují proti prezidentovi, požadují širší politickou změnu. Alžířané také často volají nacionalistická hesla – mluví o obnovení národní důstojnosti, kterou režim pošlapává,” dodal Daniel.

Média události v Alžírsku přirovnávají k arabskému jaru, které na Blízkém východě a v Severní Africe vypuklo v roce 2011 a vedlo k rozpadu tamních režimů. Sami protestující ale podle amerického serveru CNBC o takové přirovnání nestojí – nechtějí sdílet osud svých sousedů, kteří sice v mnoha případech dosáhli pádu autoritářských vůdců, u některých to ale vedlo k politickému i ekonomickému chaosu a třeba v Sýrii nebo v Jemenu i k vojenskému konfliktu se statisíci oběťmi.

Doporučujeme

Další zprávy