Článek
Odpoledne 17. listopadu 1989 se na pražském Albertově začali scházet studenti pražských vysokých škol. Část z nich se později vydala směrem do centra města.
Z Albertova studenti došli k Národnímu divadlu. Odhaduje se, že jich mohlo být pět až deset tisíc.
Na místě čekali příslušníci Sboru národní bezpečnosti s rozkazem zabránit pokračování pochodu na Hrad nebo na Václavské náměstí.
Průvod vyvolával hesla proti komunistické vládě jako třeba „Jakeše do koše“ s odkazem na tehdejšího generálního tajemníka komunistické strany Milouše Jakeše.
Policie zablokovala tehdejší most 1. máje (dnes most Legií) a tím demonstranty odřízla od možnosti odebrat se na Hrad. Studenti se proto vydali na Národní třídu.
Zhruba v půl osmé večer policie přehradila Národní třídu na úrovni ulice Na Perštýně. Čelo průvodu se zastavilo, účastníci pochodu zapalovali svíčky a mnozí si sedli na zem.
Příslušníci zásahových jednotek postupně uzavřeli všechny únikové ulice a studenti se na Národní třídě ocitli v obklíčení.
Policisté byli vybavení plastovými štíty a obušky. Studenti jim odpovídali provoláváním hesel včetně slavného „Máme holé ruce“. V tuto chvíli bylo ještě možné svobodně odejít, ale to se mělo změnit.
Krátce po osmé večer se situace vyhrotila. Příslušníci pořádkových sil s podporou speciální jednotky červených baretů začali studenty řezat obušky. Odchod byl možný pouze „uličkou“, kterou nebylo možné projít bez surové nakládačky.
Mnozí účastníci byli odvlečeni do přistavených autobusů a odvezeni na výslechy. Podle Nezávislé lékařské komise bylo zraněno 568 lidí. V prvních dnech se mluvilo i o mrtvých.
Informace o brutálním potlačení pokojné demonstrace se šířily po celé zemi formou kopírovaných letáků, které aktivisté vylepovali na veřejných místech.
Lidé se v dalších dnech začali scházet a zapalovat svíčky připomínající osudné okamžiky ze 17. listopadu.
Zprávy z Národní třídy spustily sametovou revoluci vedoucí ke zhroucení totalitního režimu, který přes 40 let utlačoval základní práva obyvatel tehdejšího Československa.
