Hlavní obsah

Obří holiny, rozjetá půda. Způsob těžby v lesích s kůrovcem řeší inspekce

Foto: Jan Mihaliček

Chráněná krajinná oblast Lužické hory po zásahu vlastníka státního podniku Lesy ČR.

Reklama

23. 5. 7:01

Obrovské plochy holé půdy na místě bývalého lesa. Rozbité lesní cesty a potoky vody v kolejích po těžké technice. Tak vypadají v posledních měsících Lužické hory, chráněná krajinná oblast na rozhraní Ústeckého a Libereckého kraje.

Článek

V těchto dnech pracuje v CHKO několik harvestorů, které porazí a zpracují stovky stromů denně. A nabízí se otázka, kdo je za zoufalý stav zodpovědný – sucho a kůrovec, nebo intenzivní těžba dřeva?

„Kůrovec do českého lesa patří,“ říká vedoucí Správy CHKO Lužické hory Tomáš Besta. Problém nastává ve chvíli, kdy sucho a dostatek potravy umožní častější rojení škůdců. „Kůrovec je druhotný problém, primární je sucho. Jakmile narazí na miliony oslabených stromů, tak prostě zvítězí,“ říká Besta.

Rozsáhlé smrkové monokultury jsou naopak dílem člověka. Přirozeně se vyskytují v nadmořské výšce, která pro změnu nesvědčí kůrovcům. A například Lužické hory s nejvyšším vrcholem těsně pod hranicí osmi set metrů takové výšky ani nedosahují. Přesto tvoří smrkové lesy velkou část české přírody.

+38

V posledních letech navíc zasáhlo Českou republiku nebývalé sucho. Přes jižní Moravu a Vysočinu, kterou kůrovec zdevastoval, se v posledních letech kalamita rozšířila i na sever Čech, především do Národního parku České Švýcarsko. Stranou nezůstaly ani sousední Lužické hory. Jenže na rozdíl od národního parku, tady se stát snaží s kalamitou bojovat pomocí rozsáhlé těžby napadených stromů.

„Těch smrků mi v uvozovkách líto není, historicky sem nepatří, ale nějaké stromy by tady zůstat měly, i kdyby měly být suché. Potřebujeme tady prostředí, ve kterém se les dokáže v příštích letech vzpamatovat,“ říká šéf CHKO Besta.

„Bylo by vhodnější zasahovat méně“

Ochránci přírody si v posledních měsících vyříkávají se státním podnikem Lesy ČR, jak by záchrana českých lesů vlastně měla vypadat. Intenzivní těžbu dřeva v chráněné krajinné oblasti, tedy hlavně nasazení těžké techniky včetně harvestorů, umožnila právě výjimka udělená Správou CHKO, a to v červnu roku 2019.

Foto: Jan Mihaliček

Kde nestíhají čety dřevařů s pilami, nastupují harvestory. V tuto chvíli pracují v Lužických horách čtyři.

Jenže letos v únoru se Správa rozhodla pravidla těžby citelně zpřísnit, a to s překvapivým odůvodněním: šíření kůrovce se zabránit nepodařilo, zato intenzivní těžba dřeva má za následek celoplošný rozvrat lesních porostů na velké části území.

To, že intenzivní těžba dřeva kůrovce nezastavila, je zřejmé z výměry vytěžených holin i neustále stoupajících objemů kůrovcového dříví. V roce 2021 plánují Lesy České republiky vytěžit na území CHKO Lužické hory přibližně 500 000 m3 kůrovcového dříví, tedy více než pětinásobek běžného ročního objemu, včetně těžby listnáčů.

Foto: Jan Mihaliček

Vzniku obřích holin, tedy zcela odlesněné krajiny, se teď CHKO snaží zabránit.

„Správa CHKO Lužické hory se tedy po dosavadních zkušenostech s průběhem zásahů proti kůrovci přiklání k názoru, že v území II. zóny odstupňované ochrany přírody CHKO Lužické hory by bylo vhodnější do přírodních procesů zasahovat v menší intenzitě než doposud, a zvyšovat tak přírodní hodnoty území s omezením antropogenních vlivů,“ píše se v rozhodnutí z letošního února, které Lesům ČR významně zpřísnilo podmínky těžby.

Nová pravidla znějí přibližně takto: holiny, tedy úplně vykácené plochy, nesmí přesáhnout 3 hektary. Pokud je napadené území větší, musí část, byť úplně mrtvých stromů, zůstat stát, protože zejména jejich stín zlepší podmínky pro růst nových stromů.

Dříví se také nesmí odvážet z míst, kde by technika nenávratně poškodila půdu. Kůrovec se v takových případech likviduje hlavně oloupáním kůry přímo na místě.

A nakonec by se neměly těžit suché stromy, ve kterých už kůrovec prokazatelně není. Těžba by se totiž měla zaměřit na čerstvě napadené stromy, aby se kalamita tak rychle nezhoršovala.

Těžbu vyšetřuje inspekce

Jenže realita vypadá jinak. Holiny jsou často mnohem větší než povolené tři hektary. Správa CHKO jen těžko dokáže určit, jestli vznikly ještě před zpřísněním pravidel, nebo až po něm. Půda je rozbitá koly těžkých těžebních strojů. A klády z poražených stromů lemující lesní cesty mají často kůru zcela bez známek přítomnosti kůrovce, nebo naopak už dávno opadanou.

Česká inspekce životního prostředí dostala letos tři podněty, podle kterých firmy najaté státním podnikem Lesy ČR významně překračují podmínky těžby. Jeden z nich podalo Hnutí DUHA a viní v něm vlastníka lesů, tedy hlavně podnik Lesy ČR, ze tří prohřešků: těžby zdravých stromů namísto aktivních kůrovcových stromů, těžby sterilních souší namísto aktivních kůrovcových stromů a nakonec i z poškozování půdního povrchu, eroze a změny vodního režimu.

Foto: Jan Mihaliček

Ve stopách po těžké technice se tvoří nové potoky, které odnášejí lesní půdu.

Mluvčí inspekce Jiří Ovečka redakci potvrdil, že se inspekce podněty zabývá, až do jejich vyšetření ale nechce situaci v Lužických horách komentovat.

Podle šéfa CHKO je problém ve způsobu, jakým firmy najaté Lesy ČR dříví těží.

„Boj proti kůrovci má vypadat tak, že když se někde objeví takzvané kůrovcové oko, třeba 6 nebo 8 kůrovcových stromů, měl by tam přijít dřevorubec s pilou, nebo jakákoliv jiná technika, a pokácet to, dokud se to nerozjede. A nečekat, až těch stromů bude víc, aby se vyplatilo tam pro to zajet,“ říká Besta.

To se ale neděje. Lesníci často místo jednotlivých stromů vyznačí rozsáhlé území, které potom harvestory vytěží. Kolem napadených stromů je možné legálně pokácet i nejbližší zdánlivě zdravé stromy, aby se kůrovec nerozšířil, a podle Besty je nemožné uhlídat, aby pod záminkou boje s kůrovcem firmy netěžily zdravé dříví. Jeden harvestor musí denně zpracovat přibližně 100 až 200 kubických metrů dřeva, tedy asi 100 až 200 vzrostlých smrků, aby byl jeho provoz ekonomicky výhodný. A takové množství stromů podle Besty ani není možné poctivě zkoumat.

Foto: Jan Mihaliček

Některé vytěžené stromy už jsou zcela bez kůry, v jiných zase kůrovec není k nalezení.

„Problém je v tom, že to často nedělají dřevorubci s motorovou pilou a traktor, ale že tam používají i harvestory s vyvážecími soupravami. A že samozřejmě velmi často dochází k tomu, že aby se naplnila kapacita, těží se i zelené stromy, které nejsou napadené kůrovcem. Můžete jen špatně dokázat, odkud ty zelené stromy jsou. Nevíme, ze které jsou paseky, to bychom u toho museli stát, když to těží,“ říká šéf CHKO.

V těchto dnech těží v CHKO Lužické hory podle vyjádření Lesů ČR celkem čtyři soupravy harvestoru a vyvážecího traktoru.

Zákaz vstupu do lesa

Státní podnik nijak nepopírá, že řada holin je označená po celém obvodu. Podle mluvčí Evy Jouklové ale lesníci nejdříve posuzují příznaky napadení kůrovcem u všech jednotlivých stromů, a pouze v případě rozsáhlých ohnisek následně vyznačují jejich hranice. Zároveň přiznává, že mezi odtěženými stromy jsou i zcela suché smrky.

„Kácíme stromy napadené kůrovcem, ale také souše. Suché stromy už kůrovci podlehly, ale ten v kůře těchto stromů přezimuje a po oteplení napadá okolní zdravé stromy. Množství kůrovců přezimujících v jednom stromu je tak schopno po oteplení napadnout 10 stromů zdravých a tak dále,“ říká Jouklová.

Suché stromy jsou podle vyjádření Lesů ČR nebezpečné pro lesníky i turisty, a protože jde o navštěvovanou oblast, musí lesníci riziku pádu stromů nebo velkých větví předcházet.

Foto: Jan Mihaliček

Část suchých stromů musí podle pravidel výjimky k těžbě zůstat stát. Jejich stín pomůže s rychlejší obnovou lesa.

„V případě ponechání souší bychom museli požádat o dlouhodobý zákaz vstupu do těchto porostů. Kácení zelených stromů v okolí suchých má vážný důvod. Rozhodně nejsou zdravé, jeví příznaky napadení především pod nasazenými korunami, přestože jsou zatím stále zelené. Pro les jsou ale nejnebezpečnější. Proto je vyhledáváme a těžíme, abychom zabránili dalšímu šíření kůrovců a plošnému rozpadu porostů,“ tvrdí mluvčí.

Jaromír Bláha, odborník na ochranu lesů z Hnutí Duha, ale postup Lesů ČR kritizuje jako neefektivní. Státní podnik podle něj nemá dostatečnou kapacitu, aby proti kůrovci zasáhl efektivně, a ani následná těžba dřeva podle něj situaci nezlepšuje.

„Kůrovec skutečně přezimuje pod kůrou. To znamená, že ve stromech, ze kterých už kůra opadala, skutečně už žádný kůrovec není. Tam, kde jsou nějaké zbytky kůry, brouk skutečně může být. Ale v momentě, kdy se strom pokácí a bouchne sebou o zem, tak velká část kůry opadá a s ní opadá i ten kůrovec. Když to potom táhnou směrem k cestě, tak odrhnou i zbytek té kůry, takže kůrovec pouze dál vylétává ven,“ popisuje Bláha.

Foto: Jan Mihaliček

V místech, kde se vytěžené dřevo nakládá na kamiony, zůstává spousta kůry. Dělníci ji potom shrnují na hromady.

A vyhrožovat zákazem vstupu je podle Bláhy nesmysl, například v Národních parcích Šumava nebo České Švýcarsko, kde už masivní kácení vzdali, zatím není známý případ poranění člověka spadlým stromem.

„Je logické, že je potřeba pokácet suché stromy kolem cest, které by mohly spadnout na turisty. Ale vyhrožovat, že zavřou lesy, aby tam lidé nemohli chodit, považuji za nepřiměřené,“ dodává.

Peníze, které shnijí v lese

Někteří bývalí i současní zaměstnanci Lesů ČR jsou situací v Lužických horách zklamaní. Pod podmínkou anonymity mluví o změně, kterou přinesla loňská reorganizace.

Krajská ředitelství nahradilo sedm oblastních ředitelství, takže například ředitelství pro Lužické hory přesídlilo z Liberce do Teplic. S touto reorganizací skončil také dosavadní krajský ředitel Ludvík Říčař, nahradil ho oblastní ředitel Pavel Rus. Kvůli této změně někteří lesní správci a revírníci změnili působiště nebo ze státního podniku odešli.

Sám bývalý krajský ředitel Říčař se nechce k práci současného vedení vyjadřovat. Pouze naznačuje, že by dřevo v chráněné krajinné oblasti v takové míře těžit nechtěl.

Foto: Jan Mihaliček

Některým smrkům se zatím kůrovec vyhnul. Letošní deštivé jaro by mohlo lesům výrazně pomoci.

„Když jsem za tu těžbu zodpovídal já, hledali jsme společnou řeč s ochránci přírody a starosty, protože ti zastupují lidi, kteří tam žijí,“ říká Říčař. A nabízí paralelu se Smědavou v nedalekých Jizerských horách, kde se daří obnovovat původní les právě díky tomu, že suché stromy zničené kůrovcem zůstaly stát.

Názory na těžbu dřeva se ale liší i mezi místními. Na pomezí Lužických hor a Českého Švýcarska leží malebná vesnička Doubice. Její starosta Jan Drozd donedávna pracoval jako lesní správce pro Lesy ČR a stále je zaměstnancem státního podniku. V Lužických horách podle něj nezbývá než napadené dřevo odtěžit.

„Byť je to v CHKO, tak jsou to lesy hospodářské. Co se týče suchých stromů, jsou to peníze, které jinak shnijí v lese,“ říká Drozd.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované