Hlavní obsah

Odkládáme operace, nemocnice jsou teď nebezpečnou zónou, říká primář

Foto: Tomáš Svoboda, Kamila Krupová, Josef Javůrek

Ve zlínské nemocnici leží téměř dvě stovky pacientů s nemocí covid-19.

Reklama

4. 1. 18:38

Zlínská nemocnice patří kvůli covidu k nejvytíženějším v Česku. „Odkládáme i závažnější operace,“ říká v rozhovoru primář Tomáš Gabrhelík.

Článek

Znovu otevírají nová covidová oddělení, odkládají i závaznější operace a počítají stále další pacienty na lůžkách intenzivní péče. Epidemie koronaviru opět nabrala na síle a nápor naplno pociťují nemocnice. Jen v té zlínské nyní leží téměř dvě stovky pacientů s nemocí covid.

„Po Vánocích byl nárůst extrémní,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy koordinátor krajské intenzivní péče Tomáš Gabrhelík. Jako primář na oddělení anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny řeší v Baťově nemocnici nejzávažnější případy.

Jste už ohledně kapacit na stejné úrovni jako v listopadu?

Situace v absolutních počtech pacientů byla loni v listopadu ještě horší. Problém je ale v tom, že do této třetí vlny jsme nestartovali ze základní čáry, ale už předplnění. Lůžka jsou zaplněná i pacienty bez covidu. Jsme na 95 procentech možných kapacit. Řada menších nemocnic, jako Valašské Meziříčí nebo Kroměříž, jsou úplně plné a volají o pomoc. Takže v tuto chvíli přijímá Zlín nemocné ze Vsetína a Valašského Meziříčí, Hradiště, z Kroměříže. Ve Zlíně zůstávají všichni takzvaně centroví pacienti, kteří jsou po infarktech či mozkových příhodách.

Problém je spíš v kapacitě lůžek, nebo nedostatku personálu?

Je to kombinace. Samozřejmě kdyby bylo personálu dostatek, mohli bychom rozšiřovat dál. Chtěl bych připomenout, že nemáme obsazených 95 procent běžných kapacit. Bavíme se o takzvaně reprofilizovaných lůžkách. Je to odborný výraz pro lůžka, na nichž se dělá taková péče, pro kterou původně nebyla určená. Umělá plicní ventilace je tam, kde se nikdy neventilovalo. Dialyzujeme tam, kde se nikdy nedialyzovalo. Infekční pacienti leží na kyslíku tam, kde byla standardní lůžka.

V pondělí jste měli ve Zlíně 193 pacientů s covidem. Kolik máte ještě volných míst?

Před svátky jsme otevřeli dvě nové stanice, tím pádem jsme museli zavřít jiné provozy a přeskupit personál. Tato oddělení se přes svátky naplnila, proto přidáváme další kapacitu. Máme v tuto chvíli ještě deset patnáct volných lůžek.

Jak jste tedy blízko číslům z listopadu, kdy byla situace dosud nejhorší?

Nejvíc jsme měli kolem 215 pacientů s covidem, ale bylo mnohem méně nemocného personálu. Na ně je tlak velký.

Dojde tedy i na krajní variantu a budete, podobně jako v listopadu, posílat pacienty i do sousedních krajů?

Ano. Už tehdy na podzim Zlín zasáhla kombinace dvou faktorů. Kraj byl skutečně zasažený nejvíc covidem v širokém okolí. Myslím tím přepočet na sto tisíc obyvatel.

A druhým faktorem je fakt, že v kraji funguje pouze pět nemocnic, z toho tři kapacitně menší. Standardních i jipových lůžek máme mnohem míň než třeba v Moravskoslezském kraji nebo na jižní Moravě. Zlínská nemocnice je v tuto chvíli už čtvrtý týden republikově buď první, anebo druhá v absolutním počtu pacientů s covidem. Máme daleko víc pacientů než obrovské nemocnice jako Motol nebo FN Brno. Kombinace těchto dvou faktorů, které jdou proti sobě, dělají situaci tak vážnou.

Foto: Krajská nemocnice Tomáše Bati Zlín

Tomáš Gabrhelík.

Jak na ni budete reagovat?

V prvé řadě si nemocnice v rámci možností musí pomoci sama. To znamená přesuny personálu, zastavením operativy, propuštěním pacientů, kteří by běžně v nemocnici zůstali, ale je možné i jejich ošetřování doma nebo v nějakém jiném sociálním zařízení. Zároveň je tu přebírání pacientů mezi nemocnicemi v kraji. Až se tyto kapacity vyčerpají, bavíme se o mezikrajové spolupráci, kterou řeší centrální řídicí tým v Praze.

Je na stole možnost, že nemocnice ve Zlínském kraji řeknou: Stop, další pacienty s covidem už nemůžeme přijmout?

Je to na stole, ale ne že bychom nepřijímali. Museli bychom uvolňovat kapacity. Nemůžeme nepřijmout pacienta a nechat jej na ulici. Možná bychom museli žádat o pomoc nemocnic, kde volné kapacity stále zůstávají. Kdyby se ta situace nadále zhoršovala týden, deset dní, tak bychom se do takového stavu mohli dostat. Věřím, že takzvaný italský scénář v Česku nehrozí. Na to je naše péče u nás velmi dobře organizovaná. Koordinace s Prahou, ministerstvem i jednotlivými kraji a koordinátory fakt funguje dobře.

Odkládali lidé návštěvy lékaře mezi svátky a odrazilo se to na uplynulém víkendu?

Určitě ano. Je to nárazové. Během svátků se situace uklidnila, před Silvestrem jsme zaznamenali extrémní nápor. Na přelomu roku to bylo zase slabší. Teď máme za sebou zase dva opravdu vydatné dny. Jde to v takových vlnách, proto se situace špatně předpovídá.

Zdravotnický personál, lékaři či sestry fungují v extrémním zatížení už od března. Před Vánoci jste volal i po psychologické pomoci, nějaké krizové intervenci. Jak by měla vypadat?

Bohužel v českém zdravotnictví něco jako krizová intervence v zaměstnání chybí. Nějaká psychologická podpora, dotazníkové šetření, nebo jednotlivé rozhovory. Tedy to, co vídáme v západní Evropě, u nás vůbec není běžné. Toto jsou situace, kdy psycholog nebo nějaký krizový pracovník by výrazně pomohl. Bohužel na to nejde v tuto chvíli pomýšlet.

Proč, chybí kvalifikovaní lidé, nebo peníze?

Takových lidí není dostatek, nejsou vzděláváni, ale je to i společenská záležitost. Společnost na to zatím není připravená. S těmito jemnými soft technikami práce s personálem nikdo nepočítá.

Už potřetí za rok jste museli zastavit plánované operace. Jaké konkrétní to působí problémy, čekají pacienti mnohem déle například na výměny kloubů?

Jednoznačně čekají mnohem déle, ale bohužel se to netýká jen operací kloubů, ale i závažných zákroků. Operatér je vždy pod velkým tlakem a musí zvažovat, jestli lze počkat, nebo ještě jde operaci odložit. A není to jen o kapacitě. Když má pacient podstoupit vážnou operaci, bude mít oslabený organismus. Kdyby se do toho nakazil koronavirem, tak je to fatální kombinace, kterou tělo nemůže ustát. Jde tady spíš o bezpečí pacientů. Nemocnice je v tomto ohledu paradoxně nebezpečnou zónou.

Co tedy musíte odkládat?

Třeba operace žlučníků, střev, gynekologické nebo neurochirurgické zákroky. Samozřejmě třeba onkologická operativa je neodložitelná, takže se dělají dál. Ale skutečně je to pro pacienty rizikové.

Jak se s kolegy uklidňujete, kdy se personálu konečně uleví?

Doufám, že zaberou opatření, která vždycky přicházejí trochu později, než přijít měla. Nejsou jaksi dobře formulovaná a koordinovaná, hlavně z hlediska politického. A s nadějí vyhlížím k očkování. (Ve Zlínském kraji se začalo očkovat právě v pondělí. Vakcínu dostane v úvodních dvou dnech přes 1200 zdravotníků, včetně primáře Gabrhelíka – pozn. red.) Je to záležitost možná půl roku, ale každé naočkované procento lidí tlak na zdravotnickou péči sníží.

Situaci probíráte s vládou i kolegy koordinátory z jiných krajů. Kdy očekáváte vrchol náporu na nemocnice při této třetí vlně?

Pokud to půjde dobře, věřím, že se bavíme o desátém, maximálně patnáctém lednu.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené