Hlavní obsah

Ortel oslovil frustrované lidi, je pro ně idol i soused, říká expert

Hostem Výzvy byl hudební publicista Jaroslav Konáš. (Video: Seznam.cz)

1. 12. 16:30

Způsobil rozruch ohledně předávání hudebních Slavíků. Má své skalní odpůrce i příznivce. To vše je Ortel. Naše reportérka Šárka Kabátová se vydala mezi jeho fanoušky, aby zjistila, čím je Tomáš Ortel tak přitahuje. A naši Výzvu přijal hudební publicista Jaroslav Konáš.

Článek

Kdy jste poprvé zaslechl pojem Ortel?

Já si myslím, že to bude okolo pěti šesti let zpátky, protože to bude zhruba doba, kdy se Ortel po nějakých letech hraní, po velmi okrajových podnicích, dostal do širší popularity a dostal se i do médií. Odtud to znám i já, protože nejsem úplně cílová skupina této muziky. Takže také jsem to dostal zprostředkovaně po letech jeho existence.

Říkáte, že nejste cílová skupina. Ale jste hudební publicista, tak jak byste ohodnotil písně Ortelu?

Ta muzika je velmi špatná. Když to řeknu jednoduše, tak Ortel je hodně jednoduchá, až primitivní muzika, která je srozumitelná pro naprosto každého. A zároveň i ta hudební stránka je postavená tak, aby víceméně nezdržovala a ten poslech opravdu plynul celou dobu. Není to nic sofistikovaného a hlavně na každém okrese je 15 lepších tancovačkových kapel.

A čím to je, že Ortel tak přitahuje a že má tolik fanoušků? Dokonce až tolik, že ho dokážou dostat až do ankety Český slavík, kde boduje?

Tam velkou roli hrají ty texty, protože když se budete snažit dopátrat nějakých vztahů, které ty fanoušci Ortelu mají, tak vždycky skončíte u toho, že jim se líbí texty. Oni je budou chválit, budou si za nimi stát. A je to pro ně logické, protože hudební stránka není úplně obhajitelná. Texty na druhou stranu jsou velmi srozumitelně napsané. Dávají smysl opravdu každému, kdo to uslyší. A obsahově cílí na, řekněme, v posledních letech hodně populární trendy ohledně různých spikleneckých teorií a strachu ve společnosti. Čímž se vlastně Ortel dostal do pozice, kdy je jediný, kdo tyto texty má. Pokud už se nedostaneme do extremistické scény, tak je to vlastně jediná kapela.

Epizoda pořadu My odhaluje ryzí myšlenky početné skupiny fanoušků Ortelu. (Video: Seznam.cz)

To znamená, že kdyby Ortel třeba zpíval o tom, jak květiny rostou na louce a podobně, tak by ten úspěch prostě neměl, stačilo by změnit téma a Ortel by neměl své fanoušky?

Podle mě nemá šanci, protože kdybyste nechali Ortel přehrát Jahody mražený a dali vedle něj kapelu z vedlejšího města, která přehraje stejnou písničku, tak Ortel bude o 2 úrovně níž. V té populární hudbě by neměl Ortel podle mě šanci.

A samotné charisma Tomáše Ortela? Protože když se podíváte na to, co natočila naše reportérka Šárka Kabátová, tak někteří ti fanoušci nebo víceméně spíše fanynky mluví o tom, že je to pěkný chlap, hezky se na něj dívá a podobně. Ta má Tomáš Ortel takové charisma, které může pomoci podpořit fenomén kapely?

On si velmi dobře buduje image takového toho rockera ze sousedství, jenž má v garáži motorku, kterou si pulíruje. A je to povaha, s kterou se může ztotožnit jak ženské publikum, protože se jim líbí jako chlap, tak i mužské, protože je to „týpek“, se kterým by si v hospodě dali pivo, pokecali o fotbalu a motorkách. Takže on je vlastně i tou image, kterou si podle mě velmi dobře hlídá a velmi dobře pěstuje, je jasně koncipována tak, aby mohla přesně odpovídat tomu, co tato cílová skupina chce od zpěváka a jak si promítají svoji představu o ideálním zpěvákovi, se kterým se mohou ztotožnit, který pro ně není pouze obraz z televize, ale je to člověk, kterého opravdu máte šanci potkat vedle v hospodě u stolu.

To znamená nějaký symbol chlapáctví jak pro ženy, tak pro muže?

Chlapáctví jde ruku v ruce asi až s tím, co on dělá na pódiu, ale ten obraz, který má čistě vizuálně jako zpěvák, je nenáročný Franta ze sousedství, který si založil kapelu a hraje s ní. To je image, která podle mě hodně lidem imponuje v tom směru, že je to prostě „týpek“ jako oni.

A lze vysledovat, kdy se z Tomáše Ortela stal ten fenomén Ortel? Je tam vidět nějaká linie nebo nějaký zlom, kdy jeho kapela začala nabírat na popularitě, začal se objevovat v anketách Český slavík a začalo se o něm veřejně mluvit?

Já tady asi zaběhnu trochu do politiky a myslím si, že ruku v ruce s momentem, kdy se tady na české politické scéně objevila určitá skupina nebo pár politiků, kteří nastolili trend popularity lhaní a nějakého populismu, skrze který se snaží vyvolávat strach v určité skupině občanů, kteří jim to věří. Protože si nejsou schopní dohledat ty informace a navíc se jim líbí to, co ti politici říkají, tak díky jejich zásluze tady vzniklo určité podhoubí, které umožní existenci nebo fungování i takových kapel, jako je Ortel. Ortel jde ruku v ruce s nástupem populismu. Když si vezmete třeba předchozí dekádu, kdy Ortel hrál po poloprázdných hospodách, tak Tomio Okamura tou dobou vozil plyšáky v metru. Pak se to změnilo, Tomio Okamura šel do politiky a zároveň s tím vlastně začal pronikat Ortel do povědomí.

Ale viděl byste to jako symbiózu, nebo prostě Ortel převzal něco, co mu tady nabídli politici, a tím pádem to nebyl on, kdo nastolil tu agendu?

Já jsem vnitřně přesvědčený o tom, že kdyby tady nebyla ta tendence určitého populismu ze strany politiků, tak by Ortel pravděpodobně neměl takovou odezvu u veřejnosti. A pravděpodobně by hrál někde po hospodách pro 50 lidí.

Na tu odezvu se můžeme podívat i v reportáži Šárky Kabátové. Jak na vás ty výpovědi lidí působí? Je tam něco, co vás třeba překvapilo nebo zarazilo?

Ty odpovědi v té reportáži přesně korespondují s tím, co tato cílová skupina veřejně projevuje na sociálních sítích nebo v komentářích pod články. A je to argumentace, která je předvídatelná, protože opravdu oni to říkají dlouho. Mě tam třeba překvapilo, když tam ta paní povídala o tom, jak je strašně příjemné, že na koncert může vzít děti. A tam jsou ohleduplní lidé k těm dětem. Podle mě je to důkaz toho, že tato paní na moc koncertů nechodí.

Slušní fanoušci jsou na všech malých koncertech

Vy nevěříte, že by se takto mohli fanoušci Ortelu na koncertu chovat?

Spíš si myslím, že to není jedinečné chování fanoušků Ortelu, já si myslím, že na spoustě koncertů v rámci jiných žánrů by ta paní byla podle mě stejně spokojená, byla by vyloženě nadšená, kdyby šla na koncert kapely Gutalax, kde si mohou děti ještě skákat na pódiu s nafouknutými krokodýly. A vyblbnou se úplně stejně.

Kdyby šla asi na Lady Gaga, tak si myslím, že by jí tam ty děti možná ušlapali.

Je pravda, že na koncertech, které mají návštěvnost 15 tisíc, už je ta bezpečnost jinde. Ale když se budeme bavit opravdu o těch malých kulturních domech a klubech, třeba pro dvě stovky lidí, tak já navštívím třeba desítky koncertů ročně různých žánrů a ještě se mi nestalo, že bych navštívil koncert, kde by se něčeho ty děti musely bát. Je pravda, že třeba na jednom z pěti koncertů vidím rodiče s dětmi, ale nikdy tam nedošlo k něčemu, co by bylo důvodem k tomu, aby se ti rodiče báli. Takže pokud paní vypichuje v reportáži, že se jí líbí na Orteláčcích, že se chovají hezky k dětem, pro mě je to víceméně důkaz, že ta paní chodí jen na Ortel. A jiné koncerty nenavštíví.

Ale nemůže právě Ortel nabízet jakési souznění? Protože oni často mluvili o tom, že jim to dává, když budu citovat, pocit, že jsou bratři a sestry”, že vlastně ti fanoušci Ortelu jsou sjednoceni nebo seskupeni do nějaké jedné rodiny. Sami odmítali, že by byli rasisté nebo xenofobové a podobně. Tak je tady vlastně namístě dávat Ortelu takovouto nálepku? Když i fanoušci to odmítají?

Já souhlasím s tím, že oni tam opravdu mohou najít určité souznění, protože v té reportáži zazněla ještě odpověď jednoho pána, který říkal, že se cítí opravdu odstrčený od všech. Že se na něj vykašlali, že nikdo k nim nemluví, jedině Ortel je ten, který mluví přímo k nim a říká to, co si oni myslí. Takže pokud opravdu těmto lidem zůstal pouze Ortel jako jediná možnost, kde opravdu cítí nějaké souznění, tak je jasné, že oni se na ten Ortel postupně napojí a vzniká komunita, která je fixovaná na Ortel skrze to společné cítění. Já nejsem úplně sociolog, ale můj názor je, že toto je obecně širší problém v současném Česku. Ten pocit určité nespokojenosti nebo určitého opuštění ostatními. A prosakuje jak do volebních výsledků, tak prosakuje i do tendencí v hudbě. A právě to prosakování do tendencí v hudbě potom Ortel reflektuje ve své tvorbě.

Nicméně třeba o tom mluvila i v naší Výzvě někdejší slovenská premiérka Iveta Radičová, která vlastně říkala, že vidí chybu ve vývoji po roce 1989, že tady vytvořil jakousi skupinu pracujících chudých. Jestli právě toto není chyba celého systému, protože ti lidé mluví o tom – my chodíme do práce, přesto na nás vláda kašle, nemáme takový plat a podobné věci. Jestli tato frustrace není něco, co je dovádí k tomu, že nakonec poslouchají Ortel? Protože mají pocit, že on jim rozumí a zpívá o jejich problémech?

Je jasné, že ti lidé se nějakým způsobem cítí odstrčení v rámci společnosti. Otázka je, co je příčinou a co můžeme udělat pro to, že oni sami nejsou schopni konkretizovat původy té křivdy, kterou v sobě cítí. A je to i v té reportáži naznačené. Oni mluví o tom, že se bojí migrantů, že je tady diktát EU, ale to jsou strašně obecné věci, které jsou naočkované od populistů, a nejsou to uchopitelná témata, která se dají nějakým způsobem řešit, pokud bychom to s nimi řešit chtěli. A i když to s nimi budeme chtít řešit, tak pokud budou říkat „my se bojíme migrantů“, tak úplně moc konkrétních řešení v řádu několika měsíců nebo let není. To se musí řešit nějakým širším způsobem v rámci mediální gramotnosti nebo opravdu vysvětlením, že Česká republika je Hobitín, který není úplně atraktivní pro migranty.

Lze říci, kolik má Ortel fanoušků a jaká je to skupina lidí?

Zkusím odpovědět trošku jinak. Všiml jsem si jednoho zajímavého efektu. Já jsem nad tím přemýšlel, když jsem jel na tento rozhovor, že Ortel vlastně asi nemá měřitelné fanoušky, ale myslím si, že jde určitě říct, že Ortel pravděpodobně bude nejúspěšnější český porevoluční interpret v rámci prodeje merchandisingu. A je to dané tím, že má 3 generace cílové skupiny. On má ty mladé, řekněme, studenty, lidi produktivního věku a má i seniory. A v momentě, kdy tyto 3 generace jsou schopné nakupovat ochotně trička a mikiny a podobně, tak logicky v tomto směru udělají nejúspěšnější kapelu celkově. Nehledě na to, kolik nebo jak velká ta cílová skupina vlastně je, podle mě má kapela Lucie mnohem víc fanoušků než Ortel. Ale fanoušci Lucie fandí Lucii a nemáchají se v nějakých problémech a frustracích.

A čím to je, že Lucie má mnohem více fanoušků, přesto ale Ortel takto táhne?

Moje domněnka je, že Ortel opravdu viděl, že tady jsou nějaké tendence ve společnosti, které na okraji té společnosti začaly pučet před pár lety, a rozhodl se opravdu natvrdo po nich jít a k těm lidem mluvit. Což je v jeho muzice jasně čitelné, je to čitelné i v jeho vedlejších aktivitách nebo ve veřejném vystupování mimo hudební produkci. On opravdu dokázal podchytit ty tendence v určité části společnosti a tu se rozhodl oslovit. A těžit z ní tu svoji popularitu. Což toto umí málokterý muzikant, ale zároveň málokterý muzikant má toto zapotřebí. V Česku v posledních letech se o toto snažil třeba Aleš Brychta, možná nějací, řekněme, vysloužilí rockeři, kteří se pokusili najet na vlnu těch postarších bílých mužů nespokojených s vývojem současným, ale jinak to na hudební scéně není vidět. To znamená, že ostatní muzikanti se opravdu soustředí na muziku a na dělání buď umění, když jde o alternaci, když nejde o showbyznys, nebo o kvalitní produkt, když mluvíme o muzikantech, kteří se snaží porvat v showbyznysu, ale netahají do toho právě ty společensko-politické problémy.

Ortel ví, co zpívat může a co už ne

Je muzika Tomáše Ortela hrozbou? Může nějakým způsobem v lidech zakořenit určitý pocit? Nebo prostě dojdou na koncert, tam si to užijí a jdou domů s čistou hlavou…

To je dobrá otázka, protože sama o sobě ta hudba podle mě hrozbou není do té doby, dokud on se v té tvorbě opravdu pohybuje na hraně zákona. On díky svým zkušenostem s kapelou Conflict 88 ví, co může zpívat a co už ne, co neprojde v Česku podle zákonů. Takže on to dobře uzpůsobil tak, aby byl na hranici, a tím pádem já bych tu muziku nehnal k soudu, dokud hraje to, co hraje. Na druhou stranu, co je podle mě nebezpečné, je to, že jeho cílová skupina se utvrzuje v určitých spikleneckých teoriích. Příkladem je anketa Zlatý slavík, kdy zrušení té soutěže vedlo k tomu, aby se tato cílová skupina dokázala utvrzovat v tom, že to udělali kvůli Tomášovi, protože se báli, že bude první.

A nebyla to chyba samotných organizátorů soutěže? Nedokázali moc dobře vysvětlit jak to bylo, potom zveřejňovali hlasy, dávali to na pravou míru, vraceli se nějaké ceny… Nemůže to pochybení být i na jejich straně, když ten jejich přístup nebyl úplně transparentní?

V tomto případě neměli potřebu cokoliv vysvětlovat, protože dva nebo tři ročníky zpátky kvůli tomu, že se jim nějaký interpret nehodil do ankety, tak ho vyškrtli, což je případ Řezníka, který byl vyškrtnutý, myslím, tři roky předtím, než ta soutěž skončila, a je to vlastně jasnou ukázkou toho, že pokud Český slavík nechtěl ve svých kategoriích mít nějakého interpreta, tak ho prostě vyřadil a nazdar. Což bohužel fanoušci Ortelu ignorují, ale jsou rozhodnutí k této spiklenecké teorii. A teď se dostávám zpátky k tomu nebezpečí, podle mě, pokud jsou schopní utvrzovat se v takovéto spiklenecké teorii v rámci uměleckého sektoru nebo v rámci, řekněme, nějaké showbyznysové ankety. Tak pak je samozřejmě otázka, jaké další spiklenecké teorie se mezi nimi šíří ohledně společensko-politických témat.

A víme to? Lze to třeba vyčíst z facebookových statusů nebo toho, co je veřejně dostupné?

Úplně nemám vůli toto téma sledovat, nicméně sleduji samozřejmě věci, jako je výroční zpráva Bezpečnostní informační služby, která se na extremismus zaměřuje. A tam je samozřejmě jasné, že šíření spikleneckých teorií je v současnosti problém, který ohrožuje stát, a v tom případě nejde jen o teorii, která se šíří skrze dezinformační weby, ale prosáklo to právě i do této komunity fanoušků, kteří si to mezi sebou dál sdílejí a utvrzují se v té pravdě. V tomto směru pro mě osobně Ortel, nebo respektive ta cílová skupina, těmi tendencemi nějakým způsobem může ohrožovat situaci v Česku nebo alespoň ten klid, který tady v tuto chvíli máme. Ale hudba jako taková mi vůbec nepřipadá taková, abychom po ní museli jít.

20. prosince má vyjít Ortelovi nové album. Lze odhadnout, jaké to bude album a jestli ho opět označíte vašimi slovy za hudební masakr?

Já už masakry asi tři nebo čtyři roky nedělám, takže už od toho mám naštěstí klid, ale nepochybuji o tom, že to bude muzika, která bude otvírat to, co on nahrál v těch předchozích albech. On má tu kapelu poměrně jasně danou, jsou to vesničtí bigbíťáci, kteří nejsou virtuosové, a z tohoto ohledu ta deska podle mě nebude stát za pozornost, pokud bychom ji chtěli brát v rámci nějakého uměleckého výkonu. Jaké nastolí téma a jaké bude mít texty, to je samozřejmě otázka, ale to si musím počkat až na vydání, protože on může třeba přijít s nějakým novým tématem, jako měl třeba Mešitu, tak teď přijde s braním české koruny vůči euru. Pokud to není až moc složité téma pro jeho fanoušky.

Já myslím, že toto pochopí.

Ale je otázka, co v těch textech potom na té další desce bude. Ale to se dozvím až toho 20. prosince. Dopředu si troufám tvrdit, že to nebude stát za koupi.

Doporučené