Hlavní obsah

Petra Buzková exkluzivně: Přišla mi i nabídka, ať kandiduju na prezidentku

Reklama

11. 10. 2016 13:55

Advokátka a bývalá politička prolomila desetileté mlčení a v rozhovoru pro Seznam mluví mimo jiné o tom, co se musela naučit a jak jí dnes pomáhají kontakty z politiky.

Článek

Před deseti lety odešla z politického výsluní a vrhla se na advokacii. Bývalá první dáma ČSSD a bývalá ministryně školství je dnes společníkem v právní kanceláři VKS, která se specializuje na obchodní a finanční právo.

Žena, která ležela v žaludku svému tehdejšímu stranickému šéfovi Miloši Zemanovi i jeho poradcům v čele s Miroslavem Šloufem, dnes velmi nerada mluví o svých politických názorech.

„Po odchodu z politiky jsem se rozhodla, že žádné rozhovory dávat nebudu,“ vysvětluje Petra Buzková svůj mediální půst. Pro redakci Seznamu ho ale porušila a po deseti letech poskytla první rozhovor.

Zjistila jste během těch deseti let, že vám politika vlastně chybí?

Samozřejmě nastaly okamžiky, kdy jsem se o politiku trochu více zajímala, ale vlastně ani na chvilku jsem nelitovala, že jsem odešla. Stejně tak nelituju, že jsem kdy do politiky šla. Ty roky byly zajímavé, poučné, hodně náročné… Ale jsem ráda, že jsem odešla právě v tu chvíli, kdy jsem odešla. Vrátit bych se už nechtěla.

Změnila vás politika?

Určitě. Byla jsem tam od roku 1989. Od roku 1992 jsem byla poslankyně. Čtyři roky jsem byla členkou vlády. Končila jsem v roce 2006. To je obrovská část života a to vás vždycky změní.

Čemu se vlastně věnujete teď?

Hlavně právu hospodářské soutěže a právu korporátnímu. Podílím se na řízení kanceláře. Snažím se, aby kancelář měla dostatek práce, a ujišťuji vás, že je to práce na plný pracovní úvazek.

Otevírají vám kontakty z politiky dveře v současném byznysu?

Někdy otevírají, někdy zavírají. Tak půl na půl. Samozřejmě je spousta zkušeností, které mi pomohou, abych lépe odhadla situaci.

Můžete to popsat?

Když přijde klient s tím, že je potřeba řešit nějakou relativně složitou záležitost, tak jsem z politiky zvyklá věci nějakým způsobem analyzovat, i trochu jinak než právně.

Vyhýbáte se některým klientům? Třeba proto, že tušíte, že se můžete dostat do nějakého ideového sporu?

Víte, to je právě to nejdůležitější, na co jste narazil. Já dnes s klienty prostě ideové spory nemám. Co si oni myslí o politice, koho volí, kterého politika mají rádi, kterého ne, to je jejich soukromá věc. A zrovna tak je to moje soukromá věc. Někdy si o tom klienti povídat chtějí, záleží vysloveně na nich. Ale já své názory nikomu necpu, také se s nimi nedělím, a to je vlastně ten důvod, proč jsem se po odchodu z politiky a příchodu do advokacie rozhodla, že nebudu dávat žádné rozhovory a nebudu se vyjadřovat k politické situaci.

Stalo se vám v advokátní praxi, že jste narazila na situaci: To je špatný zákon, ale sama jsem pro něj jako poslankyně zvedla ruku?

Asi ano, teď bez rozmyslu vám to neřeknu. Samozřejmě teď sleduji legislativu a přijímání zákonů hlavně v oblasti, kterou se zabývám, a občas mám hrůzu v očích, když vidím, co se schvaluje. Například mě velmi mrzelo, když do drážního zákona neprošlo ustanovení, které se týkalo údržby obvodu dráhy.

Co to znamená?

Když chce dneska Správa železniční dopravní cesty kácet stromy v nejbližším okolí dráhy, prostě pro případ, aby strom nespadl na železnici, tak Správa musí žádat orgány ochrany přírody o schválení a tyto orgány povolení velmi často nedají. Přitom je to otázka bezpečnosti železniční dopravy.

Připadáte si dnes svobodnější v tom, co děláte? Dřív jste jako místopředsedkyně ČSSD musela držet stranickou linii s Milošem Zemanem.

Připadám si neskonale svobodnější. Šéfuju sama sobě. V kolik jdu ráno do kanceláře, je otázka jen mé osobní zodpovědnosti a mého kalendáře, jak jsem si ho naplánovala. Když si chci na něco udělat čas, tak si ho prostě udělám. Můžu se bez problémů rozhodovat, kdy si chci vzít dovolenou. A také nemusím neustále řešit, co si o mně někdo myslí.

To vás štvalo?

To mě štvalo strašně. Já jsem vlastně vždycky hrozně nerada vystupovala ve sdělovacích prostředcích, protože jsem se bála, jak to bude působit. Na rozhovory, které jsem natočila, jsem se vůbec nechtěla dívat.

Proč?

Těžko říct. Možná je to tím, že člověk kriticky uvažuje o vlastních názorech, přemýšlí, jestli něco neměl říct jinak, lépe, jestli ten jeho názor je vůbec správný. A když pak vidí sám sebe na obrazovce, tak mnohdy ztrácí jistotu.

Kdyby vám teď zavolal předseda ČSSD Bohuslav Sobotka a řekl: Petro, potřebujeme tvou pomoc, chybí nám silný kandidát do příštích voleb! Co mu řeknete?

Bohouše Sobotku bych samozřejmě ráda viděla, protože ho znám léta, ale přesto bych tu nabídku – byť bych si jí cenila – odmítla. Nikam kandidovat nechci. Za těch deset let, co jsem odešla, jsem pár nabídek dostala, ale žádnou jsem nepřijala. A ani jsem nechtěla zveřejňovat, že jsem takové nabídky dostala. A tak to bude i teď.

Poslední slovo?

V tuto chvíli jsem přesvědčená, že to je mé poslední slovo. Nic se na tom nemění.

Zesnulý prezident Václav Havel vás kdysi zmiňoval jako jednoho ze svých možných nástupců. I kandidatura na hlavu státu je pro vás vyloučená varianta?

Toho, co tehdy řekl Václav Havel, si velice cením. Z jeho úst to považuju za ohromné vyznamenání. Nicméně i takovéto nabídky v minulosti přišly, ale já opravdu nechci kandidovat do žádné funkce. Tím méně do funkce hlavy státu.

Před deseti lety jste se ještě nechala na chvíli zlákat sociální demokracií a kandidovala proti Pavlu Bémovi na primátorku Prahy, pamatujete?

To byla ode mě hrozná hloupost, ale prostě jsem se nechala přesvědčit. Pak jsem si řekla, že už nikdy. Tehdy jsem právě začínala v advokacii, a myslím, že mi to ty začátky úplně neusnadnilo. Po dlouhé době jsem se vracela ke své profesi a ty začátky vůbec nebyly snadné. Musela jsem se hrozně moc učit a chtělo to ode mě obrovské množství pokory, protože když najednou přestanete být ministrem, který ví všechno, a stanete se advokátem, který zjistí, že neví vůbec nic, tak máte před sebou obrovský kus práce. Když jste politik v určité funkci ve vládě, tak za vás spousta lidí hodně práce udělá.

Máte plný servis…

Přesně tak. Neříkám, že mi tohle chybělo, ale musela jsem se naučit, že je to jinak.

Jak vzpomínáte na těch šestnáct let v politice?

Ráda, dobře. Byly tam okamžiky lepší i horší. Byla to obrovská část mého života, na kterou se nezapomíná.

Byla jste čtyři roky ministryní školství. Je něco, čeho litujete, že jste tehdy prosadila?

Nechci věci zpětně hodnotit. Zrovna tak nechci hodnotit kroky svých následovníků. To jsem řekla už v době, kdy jsem z ministerstva odcházela a stoprocentně jsem to dodržela.

Co byl pro vás nejhorší okamžik v politické kariéře?

I v této advokátní kanceláři je poměrně velké množství právníků, každý má jiný názor na politiku, já často jejich názory ani neznám. A nechci, aby kvůli tomu, že já budu vyjadřovat určité názory, byť třeba z minulosti, byla tato kancelář s něčím svázána. Možná s něčím, co si většina lidí, kteří tady jsou, ani nemyslí.

Jako politička jste byla dost často ve sporu s Milošem Zemanem, mezi vámi létala hodně silná slova, osobní útoky. Jsou to věci, které jste v sobě dokázala už zpracovat? Uměla už byste dnes s prezidentem Zemanem normálně mluvit?

To jsou prostě věci, které se staly a já je nechci zpětně hodnotit. Dnes nejsem v takové pozici, abych se stýkala s prezidentem.

Koho jste volila v prezidentské volbě?

Karla Schwarzenberga.

Koho podpoříte v té příští?

Ještě nevím, kdo bude kandidovat.

Uvažuje o tom například Michal Horáček…

Michal Horáček je bezesporu zajímavý člověk. Myslím, že vystupuje velice rozumně.

Když se vrátíme k té temnější části politiky: Miroslav Šlouf, který býval součástí kliky, jež stála proti vám, získal i díky vzestupu Miloše Zemana postavení v byznysu. Narážíte na tyhle postavy ve své advokátní praxi? Hatí vám někdy váš byznys?

Jestli mi někdy zhatili nějaký byznys, to opravdu nevím. Je to možné, nevylučuju to. Velkou výhodou byznysu je, že si jako soukromá osoba opravdu mohu vybírat, s kým spolupracuji a s kým ne, s kým se potkám, s kým ne. Politiku jsem uzavřela jako určitou část svého života. Nechci tím říct, že jsem ji zcela vymazala, ale je to uzavřené. Teď jsem v jiné kapitole, jsem v ní velice spokojená a doufám, že to tak bude i nadále.

Paměti typu Jak jsem se mýlila/nemýlila v politice nenapíšete? Určitě by to bylo zajímavé čtení.

Víte, já si myslím, že velkou výhodou člověka je, když si vlastně vůbec nic nepamatuje.

A to je váš případ?

Ano.

Kompletní rozhovor s Petrou Buzkovou zde

Sdílejte článek

Reklama

Související témata:

Doporučované