Článek
V roce 2022 na Antarktidě zažila, co znamená naprosté odříznutí od světa – bez internetu, bez sociálních sítí, bez většího kontaktu s rodinou. Lucie Ráčková v rámci tématu své dizertační práce zkoumala stres člověka v izolovaném prostředí, a to právě na nejchladnějším kontinentu.
„Byla jsem nejmladší a pozorovala jsem ostatní, zkušenější členy expedice, jak se chovají, jak zvládají každodenní stres, jak se mění dynamika skupiny,“ vzpomíná Lucie na svou první velkou výpravu v terénu na stanici J. G. Mendela na ostrově Jamese Rosse.
Bylo to náročné, ale některým to podle ní paradoxně vyhovovalo. Z Antarktidy tak například rodině neposílala fotografie, protože by jejich odesílání trvalo dlouho. „Po návratu někteří internet ještě pár dní ani nezapnuli,“ vzpomíná.
Brněnská vědkyně, v minulém roce ještě doktorandka Masarykovy univerzity, se mezi staršími kolegy rychle naučila, že odborné znalosti na takovém místě nestačí. „Musíte být i parťák. Na konci světa se bez vzájemné podpory neobejdete,“ říká o misi.
Expedice Čechů, Slováků a jednoho Brita měla zázemí, zásoby i elektřinu. „O přežití jsme se nemuseli bát. Nejvíc stresu pocházelo především z práce,“ popisuje a hovoří o situacích, kdy by došlo například k závadě na přístroji nebo notebooku či ztrátě dat. „Tam člověk zkrátka nemůže přijít za ajťákama, aby mu to spravili,“ doplňuje Lucie.
Na nejjižnějším kontinentu strávila necelé tři měsíce, podle jejích pocitů ale expedice trvala mnohem déle: „Člověk má pocit, že se tam čas natahuje.“
Lucie se díky zaměření své práce na stres v izolovaných podmínkách dostala až na Antarktidu.
Když se po návratu vrátila do běžného světa, prožívala šok. „Je zvláštní přijet do reality každodennosti, kde je civilizace někdy dost ohlušující oproti tomu tichu. Je občas těžké o expedici mluvit s lidmi, kteří podobnou zkušenost neměli. Ta mi přijde nepřenositelná,“ dodává.
Přes Island a Brazílii po spolupráci s NASA
Téma stresu v izolovaném prostředí se stalo ústředním bodem jejího výzkumu, na kterém spolupracovala s profesorkou Julií Dobrovolnou. Termodynamická metoda měření stresu byla totiž dobře aplikovatelná na extrémní podmínky, tedy i na ty ve vesmíru. Studie proto zaujala Evropskou kosmickou agenturu, která Lucii začala podporovat v rozvoji.
Devětadvacetiletá žena mluví o tom, že se ve vesmírné oblasti snažila prosazovat již dříve, větší možnosti ale nepřicházely. „Myslím, že jsem se snažila propojit i s různými lidmi, ale byl covid a bylo to těžké,“ popisuje.
Vše se obrátilo po návratu z Antarktidy, když objevila nabídku cvičné analogové mise společnosti ICEE.Space. „Říkala jsem paní profesorce, že bychom zde právě mohli otestovat přístroj na měření stresu,“ vypráví Lucie.
Pětidenní mise na Islandu na konci srpna 2022 simulovala pobyt na Měsíci v jeskyni vytvořené lávovým proudem. Díky ní se Lucie v roli výzkumnice poprvé potkala s lidmi z vesmírného odvětví. A poprvé přišly otázky, zda by nechtěla být astronautkou. „Většinou jsem odpovídala, že to rozhodně ne. A vlastně by mě v životě nenapadlo si myslet, že je to možné,“ říká mladá vědkyně.
Lucie se v rámci pětidenní mise ocitla v izolované jeskyni na Islandu.
Jenže o rok později Evropská kosmická agentura vyhlásila novou třídu astronautů, ve které je i Čech Aleš Svoboda. „V rámci mého doktorátu se vše rychle proměnilo, a to prostředí mi začalo dávat větší smysl,“ vzpomíná Lucie.
Na doporučení kolegů ze simulované mise na Měsíci se přihlásila na International Space University a absolvovala devítitýdenní program v Brazílii. Tam se seznámila s odborníky z NASA i ESA, s nimiž dnes spolupracuje na výzkumech fyziologie a psychiky v extrémních podmínkách.
V kontextu vesmírných misí ale Lucie dodává, že bez kontaktů, které měla možnost získat, by nebyla tam, kde je dnes. „Je opravdu těžké najít jakékoli informace, které by vám mohli nastartovat kariéru astronauta, když nemáte kontakty,“ říká Ráčková.
Vesmír se otevírá
Česká vědkyně také připomíná, že ESA dnes vybírá astronauty i z přírodovědných a technických oborů, nejen z řad pilotů. Mění se ale celé prostředí a roli hraje i soukromé financování. Do vesmíru se tak mohou dostat i turisté. Málem se to povedlo i českému choreografovi Yemimu A. D., kterého si do svého projektu vybral japonský miliardář Júsaku Maezawa. Později ho ale zrušil.
„Tím, jak se vesmír otevírá komerčním sektorům, tak bude v budoucnu dostupnější se do vesmíru dostat,“ komentuje Ráčková.
Například Evropská kosmická agentura nyní testuje možnosti k vyslání do vesmíru britského paralympionika Johna McFalla. Sama Lucie se o paralympioniky jako astronauty začala zajímat již při studiu v Brazílii. „Říkali, že o tom neměli vůbec tušení a že by to pro ně moc znamenalo. Problém je, že s tím není zkušenost. Cesta k tomu tedy bude dlouhá, aby se to oficiálně povolilo, ovšem je to na dobré cestě,“ říká.
Díky vesmíru důležité vynálezy
Zda se jednou do vesmíru podívá sama Lucie, bude podle ní záležet i na tom, jaké ambice a investice bude mít Česko. „Pro mě astronautika má velký smysl. Dnes už máme tolik vynálezů, které vzešly z technologií aplikovaných ve vesmíru,“ říká mladá vědkyně. Na mysli má kardiostimulátory, inzulinovou pumpu či sklo odolné proti škrábání. Vynálezy, které byly původně navrženy v kosmickém průmyslu, zásadně ovlivňují náš běžný život.
„Nemám absolutně žádných pochyb, že by další cesty do vesmíru nevyprodukovaly podobné vynálezy,“ říká Ráčková.
Ovšem i zde se dá najít úskalí. „Ne všechny projekty jsou etické nebo šetrné k přírodě. Proto je důležité, aby se do debaty zapojili i lidé, kteří mají širší vizi. Pokud to neuděláme my, udělá to někdo jiný,“ varuje.
Cenné zkušenosti předává mladým
Na lékařské fakultě Masarykovy univerzity dnes Lucie učí předmět Aplikované a translační neurovědy ve vesmíru a extrémních podmínkách. „Zkoumáme, jak se zdravé tělo chová v abnormálním prostředí. Fascinuje mě, jaké má člověk schopnosti regenerace a adaptace,“ vysvětluje.
Otevřeně mluví také o neúspěších, které podle ní k vědě patří: „Jako student doktorského programu jsem neměla žádnou finanční podporu. Když už jsem ji našla, tak můj výzkum neklapl kvůli následující administrativě. To bylo velké zklamání.“
Ráčková zároveň dnes pracuje ve firmě Honeywell, kde vyvíjí systémy pro bezpečnost v letectví. Připravuje také další projekt pro Evropskou kosmickou agenturu – stodenní analogovou misi, při níž bude šest lidí uzavřeno v malém prostoru. K tomu všemu stále získává cenné zkušenosti, které by jí jednou mohly k vesmíru přiblížit.
