Hlavní obsah

Plastů v jeskyních přibývá, krápníky omotané sáčky už nejsou výjimkou

Foto: Mendelova univerzita v Brně

„Dříve byl nález sáčku od mléka omotaného kolem krápníku jednoznačně výjimkou a raritou. Exkurze se takovému nálezu zpravidla usmály. Před několika lety jsem si ale uvědomil, že tato výjimka se změnila na standard,“ říká Milan Geršl.

Reklama

2. 10. 15:58

Vědci z Mendelovy univerzity v Brně začali dokumentovat plastový odpad v krasových jeskyních, který se do nich dostává z volné krajiny. Odpadu v posledních letech přibylo a například sáčky omotané kolem krápníků nejsou výjimkou.

Článek

Rostoucí množství plastů v jeskyních je podle badatelů jasným důkazem toho, jak plastového odpadu obecně přibývá v krajině.

Plastový odpad se do jeskyní dostává především splachem z povrchu. Povrchová voda přitékající na krasovou krajinu se velmi rychle dostává do podzemí. Vždy se jedná o rychlý průtok propastmi, které jsou v tomto případě nazývány ponory nebo propadáními.

„Tato voda s sebou přirozeně unáší půdu a sedimenty i organický materiál, jako je lesní hrabanka, větve a v některých případech i rozměrnější kusy různých materiálů. Pokud se na povrchu vyskytuje jakékoliv znečištění, tak ho voda strhne do podzemí, kde se odpad hromadí. V krasu se tedy nejedná o klasické zasakování – infiltraci –, které známe z jiných typů krajin, při kterém je v půdě voda filtrována a čištěna,“ uvedl Milan Geršl z Ústavu zemědělské, potravinářské a environmentální techniky univerzity.

Vnos odpadu do krasového podzemí v podobě splachů z povrchu pozoruje Geršl, který je aktivním speleologem, od 90. let. Dříve byl ale nález sáčku od mléka omotaný kolem krápníku jednoznačně výjimkou a raritou. „Exkurze se takovému nálezu zpravidla usmály. Před několika lety jsem si ale uvědomil, že tato výjimka se změnila na standard. Zatím nikoho nenapadlo tyto nálezy zdokumentovat a zhodnotit. Doteď jsme se my i kolegové z jiných výzkumných organizací soustředili především na analytické hodnocení kontaminantů způsobované například zemědělskou činností nebo osídlením,“ dodal Geršl.

Podle něj jsou už nyní získané poznatky zcela unikátní a podobné šetření nemá v českých poměrech ani v zahraničí obdoby. V některých případech musí odborníci až na dno jeskyně slanit za pomoci speleologické lanové techniky. Spolupracují proto s Českou speleologickou společností.

Krápníková výzdoba společně se sedimenty a vším, co se v jeskyni nachází, je řazena mezi jeskynní výplně, takzvané speleotémy. Význam speleotém je pro moderní vědu hlubší. „Jedny z nejlepších záznamů toho, co se dělo během několika posledních dob ledových, ale i v nedávné minulosti, nalézáme právě v přírůstkových zónách krápníků i v usazených sedimentech, které jsou do jeskyně přinášeny z povrchu,“ upřesnil Geršl. „Pomocí geochemických analýz tak můžeme získat informace o panujících prehistorických teplotách atmosféry, složení atmosférických srážek, nebo pomocí analýz pylových zrn uložených v krápnících i o složení rostlinných společenstev v daném krasovém území. Jedná se o záznamy, jejichž informaci lze promítnout i do prostředí na povrchu. Geochemický záznam je o to cennější, že na povrchu často již dlouhá tisíciletí není obdobný záznam dostupný.“

Materiál uložený v jeskyni je ochráněn před vlivy okolí, před erozí, takže je zde vlastně konzervován a zpětně vydává svědectví o dění na povrchu často i před tisíci lety. „Dokumentace znečištění v jeskyních pak ukazuje na historické i současné zatížení krajiny,“ uzavřel Geršl.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené