Hlavní obsah

Podle Haška má Sparta špatně poskládaný tým. A hlavně jí chybí hráč s odvahou Michaela Jordana

5. 10. 2019
Foto: Profimedia.cz

Ivan Hašek je legendou pražské Sparty, ale naposledy pro ni pracoval v roce 2001.

Jako její hráč, kapitán a posléze i trenér získával Ivan Hašek s fotbalovou Spartou mistrovské tituly s takřka železnou pravidelností. Ty časy jsou pryč. S expertem, kterému je nyní 56 let a jenž si čekání na další angažmá zpříjemňuje časem společně stráveným se čtyřmi vnoučaty v Praze, hledal Seznam příčiny, proč Sparta uvadla. A také možné cesty, jak ji zase zvednout.

Článek

Patnáctibodová ztráta na vedoucí Slavii a průběžně devátá příčka v tabulce před rozehráním 12. kola dávají tušit, že ani v této sezoně Sparta domácí mistrovský titul nezíská. Za posledních 15 let dobyla jen 4 tituly, ten zatím poslední v roce 2014. Ligu mistrů hrála naposledy v roce 2005. A nyní se třikrát za sebou neprobila z kvalifikace ani do skupiny Evropské ligy.

„Klub se nikam neposouvá, leda k horšímu. Já jsem samozřejmě fanouškem Sparty, mrzí mě to, když vidím, jak smutní odcházeli sparťané třeba z derby,“ připouští Ivan Hašek. „Já nechci dělat chytrého, nechci Spartu kritizovat.“

Ale nakonec se k debatě o tom, proč se Spartě nedaří a co dělá špatně, zviklat nechá. Podle Haška Spartu trápí dva základní faktory: „V klubu nejsou jasně nastavené kompetence. A hráči jsou typologicky špatně vybraní.“

Ty věci spolu souvisí. Vlastně se neví, kdo hráče vybírá a kdo za to nese odpovědnost. „Nedá se říct, kdo přivedl toho kterého hráče, kdo určil tuhle či jinou strategii. Přitom základem všeho musí být jasné vymezení kompetencí a vytyčení krátkodobé i dlouhodobé vize. Na Spartě v tom byl léta guláš, nikdo nenesl odpovědnost. V posledním roce je sportovním ředitelem Tomáš Rosický, tak to teď bude padat na něj,“ říká Hašek.

Hlasitě se léta hovoří o tom, že transferní politiku a sportovní linii klubu dlouhodobě určoval či určuje osobně majitel klubu Daniel Křetínský. „Jsou to jeho peníze,“ reaguje Hašek. „On to financuje a rozhodující slovo musí mít on. Ale některá rozhodnutí, která udělal v poslední době, především nákupy za italského kouče, se absolutně vymykala realitě, byla nesmyslná.“

V létě 2017 přivedla Sparta italského trenéra Andreu Stramaccioniho i s jeho početným realizačním týmem. A angažovala i řadu cizinců, kupříkladu Tala Ben Chaima, Ria Mavubu, Marka Janka, Georgese Mandjecka, Semiha Kayu či Jonathana Biabianyho, přičemž tahounem a oporou Sparty se nestal nikdo z nich. A Sparta, jejíž výdaje v té sezoně kvůli pořizovacím nákladům na zmíněné hráče a jejich vysoké platy vystoupaly v úhrnu na 1,5 miliardy korun, se po sportovní stránce nerozjela, spíš naopak.

Připomeňte si Stramaccioniho názory:

Na otázku, jestli byl problém obecně v nápadu Spartu internacionalizovat, nebo jen ve výběru konkrétních jmen, odvětí Hašek, že v obojím. „Kupovat průměrné cizince a dávat jim špičkové platy, to Spartu opravdu nikam neposune.“ Východoevropské vzory typu Šachtar Doněck fungují podle něj úplně jinak. „Šachtar má v Brazílii tak famózní skauting, že si přivede nejtalentovanější hráče na úrovni brazilské jedenadvacítky a pak je ještě velmi výhodně prodá do Anglie. Hráč na takové úrovni se ale ve Spartě za tu dobu objevil možná jeden. A to Nico Stanciu.“

Podle Haška je správnou cestou stavět na českých hráčích. „A doplnit je třeba na 4 místech v sestavě dobrými fotbalisty ze zahraničí. Tak jako to dělá Slavia. Říká se mi to špatně, protože jde o rivala, ale tam nastolili model, který funguje. A jsou s ním schopni konkurovat i špičkovým evropským týmům. Musím říct, že jsem až velmi příjemně překvapen, jakým náročným způsobem Slavia úspěšně dokáže hrát.“

Spartě nechce doporučovat, ať hraje spíš stylem Liverpoolu, či Realu Madrid, nebo jakkoli jinak. „To je věc trenéra, jak chce hrát. Sparta má hrát jako Sparta. A jako Sparta musí také vyhrávat.“

Právě tlakem na výsledky, které ovšem nepřicházejí, se zdůvodňuje psychická labilita hráčů letenského klubu. Jinde září, ve Spartě vyhasnou a po dalším přestupu se v mnoha případech zase rozehrají k výborným výkonům.

„Hráči Sparty musí být mnohem výkonnější. Ten tlak se dá podle mě otočit ve prospěch toho týmu, má hráče motivovat, ne je decimovat,“ říká Hašek.

Příklad? „Vezměte si Michaela Jordana,“ připomíná legendárního basketbalistu. „Když byl jeho tým nejvíc pod tlakem, bral to na sebe. Usmál se na lidi a práskl to do koše, věděl, že to umí. Je to otázka každodenní práce a tréninku. V hráčích musí být radost z fotbalu, ta mi tam schází, ta se úplně vytrácí, a to je úplně špatně. Na hřišti se bojí, jsou vystresovaní, z toho plynou individuální chyby a také četná zranění, která Spartu trápí,“ míní Hašek.

Takhle hrával Michael Jordan:

Jak vrátit hráčům radost z fotbalu a vštípit jim jordanovské sebevědomí, to Hašek trenérskému kolegovi Václavu Jílkovi radit nemíní. „Každý trenér má svoji metodu, jak do stavu pohody hráče dostat, jak v kabině nastavit správné vnitřní klima.“

Situaci komplikuje fakt, že Sparta podle Haška dlouhodobě špatně buduje kádr. „Nejde kupovat hráče jako v hokynářství, že tenhle je teď volný za málo peněz, tak ho vezmeme. Musí se skládat mozaika tak, aby fungovala. V časech, které pamatuju, chodívali do Sparty nejlepší hráči z celého Česka. To se vytratilo. Nastavily se nějaké mantinely, že za českého hráče se vydá nejvýš tolik a tolik. Nevyplatilo se to.“

Nyní má Sparta podle Haška kádr s nízkou variabilitou. „Není to dobře složené, je tam spousta fotbalistů, kteří hrají podobně. Je to všechno na jedno brdo. A trenér pak nemůže změnit způsob hry. Když to nejde technicky, musí to jít silou. Ale na to teď Sparta hráče nemá,“ upozorňuje Hašek.

„Několika menších hráčů už se Sparta zbavila, ale pořád je na můj vkus výškově malá. Já vím, že sám jsem moc nevyrostl,“ usměje se, „ale když jsem hrál, tak kolem mě byli Chovanec, Straka, Skuhravý, Griga… Do zápasů potřebujete vložit i fyzickou sílu, podívejte se na slávisty, kteří mají mužstvo postavené z atletů. A bohužel musím říct, že jim to funguje mnohem lépe než Spartě.“

Foto: Profimedia.cz

Ivan Hašek na historickém snímku v pohárovém utkání Sparty proti Anderlechtu.

Z toho, že sparťané mnohdy nedokážou vyhrávat fyzické souboje, plynou zejména jejich problémy na hřištích soupeřů. „Tam se to řeže, při standardních situacích i v poli, ale Spartě se to při typologii jejích hráčů nedaří.“

Sparta v posledních letech stále hledá ztracenou cestu k úspěchu. A zdá se, že ji i nadále bude hledat bez Ivana Haška.

„Lidé se mě ptají, kdy vezmu Spartu. Tak odpovídám popravdě, že jsem žádnou nabídku, tedy až na jednu výjimku, nedostal, tak není co vzít,“ říká muž, který coby trenér opustil Spartu i českou ligu v roce 2001.

Pak pracoval v zahraničí. Vedl japonské Kóbe, francouzské kluby Štrasburk a St. Étienne. A řadu let strávil jako trenér v arabském světě. V letech 2009–2011 pracoval jako předseda Fotbalové asociace ČR, což si na pár zápasů proložil i funkcí reprezentačního trenéra, špatně rozehranou kvalifikaci o MS 2010 už ale nezachránil.

Za tu dobu ho Sparta s konkrétní nabídkou oslovila jedinkrát. „Bylo to na konci roku 2004. Spartu vedl Franta Straka, vedl tabulku o devět bodů. Oslovil mě tehdy Daniel Křetínský s tím, že by chtěl změnu. Tak jsem nějaký čas Spartu pozorně sledoval, i v tréninkovém procesu. A pak jsem panu Křetínskému řekl, že mi všechno přijde v pořádku, tým vyhrává a že já bych nic neměnil.“ Hašek tedy nabídku odmítl, ale Daniel Křetínský po prohře týmu v duelu Ligy mistrů 0:5 v Lyonu změnu stejně provedl, Straku tehdy vystřídal Jaroslav Hřebík.

Druhý kontakt mezi Spartou a Haškem přišel až letos v květnu. „Byla to taková přátelská schůzka. Sešli jsme se s Tomášem Rosickým a Adamem Kotalíkem,“ vybavuje si Hašek schůzku se sportovním ředitelem Sparty a dalším členem jejího managementu.

„Zeptali se mě, jestli bych hypoteticky někdy měl případně chuť ve Spartě pracovat. Tak jsem odvětil, že já s tím problém nemám, že problém asi bude někde jinde,“ vypráví Hašek. Kde tedy? „Slyšel jsem, že prý má se mnou problém pan Křetínský. Snad kvůli tomu, že mu přišly příliš vysoké tresty, které v době, kdy jsem dělal předsedu asociace, dostala Sparta od disciplinárky za tu záležitost s jinými dresy.“

Připomíná tak story ze začátku roku 2011, kdy Sparta omluvila Václava Kadlece s Tomášem Pekhartem a Manuelem Pamičem z reprezentačních akcí se zdůvodněním, že jsou zranění či nemocní. Fotografie z přípravného utkání proti Petrohradu, které sparťané v té době sehráli na soustředění ve Španělsku, pak Spartu usvědčily z podvodu. Jmenovaní nastoupili pod „pseudonymy“ Pavel Kadeřábek, Martin Abena a Jakub Podaný.

Sparta dostala od disciplinární komise FAČR vedené Jiřím Goldou pokutu 750 000 korun, trenér Jozef Chovanec 10 zápasů distanc a hráči Pekhart s Kadlecem nesměli nastoupit do dvou ligových utkání.

Ivan Hašek v českém fotbale od léta 2011, kdy skončil ve funkci předsedy asociace, nepracoval. Úvaze, že je pro český fotbal persona non grata nikoli kvůli popsané aféře, ale proto, že coby šéf FAČR mařil plány jiných mocných mužů, například Vlastimila Košťála, Jaroslava Vacka či Romana Berbra, nepřitakává.

„S panem Košťálem jsme proti sobě kdysi kandidovali na jednu funkci, to je pravda, ale já s ním problém nemám,“ podotýká Hašek.

Foto: Profimedia.cz

Vlastimil Košťál a Ivan Hašek.

Vackova firma Pragosport dostávala od asociace vysílací práva na ligu pravidelně, v té době údajně za 30 milionů korun. Dokud se Hašek nestal předsedou asociace. Tehdy změnil zaběhané pořádky a prodal je dceřiné firmě Sazky. „Za sto milionů korun. Pořád mi všichni tvrdili, že nejde dostat takovou sumu. A najednou to šlo,“ říká Hašek. Od té doby, co odešel a smlouvy vypršely, míří vysílací práva tradičně opět do Pragosportu, který za ně nyní platí 150 milionů korun ročně. V zemích srovnatelných s Českem kvalitou fotbalu i velikostí trhu se přitom v řadě případů prodávají nejméně desetkrát dráž.

„A jaké mám vztahy s panem Berbrem? Žádné,“ odtuší Hašek na adresu českého místopředsedy FAČR.

Po letech strávených v arabském světě by se prý nyní rád angažoval spíše v Evropě. „Abych byl blíž vnoučatům.“ Spekulovalo se o zájmu Lugana či Sionu. „Nějaká jednání probíhala, chtěl jsem někde naskočit už v létě, abych měl možnost si mužstvo normálně připravit, ale nedopadlo to, tak uvidíme. Když to nedopadne v Evropě, třeba se ještě vrátím do arabského světa.“

Doporučujeme