Hlavní obsah

Rosický coby sportovní ředitel zatím nijak zvlášť nezáří. Posily nefungují, Sparta sčítá porážky

Foto: Profimedia.cz

Václav Jílek a Tomáš Rosický, trenér a sportovní ředitel Sparty.

Reklama

30. 9. 2019 10:36

Po derby se Slavií prohrála fotbalová Sparta i na plzeňském trávníku a v ligové tabulce je až osmá. Nad příčinami její táhnoucí se krize se ve svém glosáři zamyslel Luděk Mádl, fotbalový expert Seznamu.

Článek

Sparťanský (osmidenní) týden pravdy se Letenským příliš nepovedl. Domácí porážku v derby od Slavie 0:3 a prohru v Plzni 0:1 alespoň trochu prosvětlil jen středeční, perně vybojovaný pohárový postup v Jihlavě. Nebýt faktu, že v 85. minutě duelu na Vysočině umolousal vítězný gól Martina Haška setrvání v MOL Cupu, už by asi bylo trenéru Václavu Jílkovi ouvej.

Raneček na zpáteční cestu do Olomouce si tedy patrně zatím nebalí, ale do skoku mu teď rozhodně také nebude. Průběžně osmá příčka v ligové tabulce se ztrátou 15 bodů na Slavii, 12 bodů na Plzeň, a dokonce bodovou ztrátou na Top 6, která bude hrát o titul, to vše je z hlediska sparťanských očekávání opravdu peklo. A jen díky tomu, že v neděli sudí po konzultaci s videorozhodčím (správně) odvolali jeden z plzeňských gólů, neregistruje teď Sparta záporné skóre.

V půlce tabulky je shrbena zcela po právu. Z celků, které si vyskočily nad ni, prohrála se Slavií, Plzní, Mladou Boleslaví a Slováckem, remizovala s Olomoucí a porazila jen týmy Jablonce a Baníku Ostrava.

Když k tomu přičteme třetí neúspěch v řadě v kvalifikaci Evropské ligy, tentokrát, pravda, s relativně silným Trabzonsporem, zjistíme, že za miliardu ročně produkuje letenský orchestr svému majiteli Danielu Křetínskému opravdu hodně málo muziky.

„Kdo za to může“ je oblíbená sparťanská otázka. A když odhlédneme od spekulací, kdo všechno mu do jeho práce mluví či ne, tak po oficiální, ale bezpochyby do značné míry i po té skutečné linii je za stav mužstva vedle trenéra zodpovědný i sportovní ředitel klubu. A tím je od 17. prosince 2018 Tomáš Rosický, který se již i v měsících předchozích po boku Zdeňka Ščasného na tomto úseku zaučoval.

Životopis sparťanské legendy asi není třeba nijak zvlášť připomínat a rozepisovat, coby hráč byl bezpochyby brilantní a unikátní.

Připomeňte si jeho rozlučkový zápas:

Teď ale vykonává zmíněnou funkci sparťanského sportovního ředitele. A výsledky jeho práce zatím nejsou nijak zvlášť uchvacující. Řídil dvě přestupní období, v nichž přivedl Dočkala, Panáka, Karlssona, Hanouska, Haška, Vindheima, Trávníka, Krejčího, Kozáka, Lischku a na hostování Hancka s Graiciarem.

Kdybychom hledali odpověď na otázku, které z těchto posil se jednoznačně vydařily, vystačíme si asi s jedním jediným jménem: s 20letým mladíkem z Brna Ladislavem Krejčím. Což není mnoho.

Nesmíme přitom zapomínat, že se Tomáš Rosický podepsal i pod výběr trenéra Václava Jílka.

Zodpovědný by měl být za všechny příchody, jeho speciálnímu osobnímu výběru pak byli připisováni Skandinávci Karlsson s Vindheimem. Dosavadní představení obou lze přitom označit za naprosté zoufalství.

Ano, Spartu sužuje obrovská marodka, jíž vévodí osobnost Bořka Dočkala. Ale nabízí se otázka, zda se tento zkušený reprezentant na ligové trávníky ještě vůbec vrátí, a pokud ano, tak v jaké formě. Všechno se upíná k tomu, že by měl naskočit do lednové zimní přípravy. A o jistém vnitřním neklidu ve Spartě svědčí zvěsti, že se péčí o jeho zdravotní stav zabývají bývalí lékaři a fyzioterapeuti Sparty, nikoli ti současní.

Shodou okolností slaví Bořek Dočkal právě dnes narozeniny:

Problém je v tom, že po návratu z Číny a Ameriky absolvoval Dočkal, jeden z nejlépe placených hráčů klubu, jen tři ligové zápasy. Načež začal řešit problémy s achillovkou. Opakoval se tak podobný scénář s Tal Ben Chaimem. Sotva přišel, odebral se na marodku i Andreas Vindheim.

Nabízí se úvaha, jestli je to všechno jen smutná náhoda, že sotva přijdou hráči do Sparty, tak se zraní. Nebo zda lze za tím vším najít i nějaký spojovací prvek. Třeba tenhle:

Jedním z faktorů, kterým se kluby z Top 5 nejsilnějších lig světa nyní liší od těch ostatních, je opravdu přísná zdravotní kontrola, která odhalí jak poškození kloubů, svalů či orgánů, tak i jejich náchylnost k častějším zdravotním problémům. Zní to možná až trochu nehumánně, ale hráči, kteří v tomto ohledu nevykážou dostatečnou charakteristiku, prostě v Anglii, Německu, Itálii, Španělsku a Francii nemají šanci získat angažmá.

Na rozdíl od turecké, řecké či izraelské ligy. A v souvislosti s tím, co jsme si právě odvyprávěli, je tu důvodné podezření domnívat se, že také na rozdíl od Sparty Praha, kde (dvou)milionové platy některých dlouhodobých marodů tečou – z hlediska nulové možnosti fotbalového užití dotyčných – dlouhé měsíce doslova do kanálu.

Foto: Profimedia.cz

„Sestava“ zraněných hráčů Sparty vyfotografovaná v pohárovém utkání s Trabzonsporem.

U mladých hráčů Pulkraba a Drchala se nabízí otázka, jak se s nimi v minulosti pracovalo, zda jejich organismus nebyl přílišnou zátěží přetížen, když se speciálně u Drchala velký zdravotní problém opakuje.

Dokonce přímo ve stavu nemocných si Sparta pořídila Filipa Panáka. Speciálním případem pak byl v tomto ohledu příchod Davida Lischky, který se do sportovní formy musel zpět dostávat po operaci srdce. Postupně se propracoval až do ligového týmu Sparty, musíme si ještě počkat, zda se k něčemu podobnému časem propracuje i Panák.

Nutno říci, že svým způsobem je samozřejmě od Sparty lidsky sympatické, že konkrétně od této dvojice hráčů s vážnými zdravotními problémy nedává ruce pryč, ale otázkou je, zda se jí v celkovém pohledu na věc může tato cesta v nelítostném světě profesionálního sportu v dlouhodobějším horizontu vyplatit.

Aktuálním výsledkem toho všeho je každopádně zjištění, že Sparta, jejíž roční provoz stojí řádově miliardu korun, pomalu nemá koho postavit do zápasu.

Tak například když z disciplinárních důvodů nemůže hrát v útoku Tetteh, nasadí v Plzni dopředu Libora Kozáka, který se bezpochyby hodí do vápna, do tlaku. Jenže k ničemu takovému se Sparta v Plzni nedostala. Tady byly potřeba náběhy, které by trhaly domácí obranu. A to tedy z typologického hlediska rozhodně není Kozákova parketa.

Z krátkodobějších zdravotních důvodů scházeli Spartě tentokrát Krejčí s Mandjeckem. À propos Georges Mandjeck je také speciální případ, který se nejprve se Spartou takřka soudil u FIFA, patrně s cílem, aby ho na Letné uvolnili ze smlouvy. Ale když už se po hostování v Haifě v průběhu podzimu objevil v Praze, řekli mu: „Hele, nejde nám to, tak když už jsi tady, pojď si zahrát.“ A simsalabim – tenhle vyděděnec navzdory kondičnímu manku začal najednou nastupovat v základní sestavě Sparty. Další ukázka totální sportovní antikoncepce klubu.

Ale zpět k utkání v Plzni. I bez klasických defenzivních záložníků Sparta svou středovou řadu poskládala poměrně funkčně, co se týče obranných úkolů. Ale na to, aby předváděla něco funkčního, kreativního a úderného i směrem dopředu, už se dostatek kapacity nenašel.

Sedmnáctiletý Hložek nyní potvrzuje starou pravdu, že pro mladé hráče jsou typické výkonnostní výkyvy, přičemž momentálně je sinusoida jeho výkonnosti dole, dost možná i kvůli nevhodné pozici v sestavě, kterou mu trenér Jílek určil.

Kreativního Kangu si Plzeň velmi dobře osobně pokryla. A tím celá údernost Sparty skončila. Když Jílek posílal na hřiště mladíka Graiciara nebo po dlouhém zranění polozapomenutého Juliše, vyznívalo to z hlediska kádrových rezerv Sparty poměrně trapně.

Poté co se na seznam dětsky chybujících stoperů Sparty zapsal i David Lischka, který tak věnoval Plzni velmi laciné vedení 1:0, bylo pak už pro Viktorii snadné i všechno ostatní. Věnovala se defenzivě, hru neotevírala – a pro současnou Spartu se ukázalo býti nezdolným úkolem propasírovat se vůbec do plzeňské šestnáctky, natož v ní něco nebezpečného vytvořit.

Na hřištích soupeřů má Sparta v lize dlouhodobě zoufalou bilanci. Z posledních 50 zápasů tam vyhrála jen 14krát, při 18 remízách a 18 porážkách.

Pokud by v něčem mohla vyhlížet perspektivu, pak ve skutečnosti, že se ještě drží v soutěži jménem MOL Cup, dále v relativně schůdném losu příštích ligových kol (doma Karviná, venku Teplice, doma Bohemians, venku Opava) a v neposlední řadě pak v tom, že se prezentuje mladou sestavou.

Podle údajů, které spočítala CIES Football Observatory jsou hráči nasazovaní od 1. 7. 2019 pražskou Spartou dokonce nejmladší v lize, a to při věkovém průměru 25,5 roku, který samozřejmě tlačí dolů 17letý Hložek. Pro srovnání – Slavii napočítali průměr 27,1, Plzni pak navzdory její omlazovací kúře stále ještě 28,7.

Budoucnost by tedy teoreticky měla patřit Spartě, ale na hřišti o tom mnoho důkazů zatím nepodává.

Rozhovor s Davidem Lischkou, který magazínu Jiná liga poskytl coby fotbalista, jenž se tehdy v Jablonci pomalu vracel do tréninkového procesu po absolvované operaci srdce. (Video: Seznam Zprávy)

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované