Hlavní obsah

Policie zvýšila dohled nad Terezínem kvůli útokům ve Vídni

Foto: Památník Terezín

Vstupní brána do Malé pevnosti.

Reklama

3. 11. 2020 11:11

Policie zvýšila dohled nad Terezínem na Litoměřicku kvůli teroristickému útoku ve Vídni z pondělního večera.

Článek

Bezpečnostní expert z Terezína David Rožek uvedl, že zaměstnanci židovského Památníku Terezín a dalších památek jsou proškoleni k řešení krizových situací a dokážou rozpoznat podezřelou osobu. Útok v centru Vídně si vyžádal zatím čtyři oběti, zraněno bylo dalších 17 lidí, mnozí vážně. Spáchal jej zřejmě stoupenec Islámského státu.

„Co se týká Památníku Terezín, tak policie zvýšila svoji aktivitu a poskytuje nám plnou podporu a my jí,“ řekl Rožek. Zvýšený dohled nad Terezínem je podle Rožka celoroční. Zaměstnanci Památníku Terezín jsou podle experta připraveni jak na zvládání krizových situací, tak na odhalení případného podezřelého chování.

„Situace pro nás teď není úplně nová,“ uvedl Rožek s tím, že v souvislosti s děním ve Vídni je Terezín v režimu zvýšené ostražitosti. „Zaměstnanci vědí přesně, podle čeho mají postupovat, čeho si mají všímat, a velmi ostražitě monitorují prostor,“ řekl expert.

Památník Terezín je od 9. října z důvodu restriktivních opatření vlády proti šíření koronaviru uzavřen, což podle Rožka situaci personálu i policii ulehčuje. „Lehce rozeznáme jakoukoli podezřelou aktivitu v těchto časech,“ uvedl bezpečnostní expert. Uvedl, že si lidé rozmysleli i návštěvu židovského hřbitova. „V meziročním srovnání to máme jednodušší než léta předtím,“ dodal.

Česká policie zavedla po útoku namátkové kontroly na hraničních přechodech s Rakouskem. Zvýšila také dohled nad nejvýznamnějšími židovskými objekty v Česku. Opatření mají výhradně preventivní charakter. Rakouská policie dál pracuje s možností, že útočníků bylo víc.

O nacistickém teroru a Památníku Terezín

Součástí nacistických plánů na nové uspořádání Evropy bylo tzv. konečné řešení židovské otázky. Také na území tehdejšího protektorátu Čechy a Morava byli občané židovského původu pronásledováni a od listopadu 1941 postupně deportováni do města Terezín, kde pro ně nacisté zřídili tzv. ghetto – koncentrační tábor pro Židy. Zde měli být soustředěni do doby, než budou místa vyhlazovaní na Východě připravena k jejich konečné likvidaci.

Terezínskému ghettu velela nacistická komandatura, která dávala rozkazy tzv. židovské samosprávě. Ta se starala o zajišťování vnitřního chodu tábora. Strážní službu vykonávali protektorátní četníci, kteří z velké většiny sympatizovali s uvězněnými, snažili se jim pomáhat a udržovat kontakty s vnějším světem.

Foto: Památník Terezín

Správní dvůr.

V ghettu platily všemožné zákazy a nařízení. Kulturní život byl však po určité době povolen, neboť měl posloužit jako jeden z nástrojů k zastření pravdy o osudu, který byl Židům předurčen. Pro vězně mělo umění ve všech formách veliký význam, neboť jim pomáhalo překonávat deprese a strach z neznámé budoucnosti, jakož i uchovávat jejich osobní integritu.

V ghettu byly vězněny i tisíce dětí a snahou židovské samosprávy a dospělých vězňů obecně bylo jim jejich úděl pokud možno ulehčit. Přes zákaz nacistů probíhalo tajné vyučování a pedagogové i vychovatelé se dětem věnovali s nesmírnou obětavostí.

Foto: Památník Terezín

Samotky IV. dvora.

Vězňům sloužila k ubytování nejprve kasárna a po vystěhování terezínských obyvatel v polovině roku 1942 i civilní domy. Při obrovském přeplnění tábora však často obývali i půdy, sklepy a kasematy ve valech. Do Terezína proudily tisícové transporty Židů nejen z protektorátu, ale i z Německa, Rakouska, Nizozemska, Dánska a koncem války i ze Slovenska a Maďarska.

Za necelé čtyři roky prošlo terezínským ghettem více než 140 000 židovských vězňů – mužů, žen i dětí. V posledních dnech války k nim přibylo ještě více než 15 tisíc vězňů, kteří dorazili do Terezína s tzv. evakuačními transporty z koncentračních táborů vyklízených před postupující frontou. Mezi nimi byli i vězni nežidovští. Od vzniku ghetta až do osvobození v Terezíně zemřelo na 35 000 vězňů v důsledku stresu, hladu a hrozných ubytovacích a hygienických podmínek.

Do ghetta transporty přijížděly, ale také z něj odjížděly do míst vyhlazování a otrocké práce. Od října 1942 směřovaly téměř všechny do Osvětimi-Březinky (Auschwitz-Birkenau), nejstrašnějšího koncentračního a vyhlazovacího tábora. Z terezínského ghetta bylo vypraveno celkem 63 transportů, jimiž odešlo více než 87 000 osob. Z nich se dočkalo osvobození jen necelých 3 800 lidí. Mezi těmito deportovanými byli i nejmladší vězni. Na 7 500 jich zahynulo, osvobození se dočkalo jen 245. Přímo v ghettu pak zahynulo dalších 400 dětí. O životě nejmladších obětí vypovídají verše, deníky, ilegálně vydávané časopisy a tisíce kreseb – většinou to jediné, co po nich zůstalo.V krátkém čase po skončení druhé světové války se rozvinula snaha o zachování a udržení míst utrpení a smutku tak, aby byla stálou připomínkou i výstrahou pro budoucí generace.

Foto: Památník Terezín

Můstek k tzv. Krankenrevieru.

6. května 1947 vláda Československa rozhodla zřídit v Terezíně památník s cílem zachovat a udržovat pietní místa v tom stavu, v jakém byla v době nacistické poroby. Památník Terezín dnes tvoří soubor jednotlivých pietních míst, která jsou značně rozptýlena a netvoří ucelenou lokalitu.

Památník Terezín vznikl v místech utrpení desetitisíců lidí původně jako Památník národního utrpení roku 1947 z iniciativy vlády znovu obnoveného Československa.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované