Hlavní obsah

„Pořád slyšíme, jak se střílí.“ Válka o Donbas trvá už sedm let

Foto: Tomáš Svoboda, Seznam Zprávy

Doněck: doleva. Šrapnely poškozené dopravní značení poblíž konfliktní linie na Donbase.

Reklama

6. 4. 11:38

Světová pozornost se kvůli velkým přesunům ruské vojenské techniky u hranic s Ukrajinou znovu upíná k Donbasu. Tam dál trvá ozbrojený konflikt, který propukl přesně před sedmi lety.

Článek

„Nejspíš se teď na nás dívají z doněckého letiště dalekohledem. Slýcháme tu i drony. Vždycky to znamená, že v noci bude ostřelování,“ líčila loni v březnu Seznam Zprávám sedmapadesátiletá Naděžda. Hned před jejím domem tehdy bylo pole ležící ladem. Důvod byl zřejmý až při druhém pohledu: cedulky s výstrahou před minami.

Naděžda bydlí ve vesnici Vodjane na předměstí skoro milionového Doněcku. Od donbaské metropole dělí obec kromě pár kilometrů „kontaktní linie“. Za ní je území, které už sedmý rok nemá Kyjev pod kontrolou.

Před válkou mezi centrální vládou a donbaskými vzbouřenci podporovanými Ruskem tu žilo kolem tisícovky lidí. Po roce 2014 se obec, stejně jako mnoho dalších podél 427 kilometrů dlouhé fronty, vylidnila. Většinou zůstali jen staří lidé.

Foto: Člověk v tísni/Olena Budahovska

Paní Naděžda z Vodjaného na snímku z února 2021.

Fronta, na jejíž druhé straně jsou dvě samozvané lidové republiky: Doněcká a Luhanská, rozdělila spoustu rodin a zpřetrhala vazby. Lidé nemohou navštívit své příbuzné a přátele a dál strádají i jinak - vesnice jsou jen složitě dopravně dostupné, někde chybí i základní lékařská péče nebo voda a elektřina. Domy jsou poškozené šrapnely z minometné palby, která teď znovu duní častěji než dřív.

Fotogalerie z návštěvy ve vesnici Vodjane v březnu 2020:

+10

Složitá je i situace v Naděždině vesnici Vodjane. Nefunguje tu hromadná doprava, lidé tu nemají vodu ani přístup ke zdravotní péči. Dodávky pitné vody pro místní zajišťuje česká humanitární organizace Člověk v tísni. Ta po roce redakci v únoru pomohla zprostředkovat dotazy na Naděždu a její třiašedesátiletou sousedku Galinu. S oběma jsme loni v březnu mluvili přímo ve vesnici Vodjane. Letos jsme se zajímali o to, jak se jejich situace změnila a jak na lidi v Donbase dopadla koronavirová krize.

Obě ženy i jejich sousedé mají i po roce strach, že se na jejich vesnici zapomnělo a že na všechny problémy, které konflikt přinesl, zůstanou sami.

„V téhle izolaci jsme závislí hlavně na humanitární pomoci a na tom, co si vypěstujeme. Někteří mají krávy a slepice, takže máme mléko, vejce a maso. Není tu žádná práce, jsme tu uzavření a nefunguje tu doprava. Spousta z nás neviděla své příbuzné a rodiny, kteří z vesnice kvůli konfliktu odešli. Podpora humanitárních organizací pro nás moc znamená, ale chceme klid a mír, chceme mít práci a možnost postarat se o sebe a aby se naše děti vrátily zpátky,“ vzkazuje Galina.

Foto: Člověk v tísni/Olena Budahovska

Paní Galina z Vodjaného na snímku z února 2021.

Nákaza koronavirem se zatím malé obci u fronty vyhnula. „Díky bohu nejsou v naší vesnici případy covidu-19. Dodržujeme všechna opatření, myjeme si ruce, používáme dezinfekci, nosíme roušky, když jdeme koupit chleba,“ popsala Naděžda.

Roušky jsou ale pro místní příliš drahé, ocenili proto, že je donesli psychologové z Člověka v tísni, kteří místo navštěvují. „Jsem ráda, že sem jezdí. Stále v noci slyšíme střelbu. Když se v noci vzbudím a slyším, jak se střílí, mám strach. Obzvlášť po tom, co to zničilo můj dům, přestože to je už několik let,“ dodala Naděžda. V posledních dnech se přitom střelba znovu ozývá častěji než dřív.

Podle denní zprávy pozorovatelské mise Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) došlo minulý pátek v Doněcké oblasti k 594 případům porušení příměří, z toho bylo 453 explozí. Oproti předchozím dnům je to nárůst až o stovky procent. Stejně tak v Luhanské oblasti, kde pozorovatelé nahlásili 427 případů porušení příměří. V předchozím sledovaném období to bylo 31 případů.

Foto: OBSE

Mapa působení pozorovatelské mise Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) na východě Ukrajiny.

Naděžda dala svůj poškozený dům dohromady díky humanitární pomoci. A díky ní si mohla v zimě i zatopit. I když žije Naděžda v uhelném regionu, uhlí je pro ni příliš drahé nebo nedostupné. Surovinu a dřevěné palety na topení proto dostala od Mezinárodního červeného kříže.

Stejně jako loni nemají místní obyvatelky žádné radostné vyhlídky. „Přežíváme tu. Nemůžeme to nazvat jako normální život, je to přežívání. Dříve jsme žili v klidné zemi, většina mladých lidí pracovala v Doněcku, který je jen pár kilometrů odtud. Většina z nás má příbuzné na druhé straně linie a nemůžeme je navštívit. Válka všechno změnila,“ podotýká Naděžda.

Optimističtěji nezní ani Galina, která se loni označila za „místní aktivistku“. V minulosti se jí totiž podařilo prosadit, aby ukrajinská armáda posunula své pozice ze středu vesnice na její okraj. Šrapnely určené vojákům totiž dopadaly i na domy místních. „Nevidíme tu pro nás žádnou budoucnost. Nemáme obchod, nemocnici, nemáme normální život. Nevídáme naše děti a vnoučata. Jen doufáme v mír, ale je to už skoro sedm let, co trvá válka a ještě pořád slyšíme, jak se střílí,“ vzkazuje do Česka Galina z vesnice Vodjane.

S přispěním Oleny Budahovské.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované