Dana Drábová odhaluje pokřivené charaktery i po své smrti

Díky ještě jednou všem, kdo si přišli ve čtvrtek večer vzpomenout na Danu Drábovou do pražského Fóra Karlín. A také těm, kteří to v ohromném množství sledovali na streamu.

Jak přesně řekla moje kolegyně Světlana Witowská, s níž jsem měl tu čest večer moderovat, „stejně je neuvěřitelné, kolik lidí se přišlo rozloučit s vysokou státní úřednicí“. Dodal bych: Se státní úřednicí působící v oboru, jemuž drtivá většina populace nemá šanci ani na vteřinu porozumět a jen doufá, že ti, kteří to mají v popisu práce, vědí, co dělají.

Nechci tu přidávat další a další dojemné i veselé vzpomínky na „atomovou bábu“ či uctivěji bývalou předsedkyni Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, která z tohoto světa odešla 6. října. Jen několik poznámek, které člověka napadaly při cestě z Karlína.

Úcta, které se paní Drábová těšila, se zrodila z jejích pevných názorů, které vycházely z víry v dodržování pravidel a loajality. A to nejen k zemi, které ve své funkci sloužila dlouhých 26 let. Zažila za tu dobu čtyři prezidenty a deset premiérů od Zemana po Fialu a každý z nich mohl být rád, že v ní má tak osvědčenou, erudovanou a své práci oddanou odbornici, na niž se prostě jen mohl naprosto spolehnout.

Loajalita Dany Drábové se nevyčerpávala jen službou zvoleným politickým reprezentantům, ať už to byl kdokoliv. Loajální byla také - a to hlavně - ke své zemi, jejím institucím, demokracii, bezpečnosti a svobodě. A byly chvíle, kdy se tyhle dva principy musely dostat do konfliktu, nebo alespoň na jeho hranu.

Jako například v roce 2018, kdy se na ni obořil tehdejší prezident Miloš Zeman a se svou dávkou neodolatelného buranství vzkázal, aby se laskavě nemotala „do věcí, do kterých jí nic není“. Těmi „věcmi“ byla dostavba jaderné elektrárny Dukovany, zakázka v řádech stovek miliard, kterou měl Zeman za úkol dohodit ruské společnosti Rosatom.

Dana Drábová tehdy ze své pozice prohlásila, že nejlepší nabídku předložila jihokorejská společnost KHNP. Zahájila tím svůj zprvu nenápadný, její autoritou a odborností podložený a později už zcela otevřený odpor proti silnějšímu ruskému vlivu na českou energetickou bezpečnost. Zeman jí to nikdy neodpustil. Po Vrběticích ale Rosatom a patrně asi i někteří lidé ze Zemanova okolí museli na tenhle kšeft zapomenout. A Dana Drábová na tom má svůj nezpochybnitelný podíl. Loajalita k zemi zvítězila. A země taky.

Dana Drábová měla prostě pozoruhodnou schopnost demaskovat záměry a charaktery - a její smrt na tom nic nezměnila. Během večera jsme mohli přítomným oznámit jednu dobrou zprávu: za necelých 48 hodin se povedlo vybrat 12,5 milionu korun na výrobu ukrajinské rakety s plochou dráhou letu DANA I, pojmenované na její počest - a s jejím souhlasem. Mimochodem, díky všem, kteří přispěli.

Tahle historicky nejúspěšnější fundraisingová akce organizace Dárek pro Putina, s níž byla Dana Drábová spojena od samého počátku po ruském útoku na Ukrajinu v únoru 2022, ovšem některé typy lidí rozzuřila do běla. Zcela nepřekvapivě české komunisty, poslance už skoro vládní SPD Jindřicha Rajchla a s nimi i specifický druh českých „konzervativců“ kolem herního vývojáře Dana Vávry, tvrdících, že hájí svobodu slova, pokud tedy nejde o „protiruské filmy“ na festivalu Jeden svět, proti nimž naopak logicky protestují.

Paní předsedkyně Konečná se už konečně probrala z volebního fiaska a pustila se na síti X do vcelku nechutné úvahy o „zvrácenosti“ a „popření lidskosti“ organizátorů sbírky, zatímco šéf Vávrova spolku na obranu svobody vlastního projevu Vlastimil Veselý začal v rauši dokonce vyhrožovat paragrafy o „přípravě útočné války“.

Podívejte, já i vcelku chápu, že někdo nechce přispívat na raketu s provokativním sloganem „Doletí až do Moskvy“, jakkoliv rád nosím jeden z posledních modelů trička Dárku pro Putina s fotografií hořícího Kremlu a nápisem „Konec dobrý, všechno dobré“. Možná by jen paní Konečná s panem Veselým raději přispěli na lékárničky pro ukrajinské vojáky (opakuji pro jistotu ještě jednou, ukrajinské, nikoliv ruské), na které Dárek pro Putina pod dohledem Martina Ondráčka a Dalibora Dědka vybírá. I to je samozřejmě možné. Předem díky oběma.

Když ale paní Konečná vykládá něco o statisících hladovějících českých dětí, můžeme jí jen poradit, aby takovou sbírku spolu s poslancem Rajchlem založili a posílali na ni třeba svůj celý poslanecký plat. (Europoslankyně Konečná tvrdí, že něco podobného už i dělá, takže sláva, stačí ještě přitlačit.) Do toho, jak lidi utrácejí svoje vydělané a zdaněné peníze, je ale všem ostatním celkem nic a tohle citové vydírání nebo přímo směšné výhrůžky jen prozrazují stoupající nervozitu, že po třech a půl letech čtrnáctidenní „speciální vojenské operace“ není spousta Čechů pořád ještě lhostejná, pomáhá napadené Ukrajině, jak jen může a i díky lidem, jako byla Dana Drábová, rozezná dobro a zlo. Na rozdíl od Konečné, Rajchla a Veselého, kteří k tomu mají vlastní důvody. Nejspíš podobné, jako měl svého času Miloš Zeman, když si dovolil obořit se na ženu, jejichž lidských kvalit nedosahoval ani z několika mála procent.

Slíbil jsem, že vás tady nebudu zasypávat dalšími historkami a příběhy, ale tohle vám ještě musím říct. Pokud jste čtvrteční akci nesledovali, můžete to dohnat tady.

Vyplatí se to kvůli mnoha věcem, třeba strhujícímu vystoupení dámského sboru Mammas&Mammas z Pyšel, kde Dana Drábová žila.

Kvůli setům Anety Langerové, Františka Černého, Vypsané fixy a samozřejmě velkého finále Kašpárka v rohlíku.

Kvůli vzpomínkám lidí, kteří Danu Drábovou znali a měli ji rádi.

Kvůli projevu prezidenta Petra Pavla na samém začátku.

Kvůli jednomu velmi osobnímu dopisu těch nejbližších, které Dana Drábová měla, končícího podpisem „Markéta“.

A samozřejmě taky kvůli té jedné historce o onom netopýrovi, kterého předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, držitelka státního vyznamenání v několika zemích a jedna z největších Češek posledních dekád nejprve počurala, ale nakonec zachránila a pečlivě vysušila.

Protože přesně jak říkala Dana Drábová, může to být všechno ještě mnohem horší, než je, ale nakonec všechno dobře dopadne.