Článek
Stará moudrost říká, že prodat podruhé stejný vtip je to nejtěžší. Mikuláš Minář to určitě ví taky. V sobotu odpoledne se znovu po téměř sedmi letech postaví před desítky, možná stovky tisíc lidí na Letnou.
V lehce kýčovité atmosféře občas až nesnesitelného všeobjímajícího dobra a vzájemné pospolitosti, vycházející ovšem ze stoupajícího vzteku, demonstranti vyslechnou projevy, jaké chtějí slyšet, a pak se zase rozjedou do svých domovů s pocitem, že v tom nejsou sami. Což je - zcela bez ironie - asi to nejdůležitější, co si z Prahy odvezou. Možná i trochu naděje, kterou tolik potřebují, jakkoliv tedy není moc jasné, v čem by měla spočívat.
Šťastné slovo
Pravidelná sobotní glosa Jindřicha Šídla o věcech, které hýbou politikou a společností a kterých jste si třeba nevšimli, nebo nechtěli všimnout. Nové Šťastné slovo můžete už v pátek dostat přímo do své e-mailové schránky v rámci newsletteru Šťastný oběžník, kde také najdete další zajímavé čtení a novinky od týmu Šťastného pondělí. Přihlaste se k odběru!
Demonstrace Milionu chvilek s Mikulášem Minářem v čele ale takové prostě bývají, a protože patos se vždycky lehce karikuje, je i tady snadné zůstat nad věcí. Účast není povinná, skepse je zdravá a pokud má někdo dojem, že ví líp, co je v téhle trochu divoké době správné dělat, může to předvést.
Každý poklidný protest ale má smysl, protože naplňuje jedno ze základních práv každého občana v demokracii: Seřvat veřejně svoji vládu. Není to žádné „popírání výsledků voleb“, jak budou tvrdit propagandisté vládní koalice, protože poměry ve Sněmovně platí beze změny dál, z čehož ovšem vyplývá další důležitá věc: Je nezadatelným právem každého politika takový protest úplně ignorovat.
Ani teoretický milion lidí na Letné nevezme momentálním držitelům moci, kterou uchopili ve zcela svobodných a férových volbách, právo vládnout tak, jak to slíbili svým voličům. To už bych více spoléhal na pouhých 15 žen a mužů v Ústavním soudu, kteří dokážou největší zhůvěřilosti, k nimž má tahle vládní sestava zjevně tendence, odvrátit mnohem efektivněji během jednoho odpoledne.
Mimochodem, ten hypotetický milion, aby se nám to dobře počítalo, stačí ve volbách zhruba na 18 procent hlasů. To není málo. Ale taky to není většina. Dokonce ani pětina. A zhruba polovina hlasů, které ANO získalo loni v říjnu ve volbách.
Smysl protestů se obvykle projeví až s jistým časovým odstupem. Masové demonstrace Milionu chvilek v roce 2019 nedonutily Andreje Babiše, aby svou vládu složil, ani aby odvolal tehdejší ministryni spravedlnosti, nebohou Marii Benešovou, k jejímuž odvolání protesty původně mířily.
Ale stejně to nebyly zbytečné akce. Žádný politik v Babišově pozici nenese pohled na statisícové davy v ulicích s klidem. Reakce může být dvojí: Leknout se, couvnout a přece jen ještě některé věci odložit, jako už v roce 2019 chystaný, ale nakonec tehdy ještě nedotažený útok na veřejnoprávní média. Anebo se - což je dnes už pravděpodobnější scénář - při téhle vzpomínce ještě víc obrnit, zatnout zuby a dotáhnout vše, co chcete udělat, a to pokud možno co nejrychleji.
Okolnosti i zkušenosti Babišovi nahrávají. Protože - pozor, další moudro - po každé sobotě přichází neděle a pondělí. Jak dlouho budou lidé ochotni se pravidelně scházet, aniž by viděli nějaké výsledky svého snažení? Sázka na taktiku „nechte je vyblbnout, až je to přestane bavit“ se přímo nabízí a upřímně nemůže neuspět. Zvlášť, pokud po občanském protestu nebudou následovat kroky opozice.
Ano, není lehké teď vymýšlet, co mají v podstatě jen středně velké a menší strany přesně udělat, zvlášť když některé z nich vypadají, že se ještě úplně nevzpamatovaly z volební porážky z loňského podzimu. Odpovědí na poptávku roku 2019 byl vznik dvou volebních koalic, které nakonec Babiše odstavily alespoň na čtyři roky od moci. Dá se tenhle trik zopakovat? Ve stejné podobě zcela jistě ne. V jiné? Možná. Budou lidé trpěliví dlouho? Těžko.
Tady přesně ale končí odpovědnost Mikuláše Mináře a jeho přátel. V sobotu dovedou na Letnou možná statisíce lidí, kteří vědí, co nechtějí, ale přitom nevidí nic, co by se jim nabízelo jako alternativa.
Někdo by si toho asi měl všimnout a kdo to dokáže nejdřív, může nakonec vyhrát.
