Článek
Naši vážení kolegové z fotbalového podcastu Seznam Zpráv MVP vyhlašují v každé epizodě svého vlastního „MVP“ - tedy nejužitečnějšího nebo chcete-li nejcennějšího hráče týdne. Pokud by své nominace rozšířili i na politiku, nemohlo by za uplynulých sedm dní ocenění zamířit jinam než k předsedkyni mandátového a imunitního výboru Sněmovny Heleně Válkové z hnutí ANO. Její výkon v kauze „imunita pro Babiše a Tomia Okamuru“ byl jedinečný, nezapomenutelný a jen s trochou velkorysého nadhledu - naprosto šílený. Tak, jak se od ní ostatně očekávalo.
Šťastné slovo
Pravidelná sobotní glosa Jindřicha Šídla o věcech, které hýbou politikou a společností a kterých jste si třeba nevšimli, nebo nechtěli všimnout. Nové Šťastné slovo můžete už v pátek dostat přímo do své e-mailové schránky v rámci newsletteru Šťastný oběžník, kde také najdete další zajímavé čtení a novinky od týmu Šťastného pondělí. Přihlaste se k odběru!
Její rozhovor v úterním Interview ČT24 snesl ta nejpřísnější měřítka politického cynismu a přímého zpochybňování právního státu, pronášeného ovšem klidným a racionální tónem nezpochybnitelné odbornice na trestní právo, moudré paní profesorky, jak se nechává ráda titulovat v televizních debatách, zejména s „panem doktorem Jiřím Pospíšilem“ z TOP 09.
„Velmi dobře ten spis znám, takže bych mohla být už státním zástupcem nebo obhájcem,“ pravila poslankyně Válková v Interview tónem, aby bylo jasno, že je každá další diskuze zbytečná. „Dospěla jsem k názoru - jako poslankyně a právnička - že kdyby Andrej Babiš nebyl politik, bylo by stíhání zastaveno mnohem dřív nebo by nebyl stíhán vůbec… Nemám důvěru, že by se postupovalo v souladu s trestním řádem.“
To stačí. Poslankyně Válková se sice možná v kauze svého šéfa může cítit současně jako státní zástupkyně, obhájkyně a samozřejmě i soudkyně, ale tahle slova pronáší nikoliv jako nestranná expertka, ale jako politička a mimochodem taky bývalá ministryně spravedlnosti. Jak dospěla k tak vážnému tvrzení, že je v případě premiéra Babiše porušován zákon, nám samozřejmě nesdělí, protože „nemůže prozrazovat detaily ze spisu“. Na to je samozřejmě velmi citlivá, protože je to přece právnička - profesorka, odbornice na trestní právo. Nicméně obvinit policii, státní zastupitelství i justici z politicky motivované šikany jí žádný problém nedělá.
Kdyby paní Válková prostě řekla „šéfovi se nechce před soud, má na to dost hlasů a já to musím zúřadovat, se s tím smiř“, bylo by to nejen upřímnější, ale dokonce i míň škodlivé než tohle plácání zaštítěné „odbornou kompetencí“.
Možná je to ale od poslankyně jen taková forma psychické sebeobrany. Možná tomu opravdu začala i věřit. Helena Válková patří k „původní“ sestavě hnutí ANO, vznikající kdysi tak, že Andrej Babiš sháněl jakoukoliv trochu známou a důvěryhodnou tvář, která by jeho projekt na ochranu vlastního majetku a osobní svobody zaštítila.
Mnozí, kteří se tehdy nechali nachytat (Jourová, Krnáčová, Telička, Zlatuška, Stropnický a spousta dalších) časem vystřízlivěli, avšak někteří oddaní (Vondráček, Kolovratník, ve Sněmovně stále anonymně zasedající Faltýnek) zůstali a upřímně řečeno, nemůže to pro ně být jednoduché, číst si, co tvrdili a slibovali, když do Sněmovny v roce 2013 poprvé přišli a - kam se dostali teď. „Já si myslím, že imunita poslanců by měla být opravdu co nejužší. Vůbec nejsme žádní nadlidi ani v tomto směru, s výjimkou projevů na půdě Poslanecké sněmovny,“ prohlásila tehdejší ministryně spravedlnosti Válková v únoru 2014.
Jistě, dnes už nemá cenu jí to připomínat, stejně jako komukoliv jinému z ANO, i když jejich argumenty na březnové schůzi, která Babišovi a Tomiu Okamurovi zabezpečí klid na práci pro zbytek tohoto volebního období, bude celkem zábavné poslouchat. Profesorka Válková pronese projev, kde nebude hovořit „jako politička, ale především právnička, odbornice na trestní právo“ již od roku 1977. Patrik Nacher nabídne další lekci svého kurzu kreativní demagogie pod názvem „Dvojí metr“, několik poslanců a poslankyň ANO se dojetím rozpláče, pak přijde Andrej Babiš, prohlásí se za oběť všech režimů, v nichž musel udělat kariéru a bude konec. Čím dřív, tím líp.
A profesorce Válkové nemá v zemi, kde si voliči ve druhém kole prezidentské volby v roce 2023 vybírali ze dvou předlistopadových členů KSČ, ani příliš smysl připomínat její vlastní minulost, během níž začala nabírat svou tolik na odiv dávanou kompetenci. Jeden moment ale za připomínku stojí. Její vyprávění o tom, jak se již v dobách pozdní normalizace začala věnovat lidským právům - nikoliv tedy v šikanovaných disidentských spolcích, ale v Ústavu státu a práva Akademie věd, kde režim předstíral, že ho seriózně zajímá něco, co systematicky každý den porušoval. Mimochodem, ještě v lednu 1989 komunistická policie brutálně rozháněla demonstrace při „Palachově týdnu“ a soud poslal naposledy do vězení i Václava Havla.
Helena Válková na tuto dobu upřímně zavzpomínala v roce 2015 v rozhovoru pro server Fórum 50 %: „Zabývat jsem se kromě jiného měla pro mne novou, zajímavou problematikou základních lidských práv. Možná že mi tenkrát pomohlo i členství v KSČ… Do Ústavu státu a práva jsem nastoupila v roce 1988, práce zde mne od začátku zaujala. Pak přišel listopad 1989.“
Každá doba má své experty. A někteří experti se hodí v každé době.
