Článek
Šťastné slovo
Pravidelná sobotní glosa Jindřicha Šídla o věcech, které hýbou politikou a společností a kterých jste si třeba nevšimli, nebo nechtěli všimnout. Nové Šťastné slovo můžete už v pátek dostat přímo do své e-mailové schránky v rámci newsletteru Šťastný oběžník, kde také najdete další zajímavé čtení a novinky od týmu Šťastného pondělí. Přihlaste se k odběru!
V žádném případě, rozhodně to vylučuji.
Nedovedu si to přestavit.
Není to moje preferovaná varianta.
Voliči rozdali karty a naší povinností je s nimi teď najít řešení.
Tato tradiční sekvence předvolebních výroků přecházejících do povolební reality se již pomalu odehrává před našima očima.
Když jste ještě před prázdninami v přítomnosti pražského lídra ODS a jejího prvního místopředsedy Tomáše Portlíka zmínili možnost vzniku povolební koalice s ANO na pražském magistrátu, bylo odpovědí razantní odmítnutí.
Teď už Portlík mluví přece jen trochu jinak: „Nerad bych dělal koalici s ANO,“ pravil starosta Prahy 9 v novém pořadu Václava Moravce. O pár dní později dodal, že koalici bude v Praze sestavovat on, ne vedení ODS, což je tedy také trochu on.
Zkusme se na to podívat klidnýma očima. Tomáš Portlík si při pozorném čtení jeho slov až tak moc neprotiřečí a nejspíš opravdu nechce vládnout s hnutím ANO, v jehož čele teď v Praze stojí člověk, jehož jméno jste v životě neslyšeli, a pokud ano, pletete si ho s jeho bratrem – fotbalistou Josefem Hušbauerem. Tenhle se jmenuje Jan.
Když to půjde, Portlík se téhle alianci rád vyhne. Třeba i tak, že zkusí na svou stranu přetáhnout jednotlivé politiky z různých kandidujících stran. V komunální politice to přece jen jde o něco snadněji než ve Sněmovně.
Pořád tu ale ještě je teoretická varianta, že se podmiňovací způsob „dělal bych to“ změní na přítomný čas: „Dělám to nerad. Ale jinak to nejde.“
Vypadá to jako zrada – a vedení ODS ví, že by to za zradu považovalo také mnoho jejích voličů, i když je otázka, kolik z nich chová stejný vztah ke spojenectví ODS s Piráty v dnešním vedení metropole. Vzhledem k aktuálním poměrům ve vysoké politice prosáklé těmi nejupřímnějšími emocemi, zejména pak nenávistí a pohrdáním, to opravdu vypadá jako příliš riskantní tah.
Méně dramaticky se to ale jeví třeba z pohledu největší městské části Prahy 4, kde spolu ODS a ANO vládnou už teď. Stejně jako v Praze 1, 2, 5, 8, 12, 13 a pak už jsem to přestal počítat, protože všechny další městské části stejně musejí být postupně sloučeny, jak jsem tu žádal už před 14 dny. A s ANO řídí ODS mimochodem také Brno nebo Ostravu, druhé a třetí největší město v zemi. A spoustu dalších, jen se pro jistotu podívejte k vám na radnici.
„Velká Praha“ zůstává posledním symbolem nesmiřitelnosti dvou stran, které zemi dodaly dva poslední premiéry a nikdy, opakuji nikdy, spolu nemohou vládnout. Ovšem mohou spolu činit naprosto zásadní rozhodnutí, kterými ovlivnily životy několika generací, jako třeba když v roce 2020 snížily – ruku v ruce s SPD, gratulujeme – daně z příjmu fyzických osob při rušení superhrubé mzdy způsobem, z nějž se státní rozpočet patrně už nikdy nevzpamatuje.
Tento text nemá sloužit jako výzva, ať to spolu ODS a ANO v Praze klidně složí, protože si v pohledu na město rozumí jak Piráti a Praha sobě. Není to ani alibi pro Tomáše Portlíka, kdyby to chtěl udělat: Je to jeho zodpovědnost a rozhodování.
Má to být jen střízlivá připomínka, že česká politika je už celých deset let uzavřena do dvou nepřátelských a neprostupných bloků, což se trochu míjí s poměrným volebním systémem, který jsme si kdysi vybrali. A mimochodem, je to také důvod, proč dnes máme v čele Sněmovny proruského extremistu Tomia Okamuru a na ministerstvu životního prostředí Turka.
Asi jsem už sám mnohokrát zopakoval, že všechny úvahy o koalicích před volbami jsou zbytečné, takže tu další není třeba protahovat. Snad jen: Praha je jedním z mála míst v zemi, kde má dnes ODS šanci ANO porazit. Dokud ODS – nebo STAN nebo ještě někdo jiný – nedokáže Babišovi konkurovat alespoň tak, že nebude mít v průzkumech o 20 procent méně preferencí, tento stav se z pochopitelných důvodů nezmění.
Nikdo soudný a doufající v delší politickou perspektivu nechce dobrovolně vstoupit do koalice s Babišem v totálně podřízené pozici. SPD i Motoristé už to poznávají. A ostatní si to zatím v jiné podobě ani představit nedovedou.
Do voleb zbývá ještě šest týdnů a stát se do té doby může ledacos. Pak „voliči rozdají karty“ a dál už to znáte.
