Článek
Přečtěte si Šťastné slovo:
Pravidelná sobotní glosa Jindřicha Šídla o věcech, které hýbou politikou a společností a kterých jste si třeba nevšimli, nebo nechtěli všimnout.
Pokud se na Alenu Schillerovou podíváte jen trochu s nadhledem, o což vás teď taky žádám, zjistíte, že je to téměř ideální typ političky. Pracovitá, bojovná, asertivní. A navíc málokoho nechává lhostejným. Její příznivci ji obdivují, oponenti celkem stejně upřímně a intenzivně nesnášejí, což často dávají najevo dost nevkusným způsobem.
Předsedkyně poslanců ANO s emocemi, které vyvolává, taky vědomě pracuje. Dobře, to patří k řemeslu. Jen se jí to v poslední době přece jen malinko vymyká z rukou. Anebo to dělá schválně. Což je pravděpodobné, a o to horší.
Za svou přihlášku do naivního mírového hnutí, kterou podala svými výroky v rozhovoru s Čestmírem Strakatým, už to oprávněně schytala ze všech stran. Až tak, že bohužel skoro zanikl její další pozoruhodný výrok z minulého týdne: „Hlavní starostí této vlády je vymyslet způsob, jak ukrást volby.“
Řeč je pochopitelně o schvalování korespondenční volby pro krajany, o němž začne příští týden jednat Sněmovna. A kterou, připomeňme, hodlaly prosadit i obě Babišovy vlády, v nichž paní Schillerová seděla. To ale už není podstatné. Připusťme, že i politici mohou měnit názory. Že to dělají účelově? Dobré jitro, jak dlouho se o politiku zajímáte?
A abychom si rozuměli: Existují úplně legitimní argumenty proti korespondenční volbě. Ten z mého pohledu nejvážnější zní, že při ní nelze dost dobře zajistit Ústavou garantovanou tajnost voleb. Jakkoli s tím argumentem nesouhlasím, myslím, že bychom v této věci měli mít jasno. Protože volby jako vrcholný okamžik demokracie musejí požívat všeobecnou důvěru veřejnosti. Což se v Česku zatím daří – máloco tady funguje tak spolehlivě jako volební proces. V sobotu ve dvě máme hotovo a v šest odpoledne už obvykle víme, jak to celé dopadlo. Nikdo neprotestuje, nikdo výsledky nezpochybňuje.
Nebylo by rozumné se téhle vymoženosti zbavovat. Proto taky bude užitečné, pokud korespondenční volba projde testem u Ústavního soudu, kam ji opozice zcela jistě pošle. A aniž bychom chtěli předjímat výsledek, k němuž ústavní soudci dojdou, měla by to být taky poslední debata, kterou o volbách poštou povedeme. Protože jen tak může důvěra ve férové volby zůstat zachována, především u těch voličů, kteří se budou cítit na poražené straně. A bez této důvěry demokracie nemůže dlouhodobě fungovat. Problém je, že o narušení téhle důvěry Alena Schillerová evidentně usiluje. A ještě horší je, že to musí vědět.
Když byla nedávno dotázána na názorovou otočku hnutí ANO ve věci korespondenční volby, vzpomněla si nejdřív na zrušené druhé kolo rakouských prezidentských voleb v roce 2016. Což ovšem jaksi časově nesedělo, protože Babišovy vlády, které si volby poštou daly do programu, vznikly až v roce 2018. A tak ve zjevné nouzi vytáhla tenhle argument: „Viděli jsme, k čemu korespondenční hlasy vedly při prezidentských volbách v USA, kde část společnosti odmítla výsledky uznat a došlo k útoku na Kapitol. Proto jsme také korespondenční volbu v České republice nikdy nenavrhli.“
Nechme stranou, že se útok na americký Kongres udál v lednu 2021, jen devět měsíců před českými sněmovními volbami, takže ani tady to časově úplně nesedí. Důležitější je jiná věc.
Ano, Trumpovi příznivci přepadli Kapitol, protože nevěřili výsledkům prezidentských voleb z roku 2020, v nichž Trump prohrál s Joem Bidenem. Trump nedůvěru ve volební výsledek preventivně hustil do svých fanoušků už od jara 2020, kdy bylo jasné, že kvůli covidu bude rekordní množství Američanů volit korespondenčně. Nakonec to bylo 65,6 milionu hlasů z celkových zhruba 160 milionů.
Trump prohrál a spustil očekávanou ofenzivu proti „ukradeným volbám“, která vyvrcholila útokem na sídlo Kongresu.
Alena Schillerová teď postupuje úplně stejně: preventivně zpochybňuje celou českou demokracii. Tohle už není úplná legrace. A je to vlastně něco, co jsme od ANO ještě nezažili. Tady neposloucháme jen marketingově vykalkulované kecy o „nové totalitě“, které v podstatě nemají žádný obsah. Prohlášení jedné ze tří špiček nejsilnější opoziční strany nenese nic menšího než vzkaz pro případ, že volby v roce 2025 dopadnou jinak, než si přeje: Nevěřte výsledkům, byla to loupež. A klidně se podle toho můžete i chovat, vzhůru na Sněmovnu!
Můžeme se uklidňovat, že Babišovo hnutí takhle jen bojuje o podobného voliče s xenofobně-proruskou SPD. Ale dokonce i pokud si přiznáme, že je pro Česko lepší, aby tyhle hlasy skončily u ANO, existují jisté hranice. Alena Schillerová je teď jako průzkumná jednotka poprvé překročila. V ruce třímá odjištěný granát a vybírá si další cíl. Někdo by jí měl říct, že jí ta hračka může taky vybouchnout v ruce.
