Hlavní obsah

Stalinisté poslali její rodiče do vyhnanství. Ona stále čeká na návrat domů

Svět bez obalu: Potomci etnických Němců žijí v Rusku stále ve vyhnanství.Video: RFE/RL

 

Reklama

Za druhé světové války byli etničtí Němci v Rusku považováni za nebezpečnou menšinu. Byli proto deportováni do odlehlých částí země. Někteří z jejich potomků se ale stále nemohou vrátit domů, přestože na to mají nárok.

Článek

Jednou z oběti je i Alisa Mejssnerová, jejíž matka spolu s rodiči žila v centru Moskvy. V roce 1941 ale obyvatele německé národnosti z hlavního města vysídlili. Mejssnerová, které je nyní 70 let, se narodila ve vyhnanství a dosud žije v rozpadající se osadě u opuštěného dolu v Kirovské oblasti na severovýchodě evropské části Ruska. „Mamince a její rodině dali tři dny na přípravu. Za tři dny si museli sbalit své věci a odjet. Ani nevěděli, kam jedou. Vzali si, co mohli, a zbytek museli vyhodit,“ popisuje tehdejší události Mejssnerová, která strávila ve vesnici celý svůj život.

„V roce 1943 deportovali maminku a její sestru do Kirovské oblasti, aby zde pracovali v dřevařském průmyslu. Maminčina mladší sestra zemřela v roce 1944. Toto jsou moji rodiče,“ ukazuje v reportáži RFE/RL na fotografii Alisa.

Většina ruských etnických Němců se nakonec přestěhovala do Německa.  „Za jakých podmínek byste se mohla přestěhovat do Německa. Nemáte chuť tam odjet?“ ptá se redaktorka v reportáži. „Proč? Ne, nemám. Chci jet do Moskvy,“ odpovídá na otázku rezolutně Alisa Meissnerová. Rusko přijalo v roce 1991 zákon, podle kterého jsou úřady povinny odškodnit někdejší vyhnance jako je Alisa a vězně gulagu, jakož i děti, které se jim ve vyhnanství či v koncentračních táborech narodily. Většina úřadů ale odmítá navrátilcům poskytnout bydlení. Mejssnerová se kvůli tomu spolu s dalšími potomky obětí represí obrátila i na soud.

„Soudce se mě zeptal: Proč chcete jet do Moskvy? Nemůžete jet třeba do Kirova? Odpověděla jsem mu, že ne. Proč bych měla žádat o byt v Kirově? Moje matka byla deportována z Moskvy.“ Ani soudní vítězství ale nezměnilo postoj úřadů. Nyní čeká, až dostane v hlavním ruském městě nějaké sociální bydlení. Na takový byt se tam totiž čeká i desítky let. „Je snazší vrátit se třeba do Leningradu, protože tam mají pořadník pro lidi, kteří byli rehabilitováni. V Moskvě takový pořadník není. Takže si myslím, že jen čekají, až všichni umřeme,“ říká s povzdechem Alisa Mejssnerová.

Více v úvodním videu. Další reportáže z produkce RFE/RL najdete zde.

Reklama

Doporučované