Článek
Svjatoslav Palamar byl jedním z pěti důstojníků, kteří veleli obraně mariupolské ocelárny Azovstal. Na základě podmínek o výměně musí žít všichni propuštění velitelé do konce války v Turecku.
Odloučení nejvíce doléhá na rodiny vojáků. Palamarova matka Lidia tak se svým synem může být v kontaktu pouze po telefonu.
„Řekl mi: ‚Ahoj, mami. Jak se máš? Jak se má táta? Mám o tebe strach.‘ Odpověděla jsem mu: ‚Synu, máme se dobře.‘ Zeptal se mě, jestli se na Ukrajině pořád bojuje? A já na to, že samozřejmě ano. Kluci bojují. A my víme, že vyhrajeme,“ popisuje Lidia v reportáži Rádia Svobodná Evropa jeden z rozhovorů se svým synem.
Palamara mohla loni v říjnu přijet do Turecka navštívit manželka. „Když jsem s ní mluvila, řekla mi, že byl v pořádku a Rusům se ho nepodařilo zlomit. A hlavně, že je zdravý. Postěžoval si, že jsou sice v Turecku v zajetí, ale nejsou tam svobodní. Nevíme, co se bude dít dál, a nevědí to ani oni. Mezitím hodně čte, protože má spoustu času. A někdy je berou i ven. Existují ale omezení. Je to prostě zajetí,“ popisuje Lidia život svého syna v Turecku.
Všech pět ukrajinských velitelů v Turecku se rozhodlo odmítnout další návštěvy svých příbuzných ze solidarity s ukrajinskými vojáky, kteří jsou stále v zajetí v Rusku a nemohou vidět své rodiny.
„Je tam stálá stráž. Nemohou volně vycházet. Žijí v oddělených místnostech v jedné budově. Mají slušné pokoje. Stravují se společně. Ženevské konvence jsou dodržovány. Mohou dostat lékařskou pomoc, když o ni požádají,“ říká Lidia.
O výměně zajatců
Rusko propustilo 215 ukrajinských zajatců, kteří se podíleli na obraně Mariupolu. Jsou mezi nimi i velitelé pluku Azov. Kyjev na oplátku propustil 55 ruských nebo proruských zajatců a Viktora Medvedčuka, vůdce zakázané proruské strany, který čelil obvinění z vlastizrady.
Matka velitele je šťastná, že alespoň může slyšet synův hlas. „To je výhoda. Naši vězni v Rusku takovou možnost nemají,“ uvědomuje si Lidia. „Je to ale velmi bolestivé. Požádal mě, abych se snažila Ukrajině pomoct, jak jen to půjde. Řekla jsem mu: ‚Svjatoslave, já pletu maskovací sítě.‘ Uklidňuje mě to a uvědomuji si, že to může pomoci zachránit lidské životy.“
Podle dohody musí ukrajinští vojáci zůstat do konce války v Turecku. Vzhledem k tomu, že válka může trvat i několik let, se se svými rodinami jen tak neuvidí.
