Červená Tesla pro ředitele. Šéf městské firmy si nechal kupovat auta na míru

Případem červené Tesly za skoro dva miliony korun pro ředitele městské společnosti v moravských Hranicích se zabývá nová epizoda podcastu Ve stínu. Hranice se staly ukázkou toho, jak se nechávají v Česku odtékat veřejné finance.

Když Jakubovi Horákovi, řediteli městské společnosti Ekoltes, schválilo představenstvo loni na jaře nové firemní auto, nejspíš mu nedošlo, že kvůli tomu přijde o lukrativní funkci.

Ani představenstvo se nepozastavilo nad tím, že červená Tesla Model X za 1,7 milionu korun pro ředitele městského podniku, který má na maloměstě tržby 150 milionů korun, není standardním firemním benefitem.

Stejně tak nikoho ve vedení firmy neudivilo, proč má ekonomka Ekoltesu jezdit ve firemním BMW i3 za 800 tisíc.

Debaty o tom, jestli takto se má nakládat s veřejnými penězi a jestli se v Ekoltesu nemanipuluje s veřejnou zakázkou, měly teprve vypuknout. I o tom je dnešní epizoda podcastu Ve stínu.

Ale popořadě.

Hranice jsou osmnáctitisícové město s hezkým, opraveným náměstím a zrekonstruovaným zámkem. O úklid, některé menší opravy, svoz odpadu, plovárnu i 2300 bytů se stará městská akciová společnost Ekoltes.

Sice si něco vydělá sama, její rozpočet ale de facto stojí na penězích, které jí posílá město. Hospodaření firmy je tak každý rok zhruba na nule. Jinými slovy: nejde o podnik, který by městu přinášel zisk.

Společnost ovládá ten, kdo vede radnici. Po komunálních volbách se tak tradičně protočí dozorčí rada i představenstvo Ekoltesu. Ve vedení často za finanční odměnu sedí lidé, kteří jsou i ve vedení města.

Místopředsedou představenstva městské společnosti byl například od roku 2018 do roku 2022 Jiří Kudláček. V té době byl i starostou. Ovládal jak město, tak městskou společnost. Také k němu se postupně dostaneme.

Tým Ve stínu shromáždil indicie, které nasvědčují tomu, že zakázka na nákup celkem tří elektrovozů byla napsaná na míru třem konkrétním vozům. Místo toho, aby městská firma napsala široké zadání, zajistila si co nejvíce nabídek a vybrala tu nejvýhodnější, nakoupila drahá, předem určená auta.

Odhaluje to e-mailová komunikace mezi ředitelem firmy Jakubem Horákem a takzvanou administrátorkou výběrového řízení Kateřinou Koláčkovou.

- 25. července 2024 Koláčková píše e-mail řediteli s tím, že připravila zadávací podmínky pro nákup jednoho elektrovozu.

- O zhruba dva týdny později, 9. srpna 2024, jí ředitel Horák odpovídá: „Dobrý den, prosím o rozšíření o další dva elektrovozy a to: Dacii Spring Electric, BMW i3. Specifikaci zasílám.“

V přiložené specifikaci jsou dva německé inzeráty, včetně ceny a technického popisu, na konkrétní modrou Dacii a bílo-černo-modré BMW.

Tato dvě auta zakoupila u Berlína malá hranická firma J-A Motors Group. Provozuje autoservis a pneuservis, nikdy předtím nedodávala vozidla městům nebo městským firmám. Sídlí v garáži na okraji Hranic.

Z Belgie pak dovezla červenou Teslu za 83 127 eur (v přepočtu téměř 2,1 milionu korun).

Ve chvíli, kdy ředitel Horák úkoluje Koláčkovou, aby rozšířila výběrové řízení o další dvě auta pro zaměstnance, která bude městská společnost poptávat, jsou tato auta v majetku právě hranické firmy J-A Motors Group.

O této transakci přitom Horák ví. Potvrdil nám to i spolumajitel firmy J-A Motors Group.

Když o další dva týdny vypíše Ekoltes veřejnou soutěž právě na tři elektroauta, podmínky sedí na míru vozům Tesla, BMW a Dacia, které má v garáži firma J-A Motors Group.

Požadavky na auto A: výkon motoru minimálně 500 koňských sil, spotřeba maximálně 22 kWh/100 km, stáří dva roky, jeden vlastník, najeto maximálně 20 tisíc kilometrů.

Červená Tesla to přesně splňuje, najeto má 16 tisíc.

Požadavky na auto B (mimo jiné): barva karoserie bílá s kontrastním prvkem modré nebo jiné neutrální barvy, barva interiéru v odstínech šedé, lehká slitinová kola, systém s integrovanou teplovzdušnou pumpou zajišťující efektivní vytápění interiéru, najeto maximálně 20 tisíc kilometrů.

Přesně toto je uvedeno v nabídce na prodej, který ředitel Horák poslal administrátorce Koláčkové.

Vozidlo BMW je bílé, má modrý kontrastní pruh, šedý interiér a najeto má přesně 19 658 kilometrů.

Také poptávka na vozidlo C má konkrétní požadavky, které u zbylých dvou aut chybí. Třeba ISOFIX úchyt na dětskou sedačku, sedmipalcový barevný displej. Má mít najeto maximálně 6 tisíc kilometrů.

Modrá Dacia má najeto 5 900 kilometrů.

Majitelé firmy J-A Motors Group odmítají, že by byla zakázka jakkoli domluvena dopředu.

„Já už přesně nevím, jak to bylo. Dívejte se, já vám to řeknu na rovinu: Opravdu v tom nic není. Být vámi, tak se zaměřím na úplně jiné kauzy, o kterých vím. Ale vy řešíte kravinu,“ řekl reportérům Ve stínu do telefonu.

Argumentoval i tím, že zadávací podmínky nesplnili, tudíž to nemohla být „cinknutá“ zakázka.

Když se totiž začal tento podivný nákup řešit veřejně na podzim 2024, jeden ze členů vedení městské společnosti Ekoltes zjistil, že dodané BMW nesplňuje o čtyři měsíce požadované stáří.

Díky tomu nové vedení společnosti Ekoltes zakázku stoplo a auta vrátilo. Rada města pak odvolala kompletní představenstvo a skončil i ředitel Jakub Horák. Starosta Daniel Vitonský (ANO) následně podal trestní oznámení a od té doby případ vyšetřuje policie.

To ale nejsou jediné problémy, které postupně vypluly na povrch a týkají se hospodaření společnosti. Zvláštní je i příkazní smlouva na konzultační činnost, kterou uzavřel ředitel Horák s členem představenstva a bývalým dlouhodobým starostou Jiřím Kudláčkem.Ten z městské firmy vyfakturoval 352 tisíc korun.

Podle současného předsedy představenstva městské firmy Adolfa Pytely (ANO) byla smlouva s Kudláčkem zadaná netransparentně a netradičně. Po Kudláčkovi tak chtějí peníze vrátit, ten to odmítá. Městská společnost na něj proto podala žalobu, příkazní smlouvou se bude zabývat soud.

„Nikdy bych takovou záležitost nenechal ležet. Je to dost problematické. Řeší se to. Víc k tomu ale nebudu říkat,“ uvedl Adolf Pytela.

Jiří Kudláček (do roku 2016 hnutí ANO, později Aliance pro budoucnost) odmítá, že by neodváděl konzultační činnost. „To je jeho pohádka. Ne moje,“ reagoval na kritiku Adolfa Pytely a žalobu na bezdůvodné obohacení.

„Mě zkrátka najal nějaký zaměstnavatel. Dělal jsem, co společnost potřebovala. Platili mi paušál. Hodnotil bych to tak, že jsem udělal práci za dva, tři miliony korun. Dostal jsem 300 tisíc. Jsou to směšné peníze na to, kolik jsem toho přinesl,“ řekl bývalý starosta Kudláček.

Za jednu hodinu práce mu podle smlouvy náležela odměna 400 korun. Podle fakturace tedy odpracoval 880 hodin.

V SMS zprávě k tomu dodal: „Mimochodem, odbornou práci jsem dělal za plat uklízečky. Tedy patnáct tisíc za měsíc. Za své výsledky se skutečně nestydím.“

„Ti lidé si prostě chtěli přijít na větší peníze a v Ekoltesu hledali, jakým způsobem čerpat peníze pro sebe,“ říká k případu bývalý místostarosta Ivo Lesák (Otevřená radnice). „Každý si cestu, jak si odměnu zvýšit, našel.“

Případ se sice odehrál v menším městě na Moravě, ale obdobné odklánění veřejných peněz skrz městské společnosti zajišťující technické služby není ničím výjimečným. Potvrzuje to právník Transparecny International Kryštof Doležal: „Městské společnosti jsou často mimo skutečnou kontrolu a politikům slouží jako mocenský nástroj.“ I když tyto firmy de facto řídí politici, málokdo z voličů jim podle Doležala věnuje pozornost.

Poslechněte si příběh hranického drahého nákupu aut a konzultační smlouvy pro bývalého starostu v nové epizodě podcastu Ve stínu v úvodu článku. Součástí audioreportáže je řada autentických svědectví, bezprostřední reakce dotčených osob i analýza městských veřejných zakázek šitých na míru.