Do jedenácti byla zdravé dítě. Pak přišla rakovina, transplantace, amputace

Třicetiletá Michaela strávila kus života v nemocnicích, v patnácti přišla o nohu. Svému osudu čelí statečně, nestěžuje si, pracuje, snaží se šetřit na bionický kloub, s nímž by třeba zvládla něco tak běžného jako chůzi do schodů.

Jednu nohu má, tak co?

Nestačí jí ta současná protéza?

I s takovými komentáři se setkává mladá žena, která shání peníze na novou náhradu s bionickým kloubem a cenovkou jeden milion šest set tisíc korun. Velkou část sumy už má, pomohla rodina, přátelé a některé nadace. Zbývá doplatit pár set tisíc.

Chytrá protéza by Michaele mohla pomoct zmírnit bolesti, zlepšit stabilitu a také jí dát možnost neztratit obyčejnou lidskou důstojnost.

„Ono to vypadá jako maličkost, ale představte si, že jste na pláži a chcete si jít zaplavat. V případě Míši to znamená: odepnout, doskákat po jedné noze k vodě a po plavání to samé - doskákat, připnout. Nechtěná pozornost celé plovárny je zaručena. Moderní bionický kloub, na který sháníme peníze, je například vodotěsný. Ale to je jen jeden z mnoha benefitů, které by Míše mohl přinést,“ říká Martin Junek, propagátor sbírky na portálu Znesnáze21. S Michaelou se před lety seznámil v práci a její životní příběh a hlavně odhodlání, s jakým se se všemi peripetiemi pere, ho nepřestává fascinovat.

Do jedenácti let byla Michaela zdravé sportující dítě. Pak se ale její zdraví začalo hroutit. Lékaři vlastně náhodou v její pravé noze odhalili kostní nádor. Malá školačka podstoupila sérii chemoterapií a, jak Michaela vzpomíná, chytla snad všechny vedlejší příznaky.

O rok později přišla další strašná zpráva: leukémie.

„Znovu kolečko chemoterapií plus pátrání po dárci kostní dřeně, ideálně z rodiny. Testy podstoupili všichni možní příbuzní. A stoprocentní shodu našli u mého bratra. To bylo neskutečné štěstí, protože snad měsíc po transplantaci jsem už byla doma,“ popisuje v pořadu Ve stínu průběh náročné léčby třicetiletá žena, rodačka z Nového Města na Moravě.

Leukémie je nemoc, která zákonitě ochromí celou rodinu dětského pacienta. A v tomto případě zdrcující verdikty přicházely dál: Dívce se vrátily problémy s nohou. Bylo to natolik vážné, že ji lékaři museli amputovat. Michaele bylo patnáct let.

„Pamatuji si dodneška, jak jsem doktory prosila, aby mi nechali koleno, to bylo zdravé, nádor byl pod ním v holenní kosti. A když jsem se po amputaci v nemocnici vzbudila a viděla jsem, že to koleno nemám… byl to neskutečný šok. Dodneška se mi to vrací, protože amputáři, kterým koleno zůstalo, to mají daleko jednodušší, než my s vysokou amputací,“ vysvětluje Michaela.

Zní to neuvěřitelně, ale pořád nejsme u konce všech Michaeliných zdravotních komplikací.

Náročná a dlouhá onkologická léčba si těsně před její dospělostí vyžádala obrovskou daň. Srdce jí pracovalo nejvýš na dvacet procent, lékaři zkoušeli různé metody, ale nakonec se rozhodli pro transplantaci. Michaela ležela dlouhé měsíce v nemocnici, než se našel vhodný dárce. „A nebyla bych to já, kdyby to šlo hladce. Nové srdíčko asi bojovalo za původního majitele a nechtělo se vůbec ujmout. Asi až po měsíci si dalo říct,“ vzpomíná Michaela, která tehdy ještě netušila, že to nebyla její poslední transplantace. Letos v lednu lékaři rozhodli, že potřebuje novou ledvinu.

Ale to předbíháme v čase, vraťme se do doby, kdy dostala zdravé srdce.

Čerstvě dospělá slečna chtěla normálně žít a potřebovala získat to, co by jí život ulehčilo asi nejvíc - kvalitní protézu pravé nohy. O tu, co má nyní, usilovala dlouhých osm let, používá ji asi čtyři roky. Moc si přeje ještě pokročilejší, jenže tu zdravotní pojišťovna nehradí a Michaela si ji nemůže dovolit. I když pracuje, spoustu peněz spolykají rehabilitace, lymfodrenáže a doplatky za léky.

„Žiju od výplaty k výplatě,“ přiznává a je vděčná za sbírku, kterou pro ni kamarádi zorganizovali.

„Zdravým lidem se těžko popisují výhody té modernější protézy, ale její asi největší plus je, že sama dokáže rozpoznat styl člověka, perfektně drží stabilitu. Takže vás pak kvůli nerovnoměrnému zatížení tolik nebolí záda. Skvělé taky je, že vám sama dokáže nohu zvednout, položit ji na schod a vyhoupnout vás na ten další. Zní to banálně, ale pro nás amputáře je to ohromná pomoc,“ vypočítává žena.

Michaela věří, že potřebné peníze získá. Je si zároveň vědoma, že podobných sbírek jsou v Česku stovky. Konkurence je obrovská. Vybírá se hlavně na drahou léčbu dětí nebo těžce nemocných maminek samoživitelek.

Michaela není dítě, ani maminka… A tuší, že by to mohl být handicap.

Kněz Marek Orko Vácha, který mimo jiné přednáší etiku budoucím lékařům na Univerzitě Karlově, souhlasí s tím, že sbírek, v nichž lidé žádají finance na drahou léčbu či zdravotní pomůcky, je mnoho.

„Já to ale beru jako dobrou zprávu, jsem z toho množství vlastně nadšený. Zdá se mi, že Češi mají opravdu chvalitebnou soudržnost. Jsou štědří a zvláštní je na tom to, že si navzájem pomáhají úplně cizí lidé,“ říká kněz.

Češi loni věnovali na charitativní účely přes 14 miliard korun, část peněz putovala přímo k lidem, kteří o pomoc na drahou léčbu nebo zmírnění zdravotních komplikací požádali ve veřejných sbírkách.

Doufáme, že dostatek financí nakonec vybere i Michaela. A že dárců bude víc než autorů hloupých komentářů.

Další podrobnosti o životě Michaely, o peripetiích spojených se sháněním peněz na novou protézu si poslechněte v nové epizodě pořadu Ve stínu, kterou najdete v úvodu tohoto článku.