Tahání za uši, řev a tresty. Ředitelka školky děsí metodou, jak na „zlatíčka“

Svědectví bývalých zaměstnanců a rodičů odhalují hrubé a násilné praktiky v českobudějovické soukromé škole. Případem se zabývala i policie, ředitelka připustila, že jde o citlivou záležitost a pak narychlo odešla do důchodu.

„Přes celou chodbu ho táhla za ucho, někam, kde na ni nikdo neviděl,“ popisuje bývalá zaměstnankyně Andrea trestání jednoho z chlapců, který byl vývojově pozadu.

„Klučík pak přiběhl úplně uplakaný a objal mě. Já pak byla pokárána, že objímat děti si vůbec nemůžu dovolit,“ dodává k incidentu, který zažila během krátkého působení v soukromé mateřské školce v českobudějovické Okružní ulici.

Andrea ve školce pracovala před osmi lety, pořad Ve stínu má ale k dispozici výpovědi zaměstnanců a rodičů popisující křik, nesmyslné zákazy a velmi hrubé zacházení s dětmi, včetně fyzických trestů, z několika různých období.

Svědectví se navzájem doplňují - a míří k dlouholeté ředitelce školy Jaroslavě P.

Zkušená pedagožka sice navenek vyvolávala dojem, že je vše zalité sluncem, nešetřila chválou a děti před rodiči označovala za „zlatíčka“. Výpovědi části zaměstnanců, kteří se ve školce velmi rychle střídali, ale vykreslují temnější realitu.

Bývalá učitelka Barbora ve školce vydržela tři měsíce. Vzpomíná, že ředitelka „zlobivé“ děti zavírala do umývárny, kde je nechala samotné plakat.

„Zda tam docházelo i k tahání za uši nebo za vlasy, netuším, ale děti se zpravidla vracely uplakané,“ popisuje Barbora. Několikrát ale viděla, jak ředitelka dává dětem na zadek, například když se jí zdálo, že se loudají s oblékáním.

„Paní ředitelka měla kancelář v patře, kde byly i šatny a mívala otevřené dveře. Když třeba zaslechla, že děti nabádáme k oblékání vícekrát, vyběhla, začala křičet a některé děti prostě vzala za ruku plácla.“

Přísná pravidla se podle bývalých učitelek týkala i běžného hraní. „Měli jsme třeba volnou půlhodinku, tak jsme děti vyzvaly, ať si vytáhnou hračky a jdou si hrát na koberec. Paní ředitelka to ale zakázala, prý by z toho byl nepořádek a hluk,“ líčí Barbora.

Děti si tedy musely sednout ke stolům a na hračky se koukat jen v rozdaných časopisech. „Byly to třeba různé katalogy, nebo komiksy, ale byly už hrozně zničené. A do těch si pak děti čmáraly. Měly se tak učit hrát si v klidu,“ popisuje učitelka výchovné metody, které zažila během svého krátkého působení v roce 2019.

Jak je možné, že se o poměrech ve školce nevědělo mnohem dříve?

Rozumný rodič by přece zvažoval, zda dítě na několik hodin denně svěří do takového prostředí. Vysvětlením může být fakt, že vedení školky uplatňovalo informační embargo a izolovalo učitele od rodičů. Řadoví pedagogové prostě nesměli s rodiči mluvit. „Bylo mi řečeno, že od toho tam je paní ředitelka, která klidně dítě vždycky pochválila do nebes, ačkoliv na něj předtím křičela,“ vysvětluje Barbora taktiku ředitelky.

Vedle mateřské školy vznikla po pár letech na stejné adrese i menší základní škola, co ročník, to jedna třída. Stejné vedení. Ještě loni měla ve škole své děti i paní Helena.

A ona úplně izolována být nemohla: jeden z jejích synů totiž potřebuje ze zdravotních důvodů asistentku pedagoga a žena se v prvních dnech po nástupu do nového prostředí dohodla, že bude někde poblíž, kdyby se vyskytl nějaký problém.

Helena si záhy všimla, že ředitelka na chodbách hlasitě křičí na prvňáčky a druháčky. „Napadlo mě, že když se něco takového děje, když tam jsem i já, jak to asi musí vypadat, když je to beze svědků. Tak jsem na to podivné chování paní ředitelku upozornila. Slíbila, že se polepší. Den nebo dva to bylo v pohodě, ale pak se to zase vracelo zpátky,“ popisuje Helena.

Potvrdila, že i na nově vzniklé základce evidentně platil zákaz učitelů komunikovat s rodiči. Zažila to. „Jednou jsem kvůli úplně běžné věci chtěla oslovit paní učitelku, jenže ona přede mnou vyloženě utíkala s tím, že nás paní ředitelka určitě vidí z okna. Bála se, že z toho bude mít problémy,“ vzpomíná na podivnou atmosféru, kterou dokreslovalo i vyprávění synů o tom, co ve škole zažili.

„Kluci nám doma říkali, že se ve škole křičí, tedy že paní ředitelka tam křičí, že třeba vyhrožuje dětem, že na ně zavolá policii, nebo že kdyby byli na vojně, tak že je zastřelí.“

Synové paní Heleny už ve škole v Okružní ulici nejsou, odešli jinam.

Když jsme se svědectvími o hrubém zacházení chtěli konfrontovat přímo ředitelku Jaroslavu P., zdálo se, že možnost vyjádřit se vítá. Do telefonu přislíbila osobní schůzku hned po skončení školního roku. „Víte, ono je to citlivé téma. Ráda se s vámi sejdu, telefon nevypínám a jsem k dispozici pořád,“ tvrdila v červnu.

K osobnímu setkání už ale nikdy nedošlo. Ředitelka požádala, abychom jí všechny otázky poslali mailem. Nikdy na ně ale neodpověděla a telefon už nezvedla. V srpnu se ale na stejném čísle ozval hlas nové ředitelky. Sdělila, že Jaroslava P. odešla do důchodu a nepřeje si být kontaktována. Nové vedení tvrdí, že její odchod byl dlouhodobě plánovaný, kauza jej jen urychlila.

Nová ředitelka zdůraznila, že škola nyní funguje bez problémů.

Jenže i podle zjištění České školní inspekce má co napravovat.

Po červnové kontrole totiž inspektoři konstatovali, že ve školce aktuálně chybí personál s potřebnou pedagogickou kvalifikací a upozornili, že na základní škole se učitelé neustále mění. Inspektoři také vytkli neúměrné přetížení ředitelky školy (v té době ještě Jaroslavy P.), která podle jejich zjištění nesdílela pravomoci a kumulovala si funkce.

Formální podmínky pro čerpání státních dotací však soukromé zařízení, které původně sloužilo pro děti zaměstnanců Vysoké školy technické a ekonomické, splnilo a běží mu pouze lhůta na nápravu.

O dění v mateřské a základní škole pod vedením ředitelky Jaroslavy P. se zhruba před rokem začal zajímat i Robert Čapek, dlouholetý učitel a lektor. Na facebooku spravuje profil s názvem Líný učitel, o školské problematice píše blogy.

Robert Čapek popisuje, že se na něj kvůli této škole obrátilo okolo dvaceti pedagogů a zhruba stejný počet nespokojených rodičů.

Vyšlo třeba najevo, že stížnosti na bossing a nesmyslné zákazy provázely Jaroslavu P. už během jejího dřívějšího působení ve škole v nedalekém Dubném.

Společně s paní Helenou se proto rozhodli podat na pedagožku trestní oznámení pro podezření z týrání svěřené osoby či ohrožování výchovy.

Policie už vyslechla část rodičů i bývalých zaměstnanců, své zkušenosti dokonce popsaly i některé děti. Nakonec ale kriminalisté případ před několika týdny odložili. Dospěli k závěru, že chování ředitelky nedosáhlo intenzity trestného činu.

Andrea, která byla přímým svědkem hrubého vláčení dítěte za ucho, přitom k policejnímu výslechu vůbec předvolána nebyla. A své vzpomínky na první zaměstnání shrnula takto:

„Když si z takového prostředí nese trauma dospělý, jak na tom asi budou malé děti, které tam docházely roky.“

Další podrobnosti o dění ve školce, včetně svědectví o předchozím působení ředitelky na vesnické škole, které vyústilo v sepsání petice, si můžete poslechnout v nejnovější epizodě pořadu Ve stínu, kterou najdete v úvodu tohoto článku nebo v podcastových aplikacích.