Poštval proti sobě Čínu. Ta se pomstila na matce jeho kamaráda

Bylo mu pouhých 20 let, když ho za otevřenou podporu Hongkongu na půdě kampusu zmlátila skupina čínských nacionalistů a čínský konzulát v Brisbane posvětil výhrůžky smrtí proti jeho rodině jako „patriotické“. Bylo mu 21, když čínský státní tisk začal na univerzitu vyvíjet nátlak a bil se za jeho vyloučení. Představitelé čínského ministerstva zahraničí ho pak odsoudili na mezinárodní tiskové konferenci.

Žádný trest se ale nezdál být pro mladého aktivistu dostatečný. Čínská vláda tak přitvrdila – nabourala se mu do e-mailové schránky a našla, co hledala. Na jeho aktivismus doplatil nevinný člověk.

Co znamená poštvat si proti sobě čínskou vládu, ví 22letý australský politik a aktivista Drew Pavlou velice dobře. Když s ním Seznam Zprávy hovořily naposledy, prožíval zrovna soudní proces a hrozilo mu celoživotní vyloučení z univerzity. Už tehdy si za své aktivity vysloužil hned několikanásobný trest – fyzická napadení, výhrůžky smrtí, propírání jména v zahraničních médiích. Nic z toho ho ale nezastavilo – zjevně tak přišel čas přitvrdit.

Naposledy jsme mluvili o problémech, které vám Čína způsobila na univerzitě. Jak vypadá situace nyní?

Jsem zpět na univerzitě, ale v politickém aktivismu pokračuju dál. Dáváme dohromady novou politickou stranu složenou z Australanů z hongkongského, tibetského a ujgurského prostředí, která bude bojovat v příštích australských volbách. Budu se snažit stát se nejmladším senátorem ve federálním parlamentu. Budujeme aliance napříč různými komunitami pronásledovanými čínskou vládou a chceme zmobilizovat přílivovou vlnu k potopení této diktatury.

Zdá se ale, že tentokrát na váš aktivismus doplatil nevinný člověk - v australských médiích jsem zaznamenala, že vám nabourali e-mail a uvěznili matku vašeho ujgurského kamaráda. Jak se to mohlo stát?

V lednu jsem se dozvěděl, že se mi někdo nabourává do e-mailu. Na Twitteru začaly různé pročínské účty sdílet e-maily, o kterých tvrdily, že je rozesílám – byly to urážlivé zprávy psané lámanou angličtinou, jako kdyby je někdo prohnal Google překladačem. Věděl jsem, že něco není v pořádku, a tak jsem se obrátil na svého kamaráda Roba Pottera, odborníka na kybernetickou bezpečnost, který provozuje Internet 2.0. Spustil na mém počítači rozsáhlé testy a pátral po malwaru. Nakonec jsme zjistili, že se skutečně do mého e-mailu tito lidé dostali. Když Rob vystopoval jejich IP adresu do Číny, bylo mi jasné, že mám problém. Byl to důmyslný útok, podařilo se jim obejít i mé dvoufázové ověření. Bylo mi jasné, že jsem se stal cílem státního aktéra. Okamžitě jsem změnil všechna svá hesla a notebook důkladně vyčistil. Rob ve své práci pokračoval dál.

Věděl, že už předtím došlo k rozsáhlé, čínským státem podporované kampani proti australské výzkumnici Vicky Xu (analytička a novinářka, která rozkrývala porušování lidských práv v Číně, pozn. red.). Zaútočily na ni tisíce botů. Inspirován jejím případem vytvořil Rob fakeový e-mailový účet. Z něj začal rozesílat e-maily protičínským aktivistům po celé Austrálii, přičemž v každé zprávě uváděl vymyšlený a pozměněný údaj týkající se Vicky Xu.

E-mail zaslaný na moji adresu uváděl, že jí jedno nakladatelství napojené na americkou vládu zaplatilo 350 000 dolarů. A spadla klec – netrvalo ani den a zprávu o 350 000 dolarech začaly šířit pročínské twitterové účty po celé Austrálii. Tak jsme si potvrdili, že jsem zacílený, a věděli jsme, že v tom musí být čínská vláda. Začal jsem trochu panikařit a přemýšlet nad tím, jaké informace z mých e-mailů by mohli zneužít. Došlo mi, že nejcitlivější bude přepis rozhovoru, který jsem vedl s mým australským kamarádem – Ujgurem.

Co v tom rozhovoru bylo?

Svěřil se mi s podrobnostmi o zastrašování čínskou vládou a jejich pokusech ohrozit jeho rodinu. Nepoužívali jsme pravá jména, ale uvědomil jsem si, že pro ně muselo být snadné identifikovat jeho i celou rodinu. Když mi to došlo, srdce se mi propadlo hodně hluboko. Dostali mě. Uvědomil jsem si, co se stalo.

Začátkem měsíce se mi kamarád ozval znovu a bez dalších podrobností mi napsal, že jeho matku odvlekli do tábora. Byl nešťastný a nemohl spát, hrozně se tím trápil. Sám má mladou rodinu a najednou ani nebyl schopný fungovat. I mně z toho bylo hrozně a začal jsem oslovovat různé politiky lidskoprávní organizace a zjišťovat, co pro jeho matku můžeme udělat. Brzy se ukázalo, že dostat ji ze Sin-ťiangu je nemožné. Policie jí už několikrát vyhrožovala, ale bylo jasné, že tentokrát to bylo jiné. Vznikla úplná informační černá díra a kamarád netušil, proč ji sebrali, ani na jak dlouho. Ještě hůř mu dělaly příběhy v médiích o mučení a znásilňování v čínských koncentračních táborech.

Já jsem z toho byl hotový. Uvědomil jsem si, že uvěznění jeho matky velmi pravděpodobně souvisí s mými e-maily. Už jsme věděli, že čínská vláda cílila na Ujgury v Austrálii tím, že vyhrožovala jejich rodinným příslušníkům doma. A teď se stalo, že jeho matka měla být trestem za to, že se mnou mluvil můj australský kamarád.

Jak jste se cítili, když vám došla plná tíha toho, že za její uvěznění možná můžete vy?

Bylo mi hrozně. Cítil jsem se v neskutečné pasti, černá díra smutku. Jinak to popsat neumím, uvázl jsem v depresivní černé díře. Když jsem se o tom dozvěděl poprvé, zvracel jsem. Další dny jsem si přál, abych se nikdy nenarodil.

Co o matce svého kamaráda tedy víte? On žije v Austrálii, ona zůstala v Číně…?

Matka mého přítele je Ujgurka a žije v Sin-ťiangu. Jakmile se čínská vláda dostala do mých e-mailů a identifikovala mého kamaráda, občana Austrálie ujgurského původu, přišli i na jeho matku. Nikdy jsem se s ní nepotkal, nemluvil s ní, nevím, ve kterém městě žije, ani neznám její jméno. Ona se nezajímá o politiku, nezná moje jméno. A přesto skončila v barbarském koncentračním táboře a je potrestána jednoduše proto, že se mnou mluvil její syn, australský občan. Jen těžko si představit pekelnější systém, než je tento.

Po jejím odvlečení do tábora jste se ale přece jen zmátořil a podnikl další protest. Jenže ani ten prý nedopadl tak, jak jste si představoval…

Dostal jsem se dovnitř budovy, kde sídlí čínský konzulát v Brisbane, abych protestoval proti ujgurské genocidě a únosu matky mého přítele. Našel jsem auto generálního konzula a postavil před něj ceduli s heslem proti genocidě. Následujícího dne mě policie informovala, že mě čínský konzulát nahlásil pro neoprávněné vniknutí do budovy, za což mi hrozí šest měsíců vězení. Jsem připraven s nimi bojovat u soudu a v případě nutnosti budu víc než ochotný jít za své mírové protesty do vězení. Není to nic ve srovnání s tím, čím prochází mí ujgurští přátelé.

Není to už příliš? Nebojíte se o svůj život nebo život své rodiny?

Dělám si starosti o svou rodinu, miluji je a nikdy jim nechci ublížit. Ale jednoduše se nehodlám vzdát teroristickým taktikám čínské vlády a jejich pokusům o zastrašování. Chtějí nás umlčet strachem, a proto musíme mluvit hlasitěji. Přemýšlel jsem o tom a jsem ochoten vzdát se svého života proti čínské diktatuře.

Máte podporu v australské vládě?

Někdy je to opravdu těžké. Vím, že je spousta poslanců, kteří nás podporují, ale nevšiml jsem si, že by se za mě někdo postavil po tom hackování a únosu matky mého kamaráda.

Co by se muselo stát, abyste se stáhl? Máte nějakou hranici, za kterou byste nešel?

Přemýšlel jsem o tom, že toho nechám, protože ta bolest potom, co se to všechno stalo, byla hrozná. Ale vím, že to je přesně to, co si čínská vláda nejvíce přeje. A já se jejich teroristickým praktikám nepoddám, budu v tom pokračovat, dokud nezemřu. Teď mě už nemůže zastavit nic – jejich jednání udělalo z mladého studenta zatvrzelého radikálního nepřítele, který je připravený bojovat po zbytek života.