Hlavní obsah

Před 30 lety. Jiřího Dolejše vyslýchala StB a co psalo Rudé právo

Speciál Seznam Zpráv k listopadu 1989. Toto psal tisk před třiceti lety.

14. 11. 20:30

Toto psal tisk před třiceti lety.

Článek

Seriál Seznamu: O čem psala média v socialistickém Československu, když režimu docházel dech.

Výběr z Rudého práva. Celé znění textů a článků najdete v Národní knihovně i na webové stránce archivu Ústavu pro českou literaturu AV ČR.

Z domova:

Jak se učí u sousedů

Školní pomůcky z Polska jsou vystaveny v Komeniu v Praze. Zájemci si budou moci prohlédnout pomůcky ze základních, středních všeobecných i odborných škol až do 17. listopadu. Mezi exponáty jsou např. laboratorní zařízení či rozkládací modely zvířat.

Vosk způsobil požár

Včelí vosk rozpouštěl v sobotu na kamnech v chatě u Hrubé Vody na Olomoucku čtyřiapadesátiletý muž. Vosk vytekl a vznítil se. Oheň způsobil škodu asi za 120 000 Kčs.

Aby jitra byla modrá…

V srdečné atmosféře se odehrála sedmidenní návštěva arménských žen v Československu. Na 36 členek Rady arménských žen navštívilo Nové Zámky, Nitru, Brno a Prahu. „Návštěva Československa, to bylo jedno velké pohlazení,” řekla Laura Aruťuňanová z Gugarku. „Všechna setkání byla bezprostřední, upřímná, nemusely jsme se vzájemně ujišťovat o tom nejcennějším, co jsme všude cítily na každém kroku – skutečné přátelství, pochopení, sounáležitost. Společnou touhu vyjádřenou slovy písně, kterou jsme na rozloučenou vyslechly: Aby všechna jitra byla modrá a mírová…”

Ze zahraničí:

Zájem o bulharský vynález

Jako nejlepší anténa byla pracovníky leningradského radioelektrotechnického ústavu vyhodnocena přijímací anténa nové konstrukce bulharského vynálezce Mirča Tabakova. O anténu pojmenovanou Mirta už projevily Francie i Západní Německo.

Afghánistán: Opozice se chystá na Dželálábád

Afghánští extremisté společně s pákistánskými militaristy připravují nový útok na město ve východoafghánské provincii Nangarhár. Prohlásil to náčelník operačního oddělení afghánského ministerstva obrany generálporučík Muhammad Anvar.

Playboy míří do Maďarska

Maďarské vydání pánského amerického časopisu Playboy se má objevit na stáncích 29. listopadu. Konkurent Playboye Penthouse údajně oznámil, že se chystá vydávat magyar Penthouse.

Počasí

V ČSR zataženo s nízkou oblačností, mlhavo, ojediněle mrholení. Večer na severu místy déšť, na horách sněžení. Na horách polojasno, od severu přibývání oblačnosti. Noční teploty 1 až –2 stupně, denní 1 až 4 stupně. Klidno, později západní vítr 1 až 4 m/s.

Na podzim 1989 pro Seznam vzpomíná:

Jiří Dolejš

Poslanec KSČM vypráví o svém listopadu 89.

Co jste tehdy dělal a jak vypadal Váš život?

V roce 1989 mi bylo 28 let a žil jsem ve svém rodném městě, Praze. Zaměstnání jsem měl poněkud specifické, byl jsem mladým vědeckým pracovníkem Ústavu prognózování, kam jsem nastoupil už v roce 1984 po absolutoriu VŠE. V časech perestrojky to bylo pracoviště, které formulovalo kritiku fungování režimu a pokoušelo se oficiálně o návrhy možných strategických řešení. V té době jsem byl také čerstvě ženatý, a s manželkou, právničkou, jsme si pořídili fenku německého ovčáka, která v té době hodně určovala naše volné chvíle. Děti jsme ještě neměli. Moji rodiče byli ještě mimo Prahu, na chatě.

Kdy a jak jste se poprvé dozvěděl o listopadu 1989 – dění na Národní třídě?

O samotných událostech na Národní třídě jsem se poprvé dozvěděl z vysílání rozhlasu, tuším že to byl Hlas Ameriky, a to ještě ten den večer. Druhý den už jsme sondovali po známých, co se skutečně stalo. Zpráva o brutalitě byla šokující. Ten den byl pátek a když jsem na VŠE na zdi viděl vylepenou pozvánku Městského výboru SSM na Albertov, zvažoval jsem, zda tam půjdu. Ale myslel jsem si, že to bude taková oficiální nuda, tak jsem raději šel domů a chtěl si užít v klidu víkend. A pak mne překvapilo, co se po té akci dělo. Mohl jsem si to propojit i se svým předchozím vlastním zážitkem, protože jsem se účastnil protestů pár dní před tím, 28. října a byl jsem při zásahu policie na Václavském náměstí zadržen a následně strávil 48 hodin v cele předběžného zadržení na Pankráci. Pověsti o míře brutality ovšem nyní překonávaly vše a uvedly hned přes víkend věci do pohybu, i když se před tím proslýchalo, že tím spouštěcím momentem měl být až den lidských práv v prosinci. V pondělí ráno v prognosťáku už se řešilo, zda se přidat k stávkovému hnutí. My, mladí vědci jsme pak sepisovali dopisy na centrální orgány, později jsem prostřednictví Kruhu nezávislé inteligence chodil diskutovat se stávkujícími studenty a podobně.

Jak na tu dobu vzpomínáte? Účastnil jste se?

Tak celý rok 1989 už byl pohnutější. Mnozí z nás už zažili manifestace během Palachova týdne. A když vědečtí pracovníci na jaře psali premiérovi kvůli zadržení Václava Havla, tak na mém pracovišti to chtěli kolegové taky podepsat. V určité naivitě jsem to tehdy jako čerstvý člen KSČ (byl jsem přijat počátkem roku) chtěl projednat na naší stranické schůzi v ústavu, abych to nepodepsal nějak tajně. K mému překvapení se schůze rozpadla a druhý den mne přišli vyslýchat důstojníci StB. Přitom na předchozí schůzi mi moje vystupování prošlo. Tehdy jsem docela otevřeně sepsul jako neuvěřitelně necitlivé a hloupé prohlášení předsednictva ÚV KSČ k 41. výročí Vítězného února, které o účastnících Palachova týdne mluvilo jako o protisocialistických živlech a rozvratných silách, jejichž cílem je jen vyvolávat neklid. To druhé vystoupení k iniciativě vědců asi už někdo nerozdýchal. Ale tím výslechem to skončilo, přeci jen prognosťák byl asi „šanován“ (přeci jen tam byly některé ty „živly“ zaměstnány).

Jak hodnotíte těch 30 let? Naplnily se myšlenky listopadu 1989?

Především musím říci, že z těch dnešních hodnocení odmítám, že v listopadu šlo jen o jakýsi antiúnor, kontrarevoluci a převrat. Změny ve společnosti dozrávaly jako nutné a už perestrojkové přístupy tomu měly umést cestu. Doba ale předběhla jakékoliv plány a musíme být ještě rádi, že předání moci (o to v těch pohnutých týdnech šlo a bylo provázeno doslova implozí tehdejší moci) nemělo charakter nějaké „dopravní nehody“ rumunského střihu. Otevřela se tím šance pohnout se z bažiny stagnace. Testem byly zejména volby v květnu 1990. Z mého pohledu zůstala tato šance ze strany demokratických socialistů a celé levice nevyužita. Ale to byl důsledek právě té předchozí stagnace, kdy lépe byli připraveni jiní. Po volbách se postupně prosadily síly razantní transformace a jakékoliv třetí či jiné cesty byly blokovány. Ta nevyužitá šance pak vyústila v to, že přeskupení hlavně ekonomické moci bez náležitého právního rámce bylo provázeno oslabením postavení ČR v mezinárodním srovnání a problémům spojeným s relativně slabým sociálním státem. Tupou ideologickou moc nahradila bezohledná moc ekonomická. Takže pád mocenského monopolu státostrany v rámci celého stalinizovaného sovětského bloku byl logický, obnovení politických svobod a otevření možností uplatnit svou podnikavost a tvořivost správné a vítané. Způsob ale přinesl řadu problémů, od sociální nerovnosti po rozbujelý nepotismus v politickém systému, které oprávněně lidi frustrují, z čehož pramení i zklamání z polistopadového vývoje. A činí snad zase aktuální hodnoty cesty k sociálně spravedlivější společnosti, poučené ale z prohry v roce 1989 a bez nostalgie.

Doporučené