Přestaňte se vymlouvat na stát, musíme se postarat sami, píší čtenáři

Redakce Seznam Zpráv vybrala do Fóra čtenářů nejzajímavější názory z diskuze u glosy Petra Stuchlíka, podnikatele, zakládajícího člena KoroNERV-20 a bývalého kandidáta Andreje Babiše na pražského primátora.

Marie Váňová: Jednoduchý život má jednoduchá pravidla. Nejenže nejdřív musíme v produktivním věku uživit sebe a svou rodinu, ale i státní kasu, do které spadá zdravotní a sociální pojištění ve výši cca 65 % z opravdových příjmů každého zaměstnance a zde danícího živnostníka a podnikatele. Je fakt, že stejně jednoduše jsme doma už v dubnu začali uvažovat o svém zdraví. Nejdřív musíme dbát o vlastní zdraví. Když se to zadaří, nemůžeme nikoho zdravotně ohrozit ani nakazit.

Brhel Jakub: Přestaňte se konečně vymlouvat na stát. Jen my dokážeme ovlivnit, jak to všechno dopadne a hlavně jak rychle. Nařízení státu bych bral jako doporučení co dělat, abychom mohli co nejdříve z toho ven. A teď je na každém z nás to doporučení co nejvíce podpořit, dělat vše, aby to bylo konečně za námi. Nejde vůbec o to, jak ministerstvo přitvrdí, ale jak přitvrdíme my. Protože pokud my pro to něco neuděláme, tak ti nahoře můžou nařizovat, co chtějí, ale venku z toho nikdy nebudeme! Tak přestaňte pořád řešit Babiše atd. a začněte řešit sebe a svoje okolí. Nikoho to nebaví, ale i tak s tím něco musíme udělat. Vždy jsem si myslel, že Česko je národ srdcařů a vlastenců, ale teď to vypadá, že jsme spíše národ, který hledá jen cesty, jak vše obejít. Zamyslete se nad sebou.

Jan Rožmitálský: Můžu potvrdit, že lidé jsou všude stejní – žil jsem delší dobu v několika jiných zemích. Není pravda, že Češi jsou méně zodpovědní, ani omylem (třeba takoví ortodoxní židé jsou stokrát horší a podívejte se teď na Izrael). Proto mě iritují výkřiky některých, jak za danou situaci můžou výhradně nezodpovědní antirouškaři a antibabišovci. To je jenom jejich zbožné přání, globální problém je jinde. A pokud vás vaši neposlušní sousedé rozčilují (jako soudružku, co tady počítala při půlhodinové cestě do práce lidi bez roušek venku až do 477), můžete se odstěhováním přesvědčit, že ani jinde fakt lidé stoprocentně poslušní nejsou a nebudou.

Lukáš Čipera: Američané mají v nátuře, že se musejí postarat sami o sebe. Že spoléhat se na stát nemá příliš cenu. Nám Čechům tohle bude trvat ještě hodně dlouho, než přestaneme neustále křičet a natahovat ruku ke státu. Tohle hlavně vidím u starší „macho“ generace, která dělá ramena, jak ten covid na ně nemůže, a pak jich jsou plné nemocnice. Je to smutná realita, ale většina Čechů si musí nejdříve namlít (přijít o někoho blízkého nebo onemocnět), než se začnou chovat zodpovědně.

Jiří Riki Řeháček: Patřím mezi mladé seniory (starobní důchodce), snažím se vše dodržovat, stejně jako moji blízcí, ale covid-19 si vzal svou cenu u mé maminky, která šla s drobností do nemocnice a tam chytla tenhle ksindl a zemřela mi den před Štědrým večerem, tchyně to zase chytla na chodbě v DSP a za krátkou dobu také odešla na dlouhou cestu. Zemřelo mi za poslední dobu přes deset kamarádů a mnozí byli mladší než já. Já zítra jdu pošesté na test, ale vzhledem k tomu, že mi není ještě 70 let, navíc na tom zdravotně nejsem zrovna nejlépe a termíny se stále oddalují, tak mohu chránit jen sebe, své blízké a snažit se vše dodržovat a hlavně nějak vydržet do očkování.

Milan Houška: Pochopil jsem to tak, že si Texas z ekonomického i lidského důvodu nemohl dovolit zavřít vše, jako to udělal náš stát. Tomu rozumím. V Americe to funguje jinak. Pokud nebudeš dodržovat opatření, tak zavřeš podnik! Žádná náhrada, žádná kompenzace. Je to tvrdé, ale logické. Kdyby u nás fungoval kapitalismus a s ním i spojené svobody a lidská práva, myslím, že by to také fungovalo. Náš největší problém je v našich hlavách. Stále tam máme zafixováno, že se o nás někdo musí starat. Stát by měl poskytovat pouze základní servis za co nejnižší daně.